Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) chce v Česku prosadit výuku angličtiny jako povinného předmětu už od 1. třídy základních škol. Druhý cizí jazyk by podle ministra měl být pro žáky druhého stupně povinný. Školy by podle něho měly nabízet alespoň němčinu, francouzštinu a španělštinu.
„Pro naše školáky je znalost cizích jazyků obrovskou výhodou v dalším profesním i osobním životě. V mnoha evropských zemích začínají děti s jazyky dříve a požadovaná úroveň jazykové kompetence je vyšší.“
„Při finalizaci revize vzdělávacího programu pro základní školy budu proto prosazovat toto: angličtina povinná od 1. třídy, možná již od posledního roku mateřské školy,“ napsal Bek na sociální síti.
Podle Beka by deváťáci měli zvládat angličtinu minimálně na úrovni, která se v mezinárodních měřítkách označuje jako B1.
„Druhý cizí jazyk povinný od šesté třídy, školy by musely nabízet alespoň jeden z výběru němčina, francouzština a španělština,“ zdůraznuil.
V minulosti kritizoval, že některé školy stále nabízejí jako jediný druhý cizí jazyk ruštinu.
Bek tvrdí, že i v rámci revize vzdělávacích programů na středních školách by se mělo zajistit, aby každý žák, který přejde na střední školu, mohl na jakékoli škole navázat s výukou svého druhého cizího jazyka ze základní školy.
IVK: Bekova chybná úvaha
Podle Jan Žambocha z Institutu Václava Klause (IVK) je Bekův nápad založený na představě, že čím dříve se s výukou cizího jazyka začne, tím lepších výsledků se dosáhne.
„Bohužel je tato myšlenka založena na chybné úvaze vycházející z pozorování dětí vyrůstajících ve dvojjazyčném prostředí,“ uvedl Žamboch s tím, že proces, kterým se dítě naučí jazyk ve dvojjazyčném prostředí, je zcela jiný než proces, kterým se člověk učí jazyk cizí.
Ve dvojjazyčném prostředí se podle něho ve skutečnosti dítě žádnému cizímu jazyku neučí – dítě zde nabývá dvě mateřštiny, a to prostřednictvím vrozeného instinktu, jak poukázal Noam Chomsky. Není k tomu třeba žádného úsilí.
Podle Žambocha zkušenosti nasvědčují tomu, že nemá smysl začínat s výukou cizího jazyka dříve než kolem 12. roku věku.
„Předčasná výuka cizího jazyka vedle masivního plýtvání lidským potenciálem jak na straně dětí, tak učitelů, kteří by mohli dělat něco užitečnějšího, přináší i riziko vyplývající z tzv. věčného začátečnictví, kde dítě frustrované několikaletým marným probíráním stále téhož již nikdy k danému předmětu nezíská náklonnost,“ napsal Žamboch.
„Pro úspěch při výuce cizího jazyka je důležité, aby žák rychle postupoval dopředu a získal dojem, že snažení má smysl. Výuka cizího jazyka u desetiletých a mladších dětí nikam nevede, protože děti do 12. roku věku nejsou vyzrálé na práci s gramatickými pravidly, navíc desetileté dítě nemá ve svém světě pro cizí jazyk žádné užití a je plně zaměstnáno zvládáním češtiny, matematiky a vlastivědy,“ dodal.
Prioritou vzdělávání podle něho musí být odborná příprava, k cizímu jazyku je nutno přistupovat jako k užitečnému, nikoli nezbytnému, doplňku. S tím, že znalost cizích jazyků je nutností jen u určitých profesí, přičemž ne vždy je nutná vysoká úroveň – odborný jazyk bývá většinou jednoduchý.
„Představa, že znalost jazyků je podmínkou prosperity, je mylná. Prosperují země, kde si lidé navzájem nekladou překážky v tom, co kdo umí nejlépe. Povinná výuka jazyků s tím nesouvisí,“ konstatoval Žamboch z IVK. (sfr)