Na Západě vznikla globální Westminsterská deklarace namířená proti rostoucí světové cenzuře. Westminsterská deklarace je varováním před rostoucí cenzurou v mnoha zemích po celém světě, která je umocněna probíhající digitální transformací. Mezi 138 signatáři je řada renomovaných intelektuálů, akademiků a publicistů různých odborností a národností, například whistlerblower Edward Snowden, zakladatel Wikileaks Julian Assange či režisér Oliver Stone.

Přetiskuje překlad plného textu Westminsterská deklarace:

My níže podepsaní novináři, umělci, autoři, aktivisté, technologové a akademičtí pracovníci varujeme před rostoucí mezinárodní cenzurou, která hrozí, že podryje staletí staré demokratické normy.

Pocházíme z různých politických směrů – zleva, zprava i ze středu, a spojuje nás naše oddanost univerzálním lidským právům a svobodě projevu. Všichni jsme hluboce znepokojeni pokusy označovat státem zaručené projevy jako „dezinformace“, „šíření nepravd“ či jiné nejasně definované termíny.

Zneužití těchto termínů vedlo a vede k cenzuře běžných lidí, novinářů a disidentů v zemích po celém světě.

Takové zásahy do práva na svobodný projev potlačují užitečnou diskusi o naléhavých záležitostech veřejného zájmu a podkopávají základní principy zastupitelské demokracie.

Po celém světě státní aktéři, sociální média, univerzity a nevládní organizace stále více pracují na monitorování občanů a berou jim jejich hlas. Tyto široce koordinované snahy jsou někdy označovány jako „Cenzurně průmyslový komplex“.

Tento komplex často operuje prostřednictvím oficiálních vládních politik. Autority v Indii a Turecku si přivlastnily moc odstraňovat politický obsah z sociálních médií. Zákonodárství v Německu a Nejvyšší soud v Brazílii kriminalizují politické projevy.

V jiných zemích opatření jako například „Zákon o nenávistném projevu“ v Irsku, „Zákon o nenávisti“ ve Skotsku, „Zákon o online bezpečnosti“ ve Velké Británii a „Zákon o dezinformacích“ v Austrálii hrozí vážně omezit svobodu projev a vyvolat zastrašující účinek.

Avšak Cenzurně průmyslový komplex operuje i prostřednictvím subtilnějších metod. Mezi ně patří filtrování viditelnosti, označování a manipulace výsledků vyhledávačů. Skrze vyřazování a označování cenzoři sociálních médií již umlčeli legální názory na témata národního a geopolitického významu. Učinili tak s plnou podporou „expertů na dezinformace“ a „fakt-checkerů“ v hlavním mediálním proudu, kteří opustili novinářské hodnoty intelektuálního zkoumání a diskuse.

Jak ukázaly Twitter Files, technologické společnosti často provádějí cenzuru formou „moderace obsahu“ v koordinaci s vládními agenturami a občanskou společností. Brzy bude Evropská unie prostřednictvím Zákona o digitálních službách formalizovat tuto vztahovou síť poskytnutím dat ze sociálních sítí „ověřeným výzkumníkům“ z nevládních organizací a akademické sféry, což bude podřizovat naše práva na projev těmto nevoleným a nikomu se nezodpovídajícím entitám.

Někteří politici a nevládní organizace dokonce usilují o volný přístup na šifrované komunikační aplikace jako WhatsApp, Signal a Telegram. Pokud dojde k prolomení šifrované komunikace mezi dvěma subjekty, nebudeme mít v digitálním světě už vůbec žádnou možnost autentické soukromé konverzace.

Ačkoliv zahraniční dezinformace jsou v mezinárodních vztazích skutečným problémem, agentury navržené k boji s těmito hrozbami, jako je Agentura kybernetické bezpečnosti a infrastruktury ve Spojených státech, jsou čím dál více zaměřovány na boj proti veřejnosti. Pod záminkou předcházení škodám a ochrany pravdy, je svobodný projev spíše považován za tolerovanou činnost než za nezadatelné právo.

Otevřeně přiznáváme, že slova mohou někdy urazit, ale odmítáme myšlenku, že zraněné city a nepohodlí, i když výrazné, jsou důvodem k cenzuře. Otevřená diskuse je centrálním pilířem svobodné společnosti a je nezbytná pro volání vlád k odpovědnosti, posilování práv těch nejslabších a snižování rizika nástupu tyranie.

Ochrana projevu neplatí pouze pro názory, se kterými souhlasíme; musíme důsledně chránit projev i pro názory, se kterými nesouhlasíme. Pouze ve veřejném prostoru mohou být tyto názory zváženy a odpovídajícím způsobem kritizovány.

Co víc, nepopulární názory a myšlenky se čas od času stávají konvenční moudrostí. Označováním určitých politických nebo vědeckých pozic jako „dezinformace“ či „špatné informace“, riskujeme, že naše společnost uvízne ve falešných paradigmatech, které lidstvo připraví o tvrdě získané znalosti a zničí možnost získávání nových znalostí. Svobodný projev je naší nejlepší ochranou proti dezinformacím.

Útok na svobodu projevu se netýká pouze zkreslených pravidel a nařízení – je to krize samotné lidskosti. Každá kampaň za rovnost a spravedlnost v historii spoléhala na otevřené fórum pro vyjádření nesouhlasu. V nespočetných příkladech, včetně zrušení otroctví a hnutí za občanská práva, závisel společenský pokrok na svobodě projevu.

Nechceme, aby naše děti vyrůstaly ve světě, kde budou žít v obavách z vyjádření svých názorů. Chceme, aby vyrůstaly ve světě, kde mohou být jejich myšlenky vyjádřeny, zkoumány a otevřeně diskutovány – ve světě, o který zakladatelé našich demokracií usilovali, když zakotvili svobodu projevu do našich zákonů a ústav.

První dodatek k Ústavě Spojených států je silným příkladem toho, jak lze právo na svobodu projevu, tisku a svědomí pevně chránit zákonem. Nemusíme se Spojenými státy souhlasit ve všech záležitostech, abychom uznali, že se jedná o základní „první svobodu“, ze které vyplývají všechny ostatní svobody. Pouze skrze svobodný projev můžeme odsoudit porušování našich práv a bojovat za nové svobody.

Existuje také jasná a robustní mezinárodní ochrana svobody projevu. Všeobecná deklarace lidských práv (VDLP) byla vypracována v roce 1948 jako reakce na hrůzy spáchané během druhé světové války. Článek 19 VDLP stanoví: „Každý má právo na svobodu názoru a projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyjadřovat své názory bez zásahu a hledat, přijímat a šířit informace a myšlenky prostřednictvím jakéhokoli média a bez ohledu na hranice.“

I když může existovat potřeba, aby vlády regulovaly některé aspekty sociálních médií, jako jsou věková omezení, tyto regulace by nikdy neměly zasahovat do lidského práva na svobodu projevu.

Jak je uvedeno v článku 19, důsledkem práva na svobodu projevu je také právo na informace. V demokracii nemá nikdo monopol na to, co je považováno za pravdu. Pravda musí být spíše objevena skrze dialog a debatu a nemůžeme objevit pravdu, pokud neumožníme možnost omylu.

Cenzura ve jménu „ochrany demokracie“ obrací to, co by mělo být systémem zastupování zdola nahoru, v systém ideologické kontroly shora dolů. Tato cenzura je nakonec kontraproduktivní: šíří nedůvěru, podporuje radikalizaci a delegitimizuje demokratický proces.

V průběhu lidských dějin byly útoky na svobodu projevu předzvěstí útoků na všechny ostatní svobody. Režimy, které podkopávaly svobodu projevu, vždy nakonec oslabily a poškodily další základní demokratické struktury. Stejným způsobem elity, které dnes prosazují cenzuru, podkopávají i demokracii. To, co se však změnilo, je široká škála a technologické nástroje, skrze které může být cenzura uplatňována.

Věříme, že svobodný projev je klíčový pro zajištění naší ochrany před zneužitím moci státem, zneužitím, které historicky představovalo mnohem větší hrozbu než slova osamělých jednotlivců či organizovaných skupin. Pro blaho lidstva a jeho prosperitu podáváme tři výzvy k akci.

• Vyzýváme vlády a mezinárodní organizace, aby splnily své povinnosti vůči lidem a dodržely článek 19 VDLP.
• Vyzýváme technologické korporace, aby se zavázaly chránit digitální veřejný prostor, jak je definován v článku 19 VDLP, a zdržely se politicky motivované cenzury, cenzury nesouhlasných hlasů a cenzury politických názorů.
• A konečně, vyzýváme veřejnost, aby se k nám přidala v boji o zachování demokratických práv lidu. Změny v legislativě nestačí. Musíme také vytvářet atmosféru svobodného projevu zdola nahoru tím, že odmítneme prostředí intolerance, které podněcuje autocenzuru a zbytečně vytváří pro mnohé osobní konflikty. Místo strachu a dogmatismu musíme podporovat zkoumání a debatu.

Stojíme za vaším právem klást otázky. Vzrušené argumenty, i ty, které mohou způsobit rozčilení, jsou mnohem lepší než žádné argumenty.

Cenzura nás okrádá o bohatství samotného života. Svobodný projev je základem pro vytváření smysluplného života a pro rozkvět lidskosti skrze umění, poezii, drama, příběhy, filozofii, hudbu a mnoho dalšího.

Tato deklarace byla výsledkem prvního setkání zastánců svobody projevu z celého světa, kteří se setkali v londýnském Westminsteru koncem června 2023. Jako signatáři této deklarace máme zásadní politické a ideologické rozpory. Avšak pouze tím, že se spojíme, porazíme nastupující cenzuru, abychom si mohli udržet schopnost otevřeně diskutovat a navzájem polemizovat. A právě v duchu rozdílnosti a diskuse podepisujeme tuto Westminsterskou deklaraci.

(zvýraznění textu: redakce BYZNYS NOVIN)

Mezi 138 signatáři Westminsterské deklarace je řada renomovaných intelektuálů, akademiků a publicistů různých odborností a národností, například whistlerblower Edward Snowden, zakladatel Wikileaks Julian Assange, ale také režisér Oliver Stone, publicisté a autoři Twitter Files Matt Taibbi, Michael Shellenberger a Bari Weissová, kanadský profesor psychologie Jordan Peterson, profesorka práva Nadine Strossenová, profesor biologie Richard Dawkins, profesor ekonomie Jeffrey Sachs, slovinský profesor filosofie Slavoj Žižek, Toby Young, ředitel britského Free Speech Union, dánský právník Jacob Mchangama, satirik a komentátor Konstantin Kisin, novinář David Goodhart, americký herec Tim Robbins (např. Vykoupení z věznice Shawshank) a další.