Andrej Babiš lidem slibuje utopicky krásný život v roce 2035. Tento koncept politiky, založené na snových vizí budoucích rájů, je od základu špatný a v důsledku nebezpečný.

Andrej Babiš nám ve své „Vizi“ naplánoval budoucnost do roku 2035. V masivně distribuované knize vykreslil, jak by mělo Česko vypadat, kdyby o tomto vývoji rozhodoval on, tedy miliardář a příležitostný politik. Pokud by s utopickou vizi přišel nezávislý publicista, šlo by ji brát jako zábavný počin. Pokud však svůj plán na vytvoření nové, lepší společnosti masivně občanům prezentuje miliardář, který (zatím jen preferencemi) aspiruje na uchopení veškeré moci v zemi, pak je nutno se mít na pozoru.

Snaha předložit voličům do detailu propracovanou vizi budoucího světa, kterou pro ně chce politik vytvořit, se ledaskomu může jevit jako chvályhodná, bez ohledu na to, jaká ta vize vlastně je. Volič si takovou vizi nastuduje, promyslí a pak může hlasováním ve volbách projevit svůj názor, zda se mu vize líbí, či nikoliv. Zdálo by se vše v pořádku.

Ale není.

Pokud někdo slibuje vizi ráje, pak musí nutně lhát. A přitom cynicky spoléhá na to, že každý by chtěl žít v ráji. Voliči mají zapomenout na své všední problémy, mají začít snít jako šéf hnutí ANO a v opojném dojmu ze slibovaných šťastných zítřků mají pro tuto vizi vhodit své hlasy do šedivé státní urny. Aniž by se ptali, jak bude ráje dosaženo…

Možná ještě zásadnější a stejně negativní je aspekt číslo 2: dávají dlouhodobé konkrétní vize smysl s ohledem na to, že politici ani vláda neumí předvídat ani to, co se stane zítra? Natož co bude za rok?

A proč by měla být naplňována (a vnucována druhým) jedna konkrétní vize jednoho člověka? Copak každý člověk nemá svoji vlastní vizi, svoji představu o tom, jak by měl svět a život vypadat?

Proč by měl kterýkoliv politik lidem plánovat či do detailu vykreslovat jejich budoucnost? Proč by měl určovat, jak má vypadat ten „nejlepší“ možný svět a ještě k tomu za 18 let?

Ne. Tento koncept politiky, založené na snových vizí budoucích rájů, je od základu špatný a v důsledku nebezpečný. A to i když jsou Babišem vykreslované vize budoucího světa na první pohled (pro ledaskoho) krásné.

Všimněme si namátkou některých prvků našeho potenciálního života v Babišovské budoucnosti roku 2035. Šéf ANO se zaklíná digitalizací všeho možného. Přitom, digitalizace vztahu státu a občana (e-government) je hrůznou představou, i když je možná míněna jako snaha usnadnit občanům život.

Jenže, jak známo, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Pokud se občan z pohledu všemocných úředníků stává jen ryze neosobním kódem, který lze vymazat ze světa, který lze stiskem tlačítka pokutovat, penalizovat, šikanovat a do mrtě regulovat, pak v tomto matrixu lidský život a jeho svoboda nemají žádnou cenu.

Úředník může takového občana jediným klepnutím do klávesy vyzmizíkovat z povrchu zemského, a nebo – v tom „lepším případě“ – z něho vymámit další a další peníze do státní kasy, aniž by se tento zdigitalizovaný občan mohl tomuto Babišovsky božskému a plně digitalizovanému (totálně neosobnímu) státu bránit.

Ostatně, Babišův sen o zrušení klasických daňových přiznání, respektive na přenesení přípravy daňového přiznání na stát (stát vyměří daň na základě svých vlastních výpočtů a pošle poplatníkovi jen výzvu k zaplacení určené částky) je „supergeniálním“ nápadem, za který by se nemuseli stydět autoři nejkrutějších antiutopických románů.

Jeho vize nabývají nespočet bizarních podob a souvislostí. Domnívat se například, že problematiku soudnictví může zásadně vyřešit úplné zrušení papírových dokumentů, je přinejmenším naivní. Vypovídá to o absolutním nepochopení celého systému fungování soudnictví i celé společnosti.

Z jeho vizí jde strach.

Babišův budoucí stát si jako jednu ze svých 5 hlavních pravomocí přiděluje centrální plánování strategie celé společnosti. Vševědoucí stát bude i v roce 2035 stanovovat „standardy vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče…a nebo jaké směry podnikání a občanských aktivit máme podporovat“, uvádí se v Babišově vizi toho, jak mají být plánovány naše životy za 18 let.

Moudří Babišové a jejich stratégové budou i v roce 2035 vědět lépe než občané, co mají vědět a jaké prospěšné občanské aktivity mají vykonávat…

Jako všelék na problémy světa je ordinován jakýsi „vizionářský etatismus“, spočívající v digitalizovaném a hypermoderním řízení všech aspektů života „osvícenou“ patriarchální vládou.

Jen jako přezrálá třešinka na etatistickém dortu pak působí Babišova posedlost módními trendy, jako je „sdílená ekonomika“. Ve světě, jež pro nás pilně a pečlivě konstruuje Andrej Babiš, už lidé nebudou potřebovat cokoliv vlastnit, protože bude vše sdíleno (s výjimkou partnerů, tak daleko Babiše přece jen nezašel).

Pochopitelně, soukromé vlastnictví nebude zcela zakázáno: vše podstatné (včetně vládního kormidla) budou vlastnit vybrané elity, včetně A. B. (tohle je jen úvaha, explicitní zmínku o převzetí všeho vlastnictví pod křídla Andreje Babiše jeho vize pochopitelně neobsahuje.)

Babišovo Opus Dei je dokladem hypertrofovaného etatismu, který se ve zdejší kotlině a v celé Evropě uhnízdil a rozežírá spontánní řád jedovatými kyselinami centrálního plánování, přerozdělování a rozhodování o životech druhých.

Plánování budoucnosti je klasickým znakem dystopického sociálního inženýrství z těch nejtemnějších románů o hrůzné budoucnosti. Myslet si, že vím, co budou lidé potřebovat a chtít v roce 2035, je nebetyčná (doufejme, že ne osudová) domýšlivost člověka, který propadl dojmu, že umí předvídat (tu správnou) budoucnost.

Samozřejmě, za tím vším se skrývá Babišovský populismus: nemáme sice žádný kloudný program, nevíme, jak společnost funguje, natož, na jakých principech má být založena, aby skutečně fungovala (a umožňovala opravdový rozvoj).

Tak alespoň veřejnost omráčíme krásnou vizí světa v roce 2035.

Sice nevíme:
– jak jej vytvořit (ono se snadno napíše, že během pár let vybudujeme v zemi hustou síť superdálnic a vysokorychlostních železnic),
– ani kde na to vzít (enormní sumy peněz užírá stát na svoje přežívání a nabobtnávání, když přitom soustavně destruuje přirozený řád a optimální tvorbu bohatství),
ale máme krásný cíl nové, lepší společnosti.

Ten měli kdysi na počátku i komunisté. Realita a výsledky, s výjimkou života věrchušky, však byly horší než katastrofální.

Vytvářet a vnucovat (zatím jen formou masivní volné distribuce „geniálního“ budovatelského díla) na daném území představu o ideální budoucí společnosti, o novém a jediném možném ráji, je velmi nebezpečné konání, jež mate veřejnost a kamufluje aktuální naléhavé problémy, na jejichž vzniku se „vizionářský tvůrce“ sám podílel.

V normálním světě by si lidé měli své soukromé ráje budovat sami, na základě svých vlastních potřeb, plánů a představ. K tomu by měli mít k dispozici svobodu a pevně dané principy, jež takovou svobodu umožňují a zaručují. Vše ostatní je pak už jen a jen na nich.

Nepotřebují k tomu centrální plány a strategické vize agrochemických podnikatelů, jejichž svět je ve skutečnosti limitován Čapími hnízdy a řepkovými dotacemi.

ANO a Babiš by si měli především zamést před vlastním prahem. Měli by jasně říci, jaký program nabízejí do voleb. A nepodvádět, jako před těmi minulými.

ANO tehdy v předvolebním programu nenabízelo voličům zavedení EET, nezmiňovalo zavádění systému on-line kontroly podnikatelů, neslibovalo voličům, že začne masivně kontrolovat veškeré tržby a že bude podnikatele nutit bojovat s neexistujícím on-line připojením na venkovských trzích.

Přesto tento systém zavedlo; nelegitimně, bez přímého a jasného mandátu voličů…

K čemu jsou vize chytrých měst, vodních dálnic, „kreativních klastrů“ a každodenního školního tělocviku, když se strana nedrží aktuálního volebního programu?

Kuriozita na závěr, jež velmi výstižně dokresluje „smysl“ vizí Andreje Babiše. Ve svém snu o roce 2035 Babiš ostře kritizuje podnikatele, kteří se schovávají v daňových rájích.

„Přes 13 tisíc českých firem tam má vlastníky!“ hřímá rozzlobeně. Stát kvůli tomu přichází o desítky miliard korun, kritizuje dále Babiš.

A teď to přijde.

„Absurdní je, že vlastníci z daňových rájů od Česka často chtějí peníze. Jejich firmy mohou bez větších bariér čerpat podpory, granty, dotace. Ubírají tím zdroje českým podnikatelům, kteří platí daně a investují své zisky doma,“ napsal Babiš v „plánu“ nové, lepší společnosti.

Klasické politické kázání vody a pití vína.

V praxi Babiš a jeho hnutí konají přesně to, co „Nejvyšší“ veřejně kritizuje.

Před nedávnem poslanci hnutí ANO schválili vládní novelu zákona o elektronických komunikací, která uzákoňuje mnohasetmilionovou dotaci pro České Radiokomunikace. Velkorysá suma z veřejných zdrojů má jít na rozvoj byznysu firmy v ČR spočívající v upgradu technologií, které pak za tržní ceny prodává tuzemským zákazníkům.

Přičemž vlastník Českých Radiokomunikací sídlí v daňovém ráji, do kterého si nechává odvádět masivní tržby generované v Česku. Firma jako taková v Česku neinvestuje ani korunu do vědy či výzkumu. Jen prodává své dominantní postavení na trhu a tržby z velké části plynou do daňového ráje.

Na vyřešení tohoto aktuálního problému si, holt, musíme buď počkat do roku 2035 a nebo (marně) čekat až budou zvolení alespoň trochu konzistentní politici…

SVĚT BUDOUCNOSTI PODLE ANDREJE BABIŠE
aneb Vybrané programové vize Andreje Babiše pro Česko v roce 2035

(O čem sním, když náhodou spím, Andrej Babiš, 2017)

• důchody v ČR dosáhnou 70 procent průměrné mzdy
• vysokorychlostní železnice (německého typu): z Prahy do Brna za 40 minut („Rychlovlaky mění celé státy“)
• území dokonale pokryto sítí inteligentních dálnic, které svou moderností budou připomínat počítačové hry
• celé dálnice určené pro auta bez řidiče (tzn. samořiditelné automobily)
• „vodní dálnice“ v délce 315 km: Labe splavněno z Pardubic do Hamburku, Vltava od Týna až po Mělník, Baťův kanál v Otrokovicích propojený s řekou Moravou
• Vodní koridor Odra-Dunaj-Labe
• digitalizovaná státní správa
  – konec formulářů
  – videorozhovory s úředníky (vždy v dobré náladě)
  – občané budou hodnotit (bodovat) úředníky
• digitalizace zdravotnictví: sdílení dat mezi lékaři, elektronické recepty a karty
• silnější konkurence mezi zdravotními pojišťovnami
• digitalizace soudnictví: bezpapírové soudnictví
• konec daňových přiznání: za občana bude daně vyměřovat stát, občan bude jen platit
• budeme mít sdílenou ekonomiku: žádné vlastnictví, vše bude jen půjčeno a sdíleno
• každé dítě bude mít svého sportovního trenéra
• ve školách 5 hodin tělocviku týdně
• sportovní supermarkety: veřejná multifunkční sportoviště v každém městě
• státem řízený vrcholový sport s preferovanými odvětvími
• občané mluví plynně cizími jazyky 
• většina občanů umí programovat
• superrychlý internet pro každého zdarma
• lokální zdroje energie: elektrárna v každém domě
• úplný zákaz energetického využívání uhlí a topných olejů
  – přechod na solární energii
• pitnou vodu dovoleno používat výhradně k pití, na vše ostatní bude „dešťovka“
• chytrá města bez sebemenších nedostatků („všechny zápory odstraníme“): v něm bude inteligentní úplně vše, včetně lidí
• inteligentní země: všechny počítače, věci i procesy se budou sami domlouvat… a budou přitom brát v potaz, jaké má člověk povinnosti (povinnosti vůči státu? vůči Babišovi?, pozn. redakce)
• chytrý a živý venkov
• změněná krajina s novými přehradami & tisíce nových rybníků, tůní a mokřadů
• stavba „Gugenheimova muzea“ v ČR
• soudnictví na bázi náhodnosti: případy se budou soudcům přidělovat losováním
• whistlebloweři jako součást systému spravedlnosti
• vzdělání na míru: základem školy budou programy, které objeví a podpoří přirozené
  nadání
  – finský model vzdělávání (zrušení klasických předmětů); školní „předměty typu „Kolonizace Marsu“
• ve školách učí „experti z vědeckých center“
• lidé budou kognitivní, kreativní a komunikativní
• vybudování mnoha set „kreativních klastrů“ po celé republice
• památky a galerie pro všechny zdarma; „kultura buduje národní identitu“
• štíhlý stát „s pravomocemi jen v 5 oblastech“, z nichž jedna je určování „strategie celé společnosti“
• snížení počtu ministerstev na 11
• snížení počtu poslanců na 101, zvolitelných nejvýše na 3 období za sebou
• efektivně („bez zbytečných řečí“) fungující parlament
• zachování politických stran
• zrušení Senátu
• přímá volba starostů obcí
• zrušení krajů