Matematicko-politický vizionář Janeček chce nový volební systém, který by umožňoval odstřelit všechny kontroverzní či jinak výrazné kandidáty.

Pozitivní evolucionář Karel Janeček po volbách přispěchal do politického mlýna s návrhem na změnu světa a to pomocí matematického „vynálezu“: volebního systému, jehož podstatou je možnost udělování více hlasů, včetně hlasů záporných, jež mají z politiky vyřazovat ty „špatné“ kandidáty. Jak bude prokázáno dále, představa, že by modifikace volební metody mohla změnit podstatu a negativa systému, patří do sféry marketingových bájí a politických pověstí.

Politický vizionář, matematik a podnikatel Karel Janeček se po volbách chopil zjištění, že lidé jsou s výsledkem hlasování nespokojeni. A v návaznosti na to se opět pustil do obhajoby své vědecky zdůvodnitelné hlasovací reformy.

Janečkův volební koncept je založen na principu udělování více hlasů. Volič by měl k dispozici čtyři hlasy pozitivní a jeden negativní. Záporný hlas má podle našeho „volebního vizionáře“ ze hry eliminovat ty kandidáty, kteří „rozdělují společnost“.
Po sečtení všech hlasů, tedy těch kladných i záporných, by v každém obvodu vyhrál kandidát s největším počtem kladných hlasů.

Volit proti někomu

Neřešme teď, že Janeček vlastně navrhuje zrušit poměrný systém a nahradit jej systémem většinovým a to ještě k tomu ve specifických dvoumandátových obvodech. Zamysleme se nad novátorským principem více voličských hlasů s možností vysloveně negativní volby „proti někomu“.

Ano, to je typicky český, respektive slovensko-český, babišovský přístup. Napráskat keťase, nahlásit úřadům záškodníka, který nevydal účtenku, a nebo se alespoň ve volbách pokusit vystavit stopku některému kandidátovi, jemuž fandí soused.

Když už souseda nemůžu prásknout (neboť už jsem na něho práskl vše, co jsem věděl i nevěděl), tak mu alespoň zavařím u voleb: záporným „janečkovským“ hlasem pošlu do kytek toho kandidáta, jemuž soused fandí…

Negativní čertův hlas

Jak říkal neblahé paměti president Husák, tedy krajan našeho skoro designovaného premiéra Babiše: Kam čert nemôže, tam aspoň zasmradí. V tomto případě může janečkovský čert v každém z nás u voleb trestat tak, že nenáviděnému kandidátovi (kterého chtěla volit sousedka, protože se jí líbí jeho názory) zasmradím tím, že mu dám jedovatý, negativní hlas a tím ho poškodím a snížím jeho šanci na zvolení.

Nutno uznat, že tento záškodnický princip by do voleb zřejmě vnesl ještě více emocionality (lidé jsou rádi, když mohou někomu ublížit, když si mohou na někoho vylít zlost a frustraci). A možná by tak přinesl i vyšší volební účast.

Ale myslet si, že by takový způsob hlasování mohl cokoliv změnit na negativních aspektech soudobého demokratického systému, připomíná naivní víru v možnost reformovatelnosti komunismu…

Hlasovací systém s negativními hlasy by zákonitě vedl k odstřelu všech výrazných či jakkoliv kontroverzních politiků. Do Sněmovny by zřejmě proplouvali jenom ti nejvíce neslaní a nemastní kandidáti. Tohle nám někdo chce prodávat jako přínos?

Matematické iluze

Janeček ovšem tvrdí, že současný volební systém (tedy poměrný, s volebními obvody podle krajů) nepodporuje konsenzus. A naopak, onen modifikovaný se značkou „Demokracie 21“ má podle matematického tvůrce přinášet větší společenskou shodu a v důsledku toho prý „mnohem více lidí bude spokojeno s výsledkem volby“.

Taková představa je jen matematickou iluzí, která s politickým systémem a světem kolem nemá vůbec nic společného.

Jistě, občané jsou dnes a denně s výsledkem demokratických voleb nespokojeni. Jenže, to je přirozený důsledek systému, v němž probíhá svobodný výběr mezi mnoha stranami a ještě více kandidáty. Vzhledem k tomu, že demokracie je vláda „vítězné“ většiny (i když ta dnes v Česku vlastně ani neexistuje), tak zcela logicky musí vznikat i poražená menšina, která je s výsledkem voleb a zjevně i s vládou nespokojena.

Experimentální náprava

Existují jednoznačné kroky vedoucí k „nápravě“ nespokojenosti, ale Janečkův matematicko-politický experiment mezi ně rozhodně nepatří.

Lidé by ve volbách byli spokojeni tehdy, pokud by byla zvolena (a následně vládla) jen ta strana nebo ti kandidáti, které si ten či onen volič reálně přál a které reálně zvolil. Toho lze ovšem dosáhnout jen tím, že se do Sněmovny dostane každý kandidát, pro kterého někdo (tedy alespoň 1 člověk) hlasoval. Zvoleni by tedy museli být skoro všichni kandidáti: jenže Sněmovna by pak zřejmě měla 8 milionů křesel, což by nebylo praktické.

A nebo lze zrušení nespokojenosti s volbami dosáhnout tím, že bude – po konzultaci s Nejvyšší matematickou radou státu – existovat jen jedna jediná celostátní kandidátní listina. Tedy, když z oněch tisíců zájemců o kandidaturu vyčlení „Rada nejmoudřejších“ skupinu vyvolených tak, aby zbylo jen 200 nebo dokonce jen 162 (jak požaduje Janeček) předem prověřených vítězů.

Lidé, kteří přijdou (k povinným?) volbám, pak budou hlasovat pro tuto předpřipravenou kandidátku a všichni budou (v rámci možností) spokojeni, protože tato kandidátní listina bude v plné míře zvolena.

I tato varianta má však své stinné stránky, neboť popírá proklamovaný smysl (a jeden z deklarovaných hlavních přínosů) demokracie, tedy možnost svobodné volby z nabídky více stran, tedy z co nejširší palety kandidátů a programů.

Zjednodušeně řečeno, pokud bychom chtěli skutečně odstranit nespokojenost obyvatelstva s výsledky demokratických voleb, museli bychom demokratické volby zrušit.

Ve všech jiných variantách (při zachování principů demokratických voleb) budou voliči, zcela logicky, nespokojeni, neboť klasické volby založené na svobodné volbě z mnoha kandidátů a stran nemohou v reálném světě nikdy dopadnout tak, jak si přejí všichni voliči (a většinou končí tak, jak si nepřeje nikdo).

Hurá na zlojedy

Janečkova údajně matematicky propočtená metoda nemůže vylepšit podstatu systému a nemůže ani náhodou přivodit povolební konsensus tím, že umožníme lidem hlasovat pro více kandidátů a ještě jim dáme možnost hlasovat proti zlojedům na kandidátkách…

A udělování negativních volebních hlasů připomíná principy starověké Sparty, kde vrhali nedokonalé novorozence do propasti, aby jim nekazili společnost…

Snažit se vytvářet konsensus ve společnosti tím, že budou z voleb (umělými pobídkami voličům) vyřazování nepohodlní kandidáti, to je cesta do pekel. A to z principu. Tedy ne proto, že tento systém by zjevně do Sněmovny nepustil výrazné politiky, jako je Andrej Babiš, Miroslav Kalousek či Tomio Okamura, kteří jsou jedněmi milováni a druhými nenáviděni.

Trend k vylučování z veřejného života je velmi nebezpečný, i když je zjevné, že úmyslem Karla Janečka není vytvářet novou totalitu. Jenže, snaha o matematicky propočtené řízení lidského (spotřebitelského, společenského, atd.) jednání a lidských životů nemusí skončit volbami a nemusí skončit vylučováním rozporuplných politiků ze Sněmovny.

Negativní důsledky sociálně inženýrského či dokonce matematického řízení a modelování společnosti jsou lidem znalým historie dobře známy. A velká část občanů ČR ještě pamatuje, kam vedlo vědecké řízení společnosti pod vedením neomylné a nejpokrokovější síly všech dob, KSČ.

Bezpohlavní konsensus

Navíc, idea, že volby generují jen dokonale konsensuální, bezpohlavní politiky bez chuti a zápachu, je ryze dystopická a popírá přirozenost.

Ano, je evidentní, že Janečkem navrhovaný systém, pokud by vedl k zamýšleným důsledkům (tedy generování bezpohlavních, neurčitých, konsensuálních a ke všemu svolných politiků, kteří ve volbách vadili nejmenšímu počtu hlasujících) by fantasticky vyhovovala státnímu úřednickému aparátu, který by si celou politickou scénu (složenou ze slabých politiků, kteří si netroufnou učinit cokoliv kontroverzního) omotal ještě více kolem prstu, než dnes.

Lepší společnost

Pokusů o lepší společnost, v níž panuje všeobecná shoda a smír a kterou nenarušují rozvratníci s jinými, než konsensuálními názory, jež určí buď ÚV nebo Karel Janeček, zde už bylo více: naposledy za protektorátu a následně během 41 let vlády KSČ. Nepřinesly však lepší společnost, ale jen emigraci elit, potravinové lístky, fronty na toaletní papír, persekuci neposlušných, mravní úpadek a navěky věků posvěcenou ekonomickou zaostalost.

Iluze, že matematicky „optimalizovaná“ úprava hlasovacího mechanismu může vést k zásadní změně podstaty a průvodních jevů politického systému, plyne z absolutního nepochopení principů fungování demokratického státu.