Stavět dopravní infrastrukturu se ministrům ANO příliš nedaří: je to složité a trvá to dlouho. Nic pro kované populisty. Mnohem jednodušší je koupit části voličů jízdenku.
Babišovou vládou schválené „jízdné zdarma“ pro mladé a starší občany je kombinací válečného komunismu a kobercového náletu předvolebními populistickými bombami. Současně je důkazem toho, že si Babiš s vládní rozpočtové rezervy skutečně začíná dělat svůj investiční superfond, sloužící nikoliv k rozvoji země, nýbrž k rozvoji stranických preferencí.
Shrňme však nejdříve, co vláda bez důvěry a v demisi v zemi natropila.
Od června budou moci ve vlacích i autobusech jezdit se slevou 75 procent studenti do 26 let i senioři nad 65 let. To vše pouze a jen z čirého rozhodnutí vlády…
Vláda tento svůj dáreček voličům letos zaplatí z rozpočtové rezervy, z níž na dopravní zlevněnky voličům použije 3,26 miliardy korun. Od příštího roku vyjde zlevnění jízdného na 5,83 miliardy korun ročně.
Už samotný tento fakt, že vláda používá rozpočtovou rezervu nikoliv k řešení nenadálých problémů či přírodních pohrom, nýbrž k politické korupci, by měl být trestný.
Ale není. Naopak.
Vládci se přitom ani neobtěžovali vymýšlet třeba jen trochu rozumnou argumentaci.
„Podporu zejména seniorům si stát ne že dovolit může, ale musí,“ zadeklamoval ministr dopravy Dan Ťok. Jednoduché jak facka. Zneužívat vládní rezervu a kupovat si hlasy voličů se podle předáků ANO prostě musí…
„Druhá věc je podpora studentů, tam to je nová generace. Evropa přistupuje k tomu, že pro mládež a studenty dělá zajímavé zlevněné jízdné, je na místě, aby ČR se přidala,“ doplnil navenek bezelstně a s vážnou tváří ministr Ťok.
Co k tomu dodávat? Pokud by Evropská unie začala prosazovat povinné skoky penzistů padákem nebo povinné lety mládeže do kosmu, ministři ANO poběží vstříc bizarním zítřkům v první linii…
Smysl slevy
Konstatujme, že sleva jízdného by snad ještě dávala smysl v případě žáků školou povinných: stát jim uzákonil povinnou školní docházku, tudíž by jim měl (bohužel nikoliv z kapes státních zaměstnanců, nýbrž z kapes skutečných daňových poplatníků) hradit i dopravu do povinné školy.
Cokoliv nad rámec proplácení školní dopravy dětí školou povinných je však již nesystémovým a nespravedlivým ukrádáním z kapes jedněch do kapes druhých.
Dá se pochopit, že senioři mohou jezdit zdarma městskou hromadnou dopravou. Ale proč by měli mít nárok na ježdění luxusními vlaky „skorozdarma“ z jednoho konce republiky na druhý? To se dá vysvětlit jen poctivým studiem učebnic politické korupce.
Babišova vláda svým opatřením na dopravní zvýhodnění penzistů vlastně přiznává, že životní úroveň této části populace je natolik žalostná, že sami, bez podstatné pomoci vlády, nejsou schopni shromáždit prostředky na úhradu přepravy z bodu A do bodu B naší zemičky.
To je velmi smutná vizitka demokratického socialismu, který je v této zemičce aplikován po uplynulých zhruba 20 let v dávkách téměř smrtelných. Politici neumožnili ekonomice zvýšit životní úroveň v zemi.
V důsledku toho dnes nemají penzisté dost peněz na zakoupení jízdenky na vlak. Inu, není nic „jednoduššího“, než že jim vláda zaplatí jízdné z kapes poplatníků, aby tak potěmkinovsky vytvořila dojem Kocourkova.
Sny za 40 minut
Neméně žalostná je však také konfrontace snových vizí Andreje Babiše a jím prováděné politiky. Voličům loni slibované vysokorychlostní železnice měli dle vůdcových knižních snů jezdit z Prahy do Brna za 40 minut. Rok se s realitou sešel a kde nic tu nic.
Stavět dopravní infrastrukturu se ministrům ANO příliš nedaří: je to složité a trvá to dlouho. Nic pro kované populisty.
Mnohem jednodušší je koupit části voličů jízdenku. Je to sice jízdenka na staré a nemoderní dráhy a jízda bude pomalá, ale bude to zdarma! Nebo skorozdarma.
Pro mnohé dostatečný důvod k jásotu a chválení toho, kdo slevu zaplatil (z cizího, jak jinak).
Aktuální příliv babišovského přerozdělovacího populismu více než markantně ozřejmuje zlověstné rysy demokratického systému. Ten nejenom že umožňuje generovat k vládním kormidlům a penězovodům „kontroverzní osobnosti“ typu Andreje Babiše, ale současně jim skýtá téměř neomezenou možnost naplno a bez možnosti kontroly a jiných obranných korekcí zneužívat veřejných zdrojů ve prospěch stranických zájmů a dalšího posilování své moci.
Smrtící politický kruh v zemi se tak poměrně rychle začíná uzavírat.
