Francouzský prezident Macron se ve svém „oběžníku“ s názvem „Za evropskou obrodu“ určenému občanům všech zemí Evropské unie pokusil přilákat či dokonce nadchnout veřejnost pro myšlenku sjednocované Evropy. Pochopitelně, sjednocované pod vedením Francie a pokud možno pod kuratelou samotného Macrona. Jeho text v plné nahotě dokazuje, že francouzský vůdce jednak vůbec žádnou uchopitelnou vizí nemá a jeho „obrodná vize“ má v sobě spíše potenciál odradit od myšlenky sjednoceného kontinentu i poslední zbytky eurooptimistů.
V úvodu svého nevizonářského textu Macron zastrašuje obyvatele válkou, která by, jak naznačuje francouzský politik, vypukla v případě, že by neexistovala Evropská unie.
/ Macron napsal: … Ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. A přitom ještě nikdy nebyla Evropa v takovém ohrožení… V prvé řadě musíme říci, co je to Evropa. Jde o historický úspěch: usmíření zpustošeného světadílu díky nevídanému projektu míru, prosperity a svobody. A tento projekt nás dodnes nadále chrání: která země může jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí?…/
Jde nepochybně jen o mystifikační domněnky, které nemají oporu v realitě. Především, válku v Evropě v minulém století podvakrát rozpoutalo Německo, nikoliv hypotetičtí agresoři zvenčí Evropy. Chce snad Macron naznačit, že bez existence EU, respektive v případě jejího hypotetického rozpuštění by se historie opakovala a Německo by vyvolalo další válečný konflikt?
Je to pochopitelně čirý nesmysl. Už jenom proto, že jedinou jadernou velmocí v celé EU bude po odchodu Británie právě Macronova Francie. Nemluvě o tom, že vojenská „síla“ dnešního merkelovského Německa je (a plyne to logicky ze závěrů 2. světové války) dnes jen odvarem hitlerovského wehrmachtu.
Druhým argumentem vyvracejícím Macronovo falešné filosofování je fakt, že bezpečnost v Evropě dnes nezaručuje EU, nýbrž NATO a její dominantní síla: armáda a zbraně Spojených států amerických.
V další části své evropské nevize Macron vyhrožuje brexitem tak, aby od podobných choutek odradil případné další rozvraceče.
/ …Jeho symbolem se stal brexit. Symbolem krize Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu národů domoci se ochrany ve vztahu k velkým otřesům současného světa. A také symbolem evropské pasti. Pastí není příslušnost k Evropské unii; ale je to lež a neodpovědnost, které ji mohou zničit. Kdo řekl Britům pravdu o jejich budoucnosti po brexitu? Kdo s nimi hovořil o ztrátě přístupu k evropskému trhu? Kdo připomněl rizika pro mír v Irsku po návratu k hranicím minulosti? Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší; znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past ohrožuje celou Evropu: ti, kdo využívají zloby, dávají za pomoci nepravdivých informací zcela protikladné sliby…/
I v této části se Macron děsuplně mýlí. K brexitu nedochází proto, že by se Spojené království jakýchsi „velkých otřesů současného světa“. Pokud se vůbec něčeho bálo, pak právě lidí a mechanismů, jejichž je Macron symbolem a zosobněním. Tedy bruselských byrokratů a nevolených sociálních inženýrů, kteří chtějí centrálně řídit celý kontinent a jeho obyvatele ve všech myslitelných i nemyslitelných aspektech.
Ptá-li se Macron na to, kdo řekl Britům „pravdu“ o jejich budoucnosti, vyvolává mimoděk pochybnosti o stavu své mysli. Jak může Macron vědět, že budoucnost Velké Británie mimo EU bude špatná, tedy horší, než by byla v rámci Unie? Má snad v Elysejském paláci ukrytou věšteckou kouli či dokonce mýtickou Pýthii?
Hrozí-li ztrátou přístupu ke společnému evropskému trhu, pak vědomě mystifikuje evropskou veřejnost. Především, brexit sám o sobě neznamená obchodní blokádu Británie a konec obchodu mezi EU a ostrovním královstvím. I když se o to Macronovské vedení EU snaží.
Navíc se zdá, že Macron netuší vůbec nic o prospěšnosti vzájemného obchodu pro všechny participující strany. Pokud by snad Macronova Unie skutečně zcela zablokovala Británii přístup na společný evropský trh, poškodila by tím nespočet unijních firem (a jejich zákazníků v EU), které dnes s Velkou Británií obchodují. Tohle snad Macron neplánuje. A pokud ano, pak lze jen doufat, že takovou antivizi nedokáže v EU prosadit.
Ve své celoevropské výzvě navrhuje také celou řadu dalších bizarností a všeobecně nepřijatelných konceptů. Jmenujme například „klimatickou banku“ (Evropská banka pro klima). Copak je v EU dnes málo bank, ať už skutečných (soukromých) či státních? Copak dnes Evropa v boji s větrnými mlýny (tedy se změnami klimatu) dělá málo? Opak je pravdou.
Za zmínku stojí snaha o vytvoření evropského azylového úřadu, který by zbavil členské státy práva na ochranu před neomezeným vstupem cizinců. Člověk se zde jen musí ptát: chce Macron Evropu úplně zničit, nebo jen zcentralizovat do absolutna?
Macron samozřejmě nemohl opomenout zmínit posvátný symbol Unie, který dnes jako jediný drží na uzdě neposlušné členské státy, tedy eurodotace.
/ Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali. Tento boj je každodenním závazkem, protože Evropa stejně jako mír nejsou nikdy dosaženy s konečnou platností. /
Přinejmenším obyvatelé Česka už dobře vědí – a to i bez znalosti kauzy Babišova Čapího hnízda – jak rozkladné tendence a neblahé ekonomické dopady tyto opěvované eurodotace ve skutečnosti mají. Vynášet do nebes Brusel za to, že do země přerozdělil peníze na opravu gymnázia či stavbu silnice, je smutnou kombinací mystifikace a naivity.
Země jako Česká republika dokáže opravovat gymnázia a stavět silnice i bez eurodotací. Ostatně, práci konají většinou místní lidé, nikoliv firmy či zedníci z Bruselu. Veřejnost bohužel už poněkud zapomněla (a právě na to Macronové spoléhají), že Brusel jen přerozděluje ty peníze, které mu před tím členské státy odvedly z kapes daňových poplatníků, včetně těch z České republiky. Opěvovat tedy kvůli eurodotacím EU je účelové a spojovat eurodotace s obrodou Evropy ještě účelovější. Ledaže by chtěl Macron dotace zrušit… Ale nic takového jeho předvolební výzva nenaznačuje.
Nejzásadnější odhalení macronovské obrody Unie se ukrývá v prezidentově mudrování o svobodě. Text totiž odhaluje děsivou pravdu o tom, jak si někteří unijní vůdci představují svobodu a jaký význam pro ně má demokracie.
/ Evropský model spočívá na lidské svobodě, názorové různorodosti, tvůrčím přístupu. Naší první svobodou je svoboda demokratická, svoboda zvolit si ty, kdo nám budou vládnout, a učinit tak ve volbách v nichž zahraniční mocnosti pravidelně usilují o získání vlivu na naše hlasování. Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím. /
Francouzský prezident nenechává na pochybách, co si představuje pod pojmem „svoboda“. V jeho nazírání nejde o skutečnou svobodu (v jejím pravém slova smyslu), nýbrž o jakousi „demokratickou svobodu“, skýtanou lidu s laskavým svolením Bruselu, jež občanům dává jedno jediné právo: jít k volbám a tam si zvolit svého vládce; samozřejmě, pokud možno Emmanuela Macrona nebo jemu podobné politiky, kteří chtějí řídit svět a životy občanů, kteří jim z moci úřední podléhají.
Macronovo básnění o obraně před zahraničními mocnostmi, jež chtějí mařit volební hlasování, už jen dotváří kolorit celkové unijní deformace konceptu svobody a demokracie. Z pohledu voliče v České republice je totiž onou zahraniční mocností, která primárně a zcela otevřeně zasahuje nejenom do tuzemských voleb, ale do politického, ekonomického a společenského života v naší zemi, právě Evropská unie, o jejíž řízení tak usiluje francouzský prezident.
A kdo že nás to před působením této mocnosti chce chránit? No přece Emmanuel Macron… Absurdní.
Francouzova vize o vytvoření „Evropské agentury pro ochranu demokracie“ je velmi podivnou směsicí parodie a totalitního směřování. Ano, lze věřit tomu, že by se šéfům Unie hodilo, kdyby skrze onu podivnou agenturu, která by dosazovala své odborníky do národních demokratických mechanismů (tedy do systému vládnutí), mohli ještě více zasahovat do politického života na národní úrovni a spoluovládat tak ještě více členské státy.
Taková vize však – slovy klasika – se z pohledu skutečné demokracie, svobody a práva na národní sebeurčení jeví býti velmi nešťastnou…
Z celého Macronova textu a z výše uvedeného je více než jasné, že Emmanuel Macron nemá jakoukoliv smysluplnou či dokonce uchopitelnou vizi rozvoje či reformování Evropské unie. Jeho jedinou vizí je udržení moci a posilování vlivu Francie a možná i samotného prezidenta ve strukturách centrálně integrované Unie.
Nemluvě o snaze využít tématu unijních reforem k vlastní (naštěstí mimo Francii zcela marné) snaze o sebepropagaci před blížícími se volbami do Evropského parlamentu.
