Zatímco po zuby ozbrojení policisté okukovali nákupy na předvánočních tržištích řady našich měst, násilnický lupič pronikl lstí do bytu tenistky Petry Kvitové a v následné potyčce ji těžce poranil levou ruku.

V Berlíně kdosi provedl bestiální teroristický útok vůči lidem na předvánočním trhu. V Česku se ve stejnou dobu násilnický zloděj vloupal do bytu ke slavné tenistce Petře Kvitové, kterou vážně poranil. Ta přitom v Prostějově bydlí na dohled od místní policejní centrály. Oba předvánoční útoky ukázaly, že stát, respektive jeho policie není schopna spolehlivě chránit občany ani ve veřejných prostorech, ani v soukromí.

Dějištěm teroru v německém hlavním městě bylo tržiště, tedy veřejný prostor. Silové složky veřejné moci nejenže teroru na obyvatelstvu nedokázaly zabránit, ale ještě k tomu nechaly skutečného pachatele upláchnout.

Lehkovážnost německých politiků při ochraně obyvatelstva je přitom udivující. Země je zaplavena miliony uprchlíků, jejichž identita je mnohdy leda tak ve hvězdách. Přesto zodpovědné orgány nechaly v Berlíně s neuvěřitelnou bohorovností zopakovat ničivý scénář z Nice.

Nepochopitelná kancléřka

Kancléřka Merkelová následně mluvila o nepochopitelnosti onoho teroristického činu, při kterém bylo zabito neméně 12 osob. Skutečně nepochopitelné je však jen dlouhodobé působení samotné německé kancléřky a celkové politické směřování největšího státu EU. Teroristický čin v Německu byl nejenom dobře pochopitelný, ale i všeobecně předvídaný.

Jakékoliv další úvahy na téma terorismu v Evropě jsou však, zdá se, zcela zbytečné. Politici, zejména ti němečtí (toho času Evropu zcela ovládající) se evidentně rozhodli nechat zničit náš dosavadní svět a na oltář toho nového položit životy všech (s výjimkou životů vládnoucích politiků, pochopitelně).

Policejní svaly

Český ministr vnitra Milan Chovanec v reakci na brutální akci v Berlíně poslal na předvánoční náměstí našich měst hrubou policejní sílu se samopaly. Tedy předvedl klasický postup, jehož cílem je demonstrace veřejné síly a policejních svalů.

Jak se však ukázalo, policejní masy nebyly v pravou chvíli na tom správném místě. Zatímco po zuby ozbrojení policisté okukovali nákupy na předvánočních tržištích řady našich měst a stavěli tak pevnou hráz útokům islámských teroristů, domácí teroristé mohli nastoupit do „akce“, která se nevyhnula ani jedné z nejznámějších osobností.

Násilnický lupič pronikl lstí do bytu tenistky Petry Kvitové a v následné potyčce ji těžce poranil levou ruku. Ano, tu stejnou ruku, která vybojovala wimbledonskou trofej (2x), olympijskou medaili a řadu vítězství Česka ve FedCupu.

Klid na nekalou činnost

Tedy zatímco masivní policejní síly jako o život bránily náměstí před hypotetickými teroristickými útoky zahraničních vetřelců, běžní „domácí“ kriminálníci měli a mají klid na svoji nekalou činnost: pořádkovými silami nerušeni pak mohou s odpornou brutalitou loupit a dopouštět se fyzického násilí přímo v našich domovech.

Uvedené jevy (nebezpečí číhá na každém kroku: ve veřejném prostoru i v soukromí domova) jsou zcela typické pro současný systém zajišťování (ne)bezpečnosti vládnoucími politiky a státem.

Bezpečnostní fikce

Policie je ve skutečnosti schopna zajistit bezpečnost jen vybraným představitelům státu a na vybraných akcích. Vše ostatní je pouze bezpečnostní fikce a hra na náhodu.

Policie typicky nastupuje až po spáchání toho či onoho činu. Zahájí vyšetřování, případ zaeviduje a zanese do statistik. Dá-li bůh a občané dostatečně pomohou, dopadne policie pachatele těch nejzávažnějších činů.

Občané by proto měli vzít v potaz realitu. Měli by vystoupit z bublin vládou propagandisticky vytvářených vzdušných zámků na zem, do tvrdé reality. A v ní je nezbytně potřeba pečovat o vlastní bezpečnost vlastními silami.

V praxi to pro každého, kdo chce zvýšit šanci na přežití, znamená: neriskovat, vyhýbat se veřejnému prostoru s větší koncentrací osob.

Lidé by se také měli v maximální možné míře ozbrojovat, zabezpečovat všemožně svůj soukromý majetek a chovat se s enormní dávkou nedůvěry a obezřetnosti. A samozřejmě, nevpouštět do domu či bytu kohokoliv neznámého…