Stát by neměl řešit "problém" burkin a neměl by omezovat nakládání se soukromým majetkem tehdy, pokud s tímto majetkem není páchána agrese či jakékoliv násilí.
Islámské plavky burkiny pronikly už i do zdejších akvaparků a vyvolaly veřejnou debatu o přípustnosti jejich používání. Zatím se však zdá, že největší riziko užívání burkin tkví v Česku v tom, že politici pod vlivem „rozhořčeného hlasu lidu“ budou chtít regulovat i to, v čem se občané chodí koupat a následně zregulovat úplně vše.
Burkini jsou jedním ze symbolů islámu a islám je praporečníkem světového terorismu. Nošení burkin samo o sobě je však především symbolem tmářství a bizarnosti.
Objevily se dokonce názory na bojkot aquaparků, jež používání burkin, tedy celotělových plavek, dámám povolují. To je samozřejmě svatosvatým právem každého občana. Taková reakce je však stejně absurdní, jako samotné plavání v burkinách.
Pokud by se za islámem a jeho „politickým působením“ ve formě terorismu nekupila čím dál větší hromada mrtvých, pak by se plavcům v burkinám dalo snad i zasmát jako – z našeho pohledu – nepochopitelnému chování osob, které se nechaly zmanipulovat zpátečnickým náboženstvím.
Ledaskoho mohou burkiny „vylekat“ svou podivností (stejně jako by našince „vylekalo“, kdyby do plaveckého bazénu někdo lezl v kožichu, v montérkách, v kroji, či jakémkoliv nepatřičném „neplaveckém“ oděvu), ale ublížit nikomu dalšímu samy o sobě nemohou.
Tedy, pomineme-li aspekt hygienický, který však v tomto případě je ryze zástupným tématem. V této zemi je zhruba tisíc fatálnějších hygienických problémů, než plavání v burkinách…
Totalitní burkiny
Burkiny jsou výrazem tmářství, jsou důkazem totalitní ideologie, která ženám vnutila nepřirozenou ideu, že je správné se koupat v oblečení. Na druhou stranu, uplatníme-li univerzálně platné pravidlo o tom, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých (který fakticky říká, že není přípustné konat vůči komukoliv agresi), pak chtě-nechtě musíme burkiny vzít na milost.
Jejich nošení samo o sobě není agresivním chováním a nepůsobí nikomu (s výjimkou osob, které tento prapodivný hábit s sebou tahají do vody) jakoukoliv újmu.
Vytvářet jakoukoliv souvislost mezi nošením plaveckých burkin a hrozbou terorismu je neseriózní. Ostatně, onen šílený střelec z Uherského Brodu, který v tamní hospodě vyvraždil 8 spoluobčanů, burkiny jistě nikdy nenosil.
Politické burkiny
O to více zaráží, že se k používání burkin v aquaparku vyjadřují a snaží se tento „problém“, byť zatím pouze verbálně, řešit naši politici. Například paní sociální ministryně Marksová naznačila, že používání burkin může být v našich poměrech problém a to zejména kdyby žen koupajících se v burkinách bylo více…
Rozmáhající se burkiny by prý v Česku mohly vytvářet tlak na ženy, které nosí normální, tedy dvoudílné plavky. A hrdinsky se pak paní Marksová postavila do čela šiku bojovnic za práva domorodého obyvatelstva na dvoudílné plavky s tím, že by jejich (hypotetickému) rušení velmi bránila…
Neopomněla přitom upozornit na další ze zásadních problémů našeho soudobého sociálně-demokratického života, kdy se prý stává, že jsou muži vyhazováni z bazénu, když mají příliš dlouhé plavkové kalhoty…
Ministryně Šlechtová zase (smutně?) konstatovala, že u nás zatím neexistuje žádný zákon, který by zakazoval plavání v burkinách a tak tedy (bohužel?) prý musíme (ač neradi?) ctít svobodu podnikání v Česku.
Škoda, že se dotyčná politička tímto názorem neřídila tehdy, když „její“ (tedy, Sobotkova a Babišova) vláda zaváděla ultratotalitní regulatorní zákony, jež zásadně omezily svobodu podnikání v restauracích; viz zákaz kouření v soukromých hospodách a uvalení povinnosti na hospodské přezkoumávat zdravotní stav hostů, kteří by se potenciálně mohli ocitnout v podnapilém stavu…
Slovo „ultratotalitní“ přitom ani nevystihuje ničivost uvedených regulací. Vždyť zakazovat kouření v hospodách si netroufli ani komunističtí místodržitelé, Gottwaldem počínaje a Husákem/Jakešem konče. A to je co říct, neboť komunistický režim mohl (a také tak činil) terorizovat lidi zcela neomezeně.
Hrůzný problém
Jakékoliv takové náznaky na „řešení problému“ burkin a plaveckého oděvu ze strany současné státní moci jsou násobně hrůznějším problém, než samotné užívání muslimských „neplavek“.
Pokud si někdo za vlastní peníze postaví akvapark a rozhodne, že v něm lidé mohou plavat oblečeni v čemkoliv, včetně například burkin, pak je to čistě věc soukromého podnikatele. A samozřejmě věc zákazníků/návštěvníků, kteří se dobrovolně rozhodnou, zda jim absolutní svoboda plaveckého oděvu vyhovuje, a nebo zda dají přednost místům, kam mohou lidé chodit jen v klasických západních plavkách.
Stát by neměl jakkoliv omezovat nakládání se soukromým majetkem tehdy, pokud s tímto majetkem není páchána agrese či jakékoliv násilí a pokud všichni zúčastnění (tedy personál i zákazníci) využívají tento majetek zcela dobrovolně.
Což je případ aquaparků, ale což je i případ restaurací. Stát by měl proto postupovat konzistentně a měl by přestat regulovat soukromý majetek tam, kde je s ním nakládáno v souladu se zachováním veškerých lidských svobod. Měl by dát proto své nebezpečné regulatorní ruce pryč jak od aquaparků, tak od hospod a jiných soukromých zařízení.
