Česká pošta před Vánoci 2017: doručování balíčků s dárky se opět nedaří a nedaří.

Veřejně dotovaná Česká pošta, jejímž vlastníkem je stát, je učebnicovým příkladem neschopnosti státu poskytovat skutečné služby. Právě v těchto dnech tuto svoji neschopnost prokazuje měrou vrchovatou. Nezvládá doručovat vánoční balíčky. Ti šťastnější občanů, kteří se nakonec pošťákovy doručenky (formálně vyzývající k návštěvě nekonečné řady na poštovním úřadě), trnou nezřídka v nejistotách po dobu 15 i více dní…

Státní pošta svými neslužbami začíná připomínat „kuriózní“ zahraniční případy, kdy dopis putoval k adresátovi desítky let (ale vlastně, proč kuriózní? Půl měsíce na doručení balíčku v rámci miniaturní ČR je skoro totéž, jako desítky let v rámci celého kontinentu). Jenže, dnes píšeme 21. století a za dveřmi jsou Vánoce.

A na ty, zdá se, Česká pošta v průběhu roku úplně zapomněla. Jak jinak si vysvětlit, že balíčky s objednanými dárky dopravuje, když se zadaří, 15 i více dnů. Co je to za službu? Dá se vůbec doručení balíčku za více než půl měsíce ještě považovat za původně nabízenou a komerčně prodávanou službu?

Copak by nějaký zákazník zvolil tak bizarní „službu“, pokud by tušil, že balíček bude 14 dní někde netknutý ležet na hromadě v útrobách veřejně (tedy z kapes poplatníků) dotovaného molochu?

Kde jsou naši hrdinští „ministři spojů“ (tedy Ministerstva vnitra, do jehož gesce tento nereformovatelný státní mastodont spadá), kteří se zaštiťují a vždy zaštiťovali sociálními zájmy obyvatelstva?

Co pro zkvalitnění služeb svého státního podniku udělali všichni ti Chovancové, Pecinové, Kubicové, Johnové, Langerové, Bublanové…? Abychom zůstali u těch, kdo za Českou poštu politicky odpovídali v tomto století, které už není stoletím páry, ani stoletím elektřiny, nýbrž stoletím internetu a na internetový byznys navázaných služeb?

Všichni tito ochránci státního dotovaného molochu zvaného Česká pošta se zaklínali a zaklínají sociálním blahem (pracujícího) lidu. Přitom, státní pošta už dávno nefunguje na sociální bázi. Její služby soustavně zdražují (což je v pořádku), když nesměle hledají tržní hladinu. Při srovnání cen za doručování balíčků se přitom ceny konkurenčních firem již zásadně neliší.

Je v sociálním zájmu obyvatelstva objednat si (v e-shopu; tedy většinou výhodněji, než v kamenném obchodě, tedy na bázi sociální výhodnosti) cenově atraktivní zboží, nedejbože toto zboží i dopředu zaplatit, ale nedočkat se pak jeho doručení?

Není.

Císařovna Marie Terezie – vedle pohromy v etatizovaném školství – zanechala po sobě temné dědictví i v poštovních „službách“ (reformou v roce 1743 zestátnila poštovnictví v celé monarchii), čehož důkazem je i rok 2017 v podání znárodněného „poštovního úřadu“, který si už mnoho let pod záštitou vlád všeho druhu hraje na obchodní firmu.

Česká pošta ve své současné, etatizované a zjevně nereformovatelné podobě, je reliktem století páry, ve kterém ovšem paradoxně fungovala zřejmě i kvalitněji, než dnes. Stát si tento podnik ponechává ve své výhradní moci z různých, většinou zištných důvodů.

Udržovat současné status quo, jehož výhradní obětí jsou zákazníci, tedy občané – voliči, je pro politiky z nějakých skrytých důvodů zatím ještě stále výhodnější, než firmu zprivatizovat a umožnit trhu, aby přinesl blahodárné skutečné služby.

Nejhorší na tom však je, že veřejnost tento poštovní anachronismus, tuto státem organizovanou vymknutost z kloubů, svým politikům a svému státu nadále toleruje…