Lidé v Česku půjdou do důchodu nejpozději v 67 letech, oznámil ministr Jurečka.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) při projednávání vládní novely reformy důchodů prohlásil, že součástí reformy bude poslanecká úprava, která zaručí horní hranici pro odchod do důchodu na 67 let věku.

„Ve druhém čtení bude načten pozměňovací návrh, který to stropuje na hranici 67 let, kam by to v tom tempu jednoho měsíce vyrostlo někdy kolem roku 2050,“ oznámil Jurečka ve sněmovně.

Úprava vložená do vládního návrhu má podle ministra utnout spekulace o trajektorii zvyšování věku odchodu do důchodu. Rovněž odmítl tvrzení, že se důchody budou snižovat.

Podle něho reforma počítá s jejich zvyšováním v návaznosti na inflaci a o třetinu růstu průměrných mezd. Během dne pak potvrdili novou dohodu vládních stran i další koaliční lídři.

„Každý rozumný člověk uzná, že důchodovou reformu tato země potřebuje,“ zdůrazil Jurečka.

I když je nepopulární, beze změn bude pode něho průběžný systém financování důchodů za necelých třicet let v minusu půl bilionu korun a v roce 2050 se dostane do ročního deficitu tři sta miliard korun.

Schválení vládní reformy penzí s pomalejším zvyšováním důchodového věku nad 65 let, a to o měsíc ročně místo původně navrhovaných dvou měsíců, doporučil začátkem září hlasy vládní většiny sněmovní sociální výbor.

„Toto pravidlo však neobsahuje žádný věkový strop důchodového věku. Pokračování ve zvyšování důchodového věku i po roce 2030 se proto navrhuje omezit pevnou věkovou hranicí, a to hranicí 67 let,“ uvádí se v pozměňovacím návrhu skupiny koaličních poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL).

Poprvé se tato hranice uplatní podle zdůvodnění v roce 2056 pro generaci narozenou v roce 1989.

„Lze předpokládat, že v návaznosti na budoucí demografický vývoj bude navrhovaná věková hranice jako strop důchodového věku průběžně přezkoumávána a případně upravována,“ zdůraznili předkladatelé.

Vláda počítá s mírným zvyšováním věku odchodu do důchodu i u těch starších. Pro všechny, kdo se narodili v letech 1966 až 1988 to má znamenat, že budou odcházet do penze každý rok o jeden měsíc později.

V současné době platí strop 65 let.

Opozice s tímto zvýšením důchodového věku neosuhlasí.

„Strop 65 let je udržitelný,“ prohlásila poslankyně ANO Andrea Babišová. Poslankyně Hanzlíková (ANO) upozornila, že lidé starší 60 let mají více zdravotních potíží a délka života ve zdraví neroste.

Poslankyně Dražilová označila vládní návrh za „útok na poslední zodpovědnou generaci“.

Předseda pirátských poslanců Jakub Michálek v rozpravě dovodil, že některé z chystaných změn vládní důchodové reformy by mohly být důvodem ji nepodpořit. Mimo jiné uvedl, že koalice chystá výrazné omezení okruhu lidí, kteří by mohli kvůli náročnosti profesí odcházet do starobní penze předčasně bez jejího krácení.

Šéfka poslanců ANO Alena Schillerová následně kritizovala, že vláda tak zásadní změnu, jako je zastropování věku odchodu do důchodu na 67 let, přidala do své důchodové reformy až na poslední chvíli a pozměňovacím návrhem.

„Věk důchodu do penze zase zastropujeme na 65 letech a ukončíme tak to asociální zvyšování věku odchodu donekonečna. A také umožníme lidem využívat předčasné důchody tak, jak tomu bylo za nás. Hnutí ANO chce našim seniorům projevovat úctu, jakou si zaslouží,“ prohlásil už před tím šéf opozičního ANO Andrej Babiš. (sfr)

Projev ministra práce a sociálních věcí Mariána Jurečky v Poslanecké sněmovně, středa, 2. října 2024

//Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; druhé čtení//

Zaznělo tady několikrát během toho dnešního dopoledne a části odpoledne to, jestli vlastně důchodovou reformu potřebujeme, bylo tady několikrát zmíněno to, že ten důchodový systém vlastně byl v přebytku, byly tady, řekl bych, do určité míry účelově vypíchnuty konkrétní roky, kdy v tom přebytku ten důchodový systém byl. Já si dovolím k tomu říci, že to, že důchodovou reformu potřebujeme, tak to v zásadě zaznívá 15 let unisono, řekl bych, napříč politickým spektrem. A já jsem rád, že tady vlastně i dneska v té diskusi vystupovali lidé s přednostním právem, tak si vlastně v tomhle ohledu do určité míry i někteří z nich z vlastního hnutí třeba odporovali. Jednak tady zaznívalo, že vlastně není tak potřeba, protože například v některém konkrétním roce systém byl v přebytku, pak tady zaznělo, řekl bych velmi racionálně, že důchodovou reformu chtěli udělat, ale nepodařilo se to a nestihlo se to.

Já myslím, že rozumný člověk se vlastně nemusí přít o to, jestli důchodovou reformu potřebujeme nebo ne, ale na základě jasných konkrétních faktů si myslím, že uzná každý rozumný člověk, že důchodovou reformu tato země potřebuje, protože když se podíváme na tu situaci s vývojem demografie z pohledu jednak prodlužující se délky dožití, což je samozřejmě pozitivní informace, ale z toho druhého úhlu pohledu, když se podíváme na tu otázku porodnosti, tak tyto dvě informace nám dávají jasný výsledek, že bez změn v tom průběžném důchodovém systému se naše společnost v budoucnu neobejde. Pokud ty změny neuděláme, tak za 7, 10, 15, 20, 30 let v budoucnu tato země v tom systému bude mít velký problém. Ona ho má i v posledních 30 letech, ale ono to překrývají i ty roky, kdy se občas tady upozorní na to, bylo to těsně v minusu, nebo ten systém byl v malinkém přebytku.

Ale když se podíváme za těch zhruba necelých 30 let, tak ten systém je v minusu okolo půl bilionu korun. Naprostá většina těch let znamená, že roční příjmy a výdaje v tom důchodovém systému jsou v minusu.

Dostali jsme se i na hodnoty minus 74 miliard korun ročně deficitu toho systému. A pokud bychom ten systém nechali tak, jak je nastaven dnes, neudělali v něm změny , tak se v roce 2050, kdy se vlastně dostane do toho největšího schodku, ten systém dostane do ročního deficitu zhruba minus 5 % HDP, což je v dnešních cenách zhruba něco přes minus 300 miliard korun v jednom roce.

To jsou, prosím pěkně, fakta. To jsou fakta, která tady dlouhodobě říkají ekonomové, říkají je demografové, a také je samozřejmě říkala velká část politiků, kteří měli tu zodpovědnost a měli třeba i tu vládní zodpovědnost, že je potřeba s tím něco dělat.

Já si třeba osobně pamatuju tady rok 2014,  na tomto místě stál i tehdejší ministr financí Andrej Babiš a říkal: My tu důchodovou reformu máme, my ji představíme a my ji uděláme a představíme ji za pár měsíců. To říkal z tohoto místa, to je veřejně dohledatelné.

Já se nechci přijít o to, co kdo říkal. Já tady teď stojím v tento okamžik proto, že po těch dlouhých letech, kdy se říkalo mělo by se, mohlo by se, je nejvyšší čas, tak jsem tady proto, aby se to skutečně stalo. Ano, a já jsem si toho plně vědom, je to nepopulární. Je to nepopulární, je to velmi podobné tomu, jako když nás bolí zub, tak napřed si říkáme, ono to přejde, pak použijeme ten Brufen, pak přijde finální fáze, že na Moravě se k tomu přidá ještě to, že to zapíjíme tou slivovicí, ale ono to nepřejde. Prostě musíme k tomu zubaři dojít a musíme vyřešit i to, co je pro nás nepříjemné.

V principu je to úplně stejné s důchodovou reformou, nejde to odkládat donekonečna. Bylo by pro mě i pro naši vládu mnohem snazší, kdybychom řekli, všechno je zalité sluncem. My nic dělat nemusíme, ono se to nějak vyřeší, a odložit to zase napříště. Ale to příště by znamenalo ještě větší a bolestivější zásahy, které by musel stejně někdo v budoucnu udělat.

Chci říci, neplatí tvrzení, které tady zaznělo dneska několikrát, že tato důchodová reforma znamená něco o tom, že z práce jdeme přímo do hrobu, nebo že tato reforma znamená, že lidé budou mít nižší důchody. Tato reforma znamená to, že všem současným starobním důchodcům jejich důchody porostou vždy plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd. Tento mechanismus tady byl dlouhé roky i v minulosti a zabezpečoval důstojné životní podmínky našich seniorů, našich rodičů, našich prarodičů. Toto platí s touto důchodovou reformou naprosto jednoznačně. Platí také to, že budeme v budoucnu moci ten důchodový věk také užívat ve velmi podobné době, jako užívají dnešní senioři dnes. Dokonce ta doba bude delší než to bylo v devadesátých letech, kdy průměrná doba v důchodovém věku byla hrubě pod 20 lety.

A my s tím návrhem, který přichází i po té změně s návazností na impulsy demografické společnosti, tak upravujeme to tempo růstu, odchod do důchodu, pro ty jednotlivé ročníky narození to poroste maximálně o jeden měsíc. Já připomenu jenom, že teď platí to, že pro některé populační ročníky za posledních 20 let to mohlo růst meziročně až o šest měsíců. My tady říkáme, poroste to maximálně o jeden měsíc a bude také ve druhém čtení načten pozměňovací návrh, který to stropuje na té hranici 67 let, kam by to v tom tempu jednoho měsíce vyrostlo někdy kolem roku 2050. Ale abychom utnuli ty spekulace, jestli tady může být nějaká nekonečně rostoucí trajektorie odchodu do důchodu, tak jasně říkáme, bude tam tato konkrétní číslovka vložena, to bude pozměňovací návrhem, který bude ve druhém čtení načten.

Ta důchodová reforma také reaguje na klíčové věci, které dlouhé roky důchodový systém neřešil, a některé klíčové společenské úlohy vlastně ten důchodový systém doposud ignoroval a v zásadě trestal. A teď mluvím například o té podpoře, která v tomto systému důchodové reformy je, a to je ocenění péče za výchovu dětí a péče za osobu blízkou, kdy se ten daný člověk stará o svého manžela, manželku, dítě, o své rodiče, prarodiče, kteří jsou v nějakém stupni závislostí. To je obrovská pozitivní změna, která se týká statisíců lidí v této zemi, statisíců lidí, kteří obětují část svého života, část své kariéry, část svého růstu příjmů ve prospěch toho, že vychovávají novou generaci, což jsme částečně napravili tím, že se zavedlo výchovné, ale to bylo, že jsme jenom řešili ty důsledky. My teď odstraňujeme ten problém, který vzniká u té příčiny, proč ten člověk má nízký důchod, když o někoho pečuje, protože to vlastně není to, co by ten systém oceňoval, a v návrhu této důchodové reformy se toto zavádí. Ocenění za tu péči, za výchovu a za péči o svého blízkého.

Pak jsou tam věci, které se týkají té sociálně solidární části. Tato důchodová reforma výrazně zvyšuje pro ty, kteří si odpracovali své roky, říkám, odpracovali, tak jim zvyšuje tu základní výměru důchodu z dnešních 10 % plus 770 korun, dnešních 10 % průměrné mzdy plus 770 korun, to je ten základ důchodu dnes, tam je to zvýšené na 20 % vůči průměrné mzdě jako jistý základ pro toho, kdo si odpracoval 35 let pojistné doby. To je ta solidární část.

Pak ta solidární a sociální část se třeba promítá ve větším ošetření pomoci lidem, kteří ovdoví. Situace vdov a vdovců je v tom současném systému poměrně složitá, poměrně tristní. Tak i tady vycházíme vstříc tomu, abychom těmto lidem, a zase jsou jich ročně tisíce, tu situaci v tom jejich životě v tak kritické době o něco ulehčili a pomohli jim.

To jsou další sociálně solidární prvky, které ta důchodová reforma nese. A ano, jsou tam i věci, které jsou ty rozpočtově stabilizující, a jsou to ta opatření, která nejsou úplně jednoduchá, příjemná ani na tu komunikaci, a to je posunutí té postupné hranice věku odchodu do důchodu, která se mimochodem děje celých posledních 30 let. Posledních 30 let žijeme v době, kdy se stále posunuje hranice věku odchodu do důchodu, pouze před námi stojí rok 2030, kdy se toto zastaví. U žen, které mají děti, to poběží do roku 2033, podle počtu dětí 2034. A my na to navazujeme a říkáme, tady to potom poroste o ten jeden měsíc pro ten každý populační ročník.

Má to svoji logiku nejenom s ohledem na to, že se nám prodlužuje ten věk dožití, ale má to svoji logiku i ve vztahu k tomu, že výrazně později přicházíme na pracovní trh.

Je úplně jiná situace mojí generace a generace našich dětí oproti generaci našich prarodičů nebo rodičů. Před 30 lety naprostá většina lidí do 20 let věku pracovala, dneska je to necelých 9 %. Lidé déle studují vysoké školy, vysoké odborné školy a prostě později přicházejí pracovat a posunuje se nám to. Stále se nám to posunuje. Takže to je další věc, kterou tady zohledňujeme.

Ano, je tady zohlednění i toho, že o něco málo, a znovu říkám, o něco málo zpomalíme tempo růstu. Znovu říkám, tempo růstu výměry nových důchodů. Nové důchody porostou, stále porostou a porostou velmi slušným tempem, akorát se to tempo o něco malinko zpomalí oproti tomu současnému mechanismu. Ta důchodová reforma garantuje všem současným důchodcům, vaše důchody porostou plně o inflaci, o jednu třetinu růstu reálných mezd. Bude vám zachováno výchovné pro všechny, kteří jste ho dostali, kteří ho dostanete, a bude v budoucnu počítáno pro ty budoucí, kteří budou odcházet po tom roce 2027, jak výchovné, tak rodinný vyměřovací základ a bude vždy přiznáno to, co pro toho člověka vyjde jako výhodnější. To znamená, i tím jsme ošetřili nějaké momenty, kdy u některé části, především maminek, by se mohlo stát, že ten jejich rodinný vyměřovací základ by mohl být o něco nižší než to výchovné. Takže tyto věci jsou vyřešené, jsou pokryté.

Já jsem slyšel tady tu kritiku, která zaznívala i na tu otázku právě, jestli tu reformu potřebujeme, nepotřebujeme, pro koho je a pro koho není. Tak já chci říci, pro všechny ty, kteří do důchodu odešli a v důchodě jsou, tak garantuje dosavadní jistoty. Ale my ji děláme především pro ty děti a vnoučata těch, kteří v tom důchodě dneska jsou. Protože jak jsem říkal v úvodu, kdybychom to neudělali, tyto změny, tak pro ty dnešní čtyřicátníky, třicátníky, by ta situace byla v budoucnu mnohem složitější.

Buď by ten stát musel v tom každém roce ten deficit krýt tím, že by se buďto více zadlužoval, nebo by zvýšil daně na té straně příjmové, nebo by musel výrazně proškrtat jiné výdaje toho státu. A to jsou takové objemy, kdy se bavíme o desítkách či stovkách miliard korun, které se nedají vyřešit tím, že někdo řekne, tak jednoduše někde ušetříme. Nepomohlo by to. Bavíme se o schodcích, které jdou do částek 100, 150, 200 miliard korun ročně. To jsou rozpočty jednotlivých celých ministerstev v této zemi.

A my si musíme uvědomit ještě jednu věc. A zase chápu, že ne každý to chce slyšet, ale tuto společnost nečeká jenom otázka, kterou řešíme teď, jak správně nastavit udržitelné financování důchodů v budoucnu, ale naši společnost také čeká to, jak dokážeme zvládnout zabezpečit kvalitní sociální a zdravotní péči v zemi, ve které bude během příštích třiceti let navíc 1,2 milionu lidí nad 65 let věku. A mluvím i o své generaci. Mluvím i o své generaci, u které budeme muset řešit i ty další dvě věci, o kterých tady teď tu debatu nevedeme, a není tady zatím vyřešeno, jak zvládneme zabezpečit financování sociálních, zdravotních služeb, rozvoje té infrastruktury. Budeme ji potřebovat, budeme potřebovat tam mít ty lidi, budeme je potřebovat zaplatit. To jsou všechno další otázky, které z pohledu i výdajů tohoto státu bude muset kterákoliv vláda v budoucnu vyřešit také. Tak prosím pěkně, toto si uvědomujme taky.

Já chápu, že je velmi snadné přicházet dneska z opozičních lavic a říkat to, co asi část té společnosti chce slyšet jako to jednoduché sdělení. Ale jako politici tady máme stát a vidět tu realitu v celé té šíři a souvislosti problémů, které tady před sebou máme. A já netvrdím, že se všechno vždycky dá vyladit geniálně. Proto jsem také naprosto věcně a upřímně říkal, že i v průběhu jednání mezi projednáním na vládě a mezi projednáním ve druhém čtení budeme dělat ještě nějaké zásahy do té důchodové reformy. Takže jestliže tady padala nějaká kritika, že teď tady ještě děláme nějaké úpravy, ano, bylo to i na základě jednání a diskuzí, které jsme vedli s odbornou veřejností. Vedli jsme ty debaty třeba u náročných profesí více jak rok jak se zástupci zaměstnavatelů. Tady dneska padlo od někoho, že se o tom nikdo se zaměstnavateli nebavil. Bavil. Zaměstnavatelé byli součástí té pracovní skupiny, stejně jako tam byli zástupci odborů. To znamená, ta diskuze, byť ten materiál připravovalo z té řekněme základní odborné části Ministerstvo zdravotnictví, tak třeba na tomto tématu ta debata probíhala prakticky rok.

Když se podívám do toho výsledku, co tato důchodová reforma přinese ještě z pohledu čísel a dopadu na státní rozpočet, tak když jsem tady v úvodu říkal, že když neuděláme nic, tak zhruba v roce 2050 bude ten deficit toho systému ročně minus 5 % HDP. A proč si můžeme dovolit dneska přijmout některými pozměňováky ty úpravy, je proto, protože jsme započetli opatření, která jsme udělali v tom loňském a předloňském roce, plus opatření, která jsou v této části, v tomto materiálu důchodové reformy, a nejaktuálnější ekonomická data, tak jsme se dostali na konsolidaci na úrovni minus 1 % HDP. Což byla i hodnota, kterou jste i vy jako zástupci opozice říkali, že vám přijde jako hodnota, kdybychom mohli říci z pohledu veřejných financí, je toto zvládnutelná situace. A my jsme tady vyhověli tomu požadavku na to zmírnění tempa růstu věku odchodu do důchodu na ten jeden měsíc s vědomím toho, že ta konsolidace je tady velmi slušná a ten výpadek zhruba 0,3 % HDP v budoucnu dokážeme unést. A že to je nějaký krok, který by také měl přispět k větší sociálně společenské shodě na tomto komplikovaném tématu.

Není žádná země v Evropě, která by neřešila v posledních letech téma důchodové reformy. Nejde se tomu vyhnout. Nejde tvrdit, že když tady dáme hranici 65 let věku, že si s tím vystačíme na příštích 30 let. Kdo to říká, ať předloží ta data, řekne, jakou má jinou variantu, jakou má jinou důchodovou reformu, jaké navrhuje jiné, lepší řešení. Ale ať to řekne v reálných číslech. Říkat jako někde uspoříme, tak ať řekne. Uspoří někde 300 miliard korun tento stát? Ať to prosím pěkně v rámci seriózní debaty u tak složitého tématu potom ten dotyčný i dokládá, jak by to konkrétně řešil. Protože říkat to tady na kameru, říkat to vůči široké veřejnosti, tak to potom není fér, když člověk řekne jenom to A, ale neříká i to B, které zodpovědný politik rozhodně vyřešit musí.

Tolik asi za mě do úvodu k tomuto sněmovnímu tisku 696, jsme ve druhém čtení a já se budu těšit na debatu, která bude opravdu konkrétní, věcná a která bude případně oponující na základě reality, dat a skutečných čísel. Děkuji vám za pozornost.