Výsledek státního rozpočtu v roce 2016 bychom neměli přeceňovat. Zvláště, když víme, že erární kase vloni pomohl Brusel mimořádným dárečkem ve výši téměř 65 miliard, se kterým státní rozpočet původně nepočítal.

Státní rozpočet za rok 2016 dosáhl rekordního přebytku ve výši téměř 62 miliard korun, což ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš využil k „rekordní“ sebepropagandě. Zásluhy vlády nebo toho či onoho resortu na vytvoření přebytku jsou však jen politickou chimérou. A vzhledem k nepříznivé volební konstelaci se rozpočtový přebytek zřejmě stane jen historickou raritou.

Dosažení přebytku je pozitivní výsledek, i když se jeví jako logický a samozřejmý v roce, v němž ekonomika rostla solidním tempem (odhady na úrovni 2,3 až 2,4 % za celý rok 2016) a nezaměstnanost klesla na rekordně nízkou úroveň.

Rozpočtový přebytek je férový vůči budoucím generacím, neboť stát (na rozdíl od předchozích 20 let kumulování rozpočtových deficitů) nepokračoval v „prožírání“ budoucnosti dalších pokolení.

Na druhou stranu, zásadní otázkou je, s jakými příjmy státu se rozpočtového přebytku podařilo dosáhnout. Pokud by se to povedlo při zachování předchozí úrovně či dokonce při snížení příjmů, šlo by o úctyhodný výkon, přinejmenším ve světě politiky.

To však nebyl případ ČR. Příjmy státu loni meziročně narostly a jeho investiční aktivity se přitom zásadně utlumily…

Příjmy státního rozpočtu za loňský rok dosáhly 1,28 bilionu Kč, když v roce 2015 to bylo 1,23 bilionu. Příjmy státu se loni zvýšily o 47 miliard Kč.  Výše dosaženého přebytku, tedy 61,8 miliard Kč, představuje zhruba 4,8 % z celkových příjmů státu.

Srovnejme to například s rokem 1994, kdy stát hospodařil s přebytkem 10,5 miliardy Kč (celkové příjmy státu činily „směšných“ 380 miliard Kč).

Tehdy činil podíl rozpočtového přebytku na celkových příjmech státu „jen“ 2,7 procenta. To je méně, než v „rekordním“ Babišově roce 2016. Nemělo by se ovšem zapomínat, že před oněmi 22 lety nemohla vláda rozpočet vylepšovat masivními eurodotacemi, jako současný vládce tuzemských financí.

Dáreček z Bruselu

Výsledek roku loňského bychom tedy neměli přeceňovat. Zvláště, když víme, že erární kase vloni pomohl Brusel mimořádným dárečkem ve výši téměř 65 miliard, se kterým státní rozpočet původně nepočítal.

Nebýt tohoto mimořádného „vycucnutí“ desítek miliard ze společné eurounijní kasy, skončil by onen do nebe vynášený rozpočet ČR v roce 2016, za který prezident Zeman „slíbil“ Babišovi Nobelovu cenu, deficitem…

A pokud by vláda loni (kapitálové výdaje v roce 2016: 84,7 mld. Kč) investovala stejně masivně, jako v roce předchozím (kapitálové výdaje v roce 2015 činily 175,6 mld. Kč), propadl by se loňský rozpočet do velmi hlubokého deficitu…

Babišův úřad se kasá zvýšenou efektivitou výběru daní. Jenže navzdory tirádám sebeoslavných výroků se nedá spolehlivě prokázat, že by ke zvýšení daňových příjmů pomohla nově zavedená restriktivní opatření státu, cílená na zvýšení výběru DPH, jako bylo například kontrolní hlášení.

Výsledky za rok 2016 totiž nenasvědčují tomu, že by se výběr DPH markantně zlepšil. Stát sice loni na DPH vybral o 3,8 procenta, respektive o 5,4 % (na úrovni veřejných rozpočtů) více, než v roce 2015. Jenže tuzemská spotřeba (na kterou je DPH, ze své podstaty, přímo vázána) v roce 2016 rostla tempem 7-procentním…

Bohatství z trhu a dotací

Souhrnně se dá říci, že tuzemské firmy loni prosperovaly a odvedly proto více na daních. Zvyšovaly se platy (přeborníkem v tom byl stát ve prospěch státních zaměstnanců) a logicky tak na daních z příjmu zaměstnanců významně vzrostly výnosy pro státní pokladnu.

Přičítat zásluhu vládě či ministru Babišovi za zvýšené daňové příjmy státní kasy je tedy nepatřičné. Bohatství vytvářel trh (a chtělo by se dodat, daňoví poplatníci v bohatších zemích EU, z jejichž kapes k nám přitekly eurodotace).

A vzhledem k tomu, že se soukromým firmám (navzdory stále přísnějším a tvrdším regulacím státu) dařilo lépe, než v roce předchozím a vytvářely vyšší zisky, profitoval z toho i stát a jeho rozpočet.

Příjmy za loňský rok tak byly o celých 101 miliard Kč vyšší, než kolik Babišův úřad předpokládal v návrhu (posléze schváleného) státního rozpočtu (přičemž největší „zásluhu“ na tom mělo mimořádných 65 miliard korun eurodotací)…

Rozpočtovací minely

V kontextu toho začala řada analytiků zpochybňovat „rozpočtovací schopnosti“ Babišova úřadu. Rozdíl, mezi navrhovaným deficitem (-70 mld. Kč) a výsledným přebytkem státního rozpočtu (61,8 mld. Kč) na rok 2016 dosáhl „úctyhodného“ rozdílu téměř 132 miliard korun.

Takovéto rozpočtovací „minely“ jsou jistě pozoruhodné a zasluhovaly by podrobnější rozbor. Spokojme se však s tím, že resort financí přistupoval ke tvorbě rozpočtu značně konzervativně.

Hospodaření státu za loňský rok (stejně jako za roky předchozí) má ovšem mnohem fundamentálnější kazy, než je podhodnocení rozpočtových příjmů.

Bobtnání státu

Zlověstný potenciál v sobě nese především bobtnání státu, se kterým ministr Babiš neudělal téměř nic. Platy (a související výdaje) hrazené ze státní kasy loni spolkly téměř 110 miliard korun (což je plných 9 % všech výdajů státního rozpočtu)…

Jen člověk velmi shovívavý by přitom mohl tvrdit, že personální a mzdová expanze ve státních sférách má pro ostatní občany zjevné přínosy…

Přitom, dalších 106 miliard (8,6 % všech výdajů centrálního rozpočtu) stát vyplatil na sociálních dávkách (v tom nejsou zahrnuty důchody ani podpory v nezaměstnanosti); v loňském roce, který se vyznačoval nulovou inflací, došlo k navýšení výdajů na sociální dávky (bez důchodů a bez podpor v nezaměstnanosti) o 3 miliardy korun… A bude hůř.

Obě uvedené kategorie, tedy platy ve státní sféře i sociální dávky, spadají mezi návykové finanční transfery, na něž si málokterý politik – z obavy před negativními politickými důsledky – troufne sáhnout.

Před námi je přitom série volebních roků, v nichž potřeba sociálních úplatků roste nade vše meze.

Diskutabilní trend

Je značně diskutabilní, zda se vyrovnané či rozpočtové rozpočty mohou stát v Česku trendem. Nabízí se totiž zásadní otázka, jak bude vláda schopna v dalších letech vybruslit z rozpočtové šlamastyky, kdy na jedné straně bude chtít udržet či dokonce navyšovat platy i sociální dávky a současně masivně investovat například do dopravních projektů; přitom na straně druhé bude docházet k dalšímu zpomalování ekonomického růstu a současně také k citelnému omezování toku eurodotací do České republiky.

Je proto možné, že rozpočtový přebytek za loňský bude jen historickou raritou, která se při zázračné konstelaci všech příznivých faktorů v zemi objevuje sotva tak jednou za 20 let …