Může se stát, že Zeman ze svého hradního Olympu sestoupí nikoliv za oslavných fanfár druhého prezidentského mandátu, nýbrž volným pádem v důsledku pomsty voličů za umanutou a nekritickou kolaboraci s Andrejem Babišem.

Urputná sázka na Andreje Babiše a jím sestavovanou minoritní vládu se Miloši Zemanovi může ve volbách prezidenta vymstít. Zemanova někdejší pozice nezávislého prognostika z Vysočiny, který se postupně přerodil na ryzího oportunistu, se v posledních dnech mění na image Babišova zaměstnance, který spoléhá na to, že ho agrofertí vůle boží vynese opět do funkce hlavy státu.

Tak jako dnes jdou všechny strany jako jeden muž a jedna žena proti Babišovi, jenž zosnoval ďábelský plán na neomezenou menšinovou vládu v zemi, tak se (zejména ve 2. kole volby) může hlas antibabišovské veřejnosti obrátit proti Miloši Zemanovi, který dnes funguje jako nejzarytější podporovatel Andreje Babiše.

Nabízí se zde řada neodbytných a bolestně iritujících otázek…

• Neměl by být prezident republiky nezávislý?
• Nesliboval Zeman v prezidentském slibu věrnost všem občanům, nikoliv pouze velkopodnikateli Babišovi, který si úspěch doslova koupil ze svého enormního bohatství (živeného eurodotacemi)?
• Nebojoval Miloš Zeman jako šéf ČSSD kdysi za „vládu dolních 10 milionů“? (přičemž Babiš do této dolní skupiny rozhodně nepatří)
• Nehlásal Miloš Zeman kdysi tezi o tom, že učitel je více než bankéř?
  • A nebo se domnívá, že druhý nejbohatší Čech i Slovák, Andrej Babiš, dělá politiku proto, aby z bankéřů a podnikatelských magnátů, jako je on, udělal prosté občany s majetkem na úrovni platu učitelů?

Bůh suď, jelikož názory Miloše Zemana již poměrně dlouhou dobu nedrží pevný tvar, ale otáčejí se výhradně tím směrem, ve kterém tuší politický zisk. Zeman se během necelých 5 let v nejvyšším úřadu stihl zpronevěřit všem svým ideovým východiskům (pokud tedy kdy ve skutečnosti nějaká měl) i jakémukoliv politickému programu.

Většinová averze

Čím více bude Zeman souhlasně poplácávat kamaráda Andreje po ramenou a lákat jeho spolustraníky a voliče ANO do svého prezidentského tábora, tím větší averzi bude prezident vzbuzovat u „zbylé“ většiny voličů.

Politická koexistence dvojjediné osobnosti Zemanobabiš může totiž i z neutrálních (ne)voličů vykřesat zuřivé odpůrce této účelové oligarchicko-politické mesaliance. Prezidentské misky vah se pak ve druhém kole přímé volby (pokud předpokládáme Zemanův postup do 2. kola) mohou klidně přiklonit k protikandidátovi, ať už to bude kdokoliv.

Novým prezidentem se tak může s mnohem větší pravděpodobností stát spíše „Antizeman“, než původní Zeman, sloužící jako maskot projektu ANO.

Vyvážit soukolí

Voliči mají namnoze tendenci vyvažovat chod politického soukolí a jednostranných výsledků volebního systému.

Jestliže ve volbách parlamentních zvítězil Babiš a jeho ANO (se ziskem pouhých 29 procent voličů, respektive necelých 18 % ze všech oprávněných voličů) a jestliže Zeman přiklepl této straně právo na menšinovou vládu bez mandátu Sněmovny, pak se logicky nabízí tento mocenský dvojblok Zeman-Babiš vytlouci například tím, že voliči odstaví Zemana od moci. Což lze provést velmi snadno: stačí ho nezvolit prezidentem.

Zvláště když dosavadní hra obou zmiňovaných „velikánů“ zavání ne zrovna férovým skrýváním esa v rukávu. Zemanův příslib neomezené podpory menšinové vládě Andreje Babiše bez ohledu na to, zda získá ve Sněmovně většinovou podporu, připomíná značně násilné ohýbání demokracie přes koleno.

Je tedy zjevné, že pokud se Andrej Babiš se svým politicko-marketingovým kolotočem usídlí ve Strakově akademii a nebude k tomu mít demokratické oprávnění v podobě většinového mandátu sněmovny, pak soudní občané asi nebudou chtít vidět na nedalekém Hradě sedět na dalších 5 let Miloše Zemana jako duchovního otce Babišovy vlády…

Poslední černá kaňka

Zemanova snaha manipulovat s podstatou a základními principy demokracie (vládnout by přece, z logiky systému, měla vláda s mandátem většiny voličů, nikoliv kabinet plný prezidentových kamarádů bez patřičného mandátu) jsou poslední černou kaňkou na jeho prezidentování.

V němž ale v záplavě podivností a přešlapů bylo lze vysledovat i řadu překvapivých pozitiv, jako je třeba Zemanovo prozření v pohledu na přijímání eura (přičemž, v poslední době jde spíše o lavírování), Zemanova snaha o zahraniční politiku nezávislou na Bruselu či zásadově odmítavý přístup k přijímání migrantů do Česka.

Proti Babišozemanovi

Síla protestu proti Babišozemanovi může být nakonec robustnější, než původní tendence prezidentské volby ignorovat (případně třeba i volit kdysi jakž takž nezávislého Miloše Zemana) z důvodu absolutního nedostatku věrohodných či alespoň trochu vyprofilovaných kandidátů.

Ti se mezitím loudavě a ideově rozplizle šikují do (původně předem prohraného) boje s ostříleným harcovníkem Milošem Zemanem, jenž – ve své neskonalé pýše a sebedůvěře – vyhlásil, že do voleb půjde bez programu a beze snahy se jakkoliv konfrontovat s ostatními uchazeči.  Tedy bez toho, aniž by sestoupil z hradního Olympu.

Může se ale stát, že Zeman z tohoto Olympu sestoupí nikoliv za oslavných fanfár druhého mandátu, nýbrž volným pádem v důsledku reakce voličů, kteří se mu budou chtít politicky pomstít za umanutou a nekritickou kolaboraci s Andrejem Babišem.