Zeman po svém případném druhém zvolení přivede funkci prezidenta k naplnění "panovnického předobrazu", jehož symbolem je feudální Hrad, ve kterém sídlí a úřaduje hlava státu. Totiž, k funkci demokratického krále země české, slezské a moravské...
Snad nejzajímavější na potvrzené prezidentské kandidatuře Miloše Zemana je jeho prohlášení o tom, že do přímé volby hlavy státu nepůjde s jakýmkoliv volebním programem. To je poměrně raritní prvek novodobé demokracie: politik bude žádat voliče o své (znovu)zvolení, ale nebude veřejnosti předkládat žádný politický program, žádné vize či vlastní představy o fungování společnosti…
A nebude tak voličům dávat ani jakékoliv sliby, jejichž plnění by mohl kdokoliv kontrolovat a vyžadovat.
Miloš Zeman chce v příštím roce kandidovat nikoliv proto, aby dosáhl prosazení těch či oněch programových bodů, politických vizí či myšlenek. Bude kandidovat proto, aby mohl dalších 5 let pokračovat ve své prezidentské funkci. Lid si to prý žádá. Tak k čemu pak jakýkoliv program?
Kdeže jsou ty časy Zemanovy „spálené země“, sociální spravedlnosti, zarytého eurofederalismu či sloganů o učitelích, kteří jsou víc než bankéř.
Zeman: „Mým programem bude kontinuita výkonu prezidentské funkce.“
Deklaratorní absencí politického programu tak Zeman fakticky přiznává, že prezidentské volby jsou spíše jen „soutěží krásy“, v níž vítězí nikoliv program, nýbrž kandidátova veřejná popularita a šikovnost oportunistického marketingu na politickém trhu s voličskými hlasy.
Jistě, prezident ČR v platném ústavním zakotvení nemá exekutivní vládní pravomoci, nemá pravomoc navrhovat zákony; neřídí resorty, nevybírá ani nepřerozděluje prostředky daňových poplatníků.
Zeman: „Mám dvě nemoci. Polyfunkční neuropatii a cukrovku“.
Vstupovat do volby prezidenta s komplexním programem pro všechny oblasti lidského života by nedávalo smysl. Přesto je absence jakéhokoliv politického programu či politického ukotvení klasickým znakem jistého druhu populismu, který ve své podnikatelsko-oportunistické podobě v tuzemsku přímo mistrovsky ovládá Andrej Babiš.
Byl to on, kdo před 4 lety přišel s politickým antisměrem, který lze označovat za „oportunistický Babišismus“, jehož hlavním prvkem je absence jakéhokoliv uchopitelného natož vymahatelného programu.
Ve zdejším politickém prostředí byla doposud uplatňována spíše strategie typu: „předvolebním politickým slibem nezarmoutíš“. V předvolebních kampaních tak sliboval kdekdo ledacos s tím, že pak buď nebyl vůbec zvolen nebo se nepodílel na vládě (ze slibů se tak nemusel zodpovídat); a nebo neplnění volebního programu mohl svést na složitou aritmetiku koaliční vlády (a nebo plnění nikdo nepožadoval a nekontroloval).
Nepolitická / bezprogramová politika, v níž kandidující subjekt nemá žádný politický / volební program, je novou, vyšší a „pokrokovější“ dimenzí demokratického marketingu, v němž kandidáti nenabízejí závaznou smlouvu s voličem, ale jen nezávaznou hru a svoji pouhou existenci a komplikovanou politickou minulost.
Žádný politický program rovná se nulová možnost jeho nesplnění… Žádný program rovná se totální volnost výkonu funkce po případném zvolení.
„Antipolitickou“ strategii dokreslují další Zemanem deklarované prvky jeho kandidatury: nebude se zúčastňovat debat s protikandidáty (tzn. vyhne se konfrontaci, v níž by musel obhajovat výsledky a budoucí záměry) a nebude prý dělat žádnou klasickou předvolební kampaň…
Zeman tak po svém případném druhém zvolení přivede funkci prezidenta k naplnění „tatíčkovského předobrazu“, jehož symbolem je feudální Hrad, ve kterém sídlí a úřaduje hlava státu. Totiž, k funkci demokratického krále země české, slezské a moravské.
Tedy demokraticky zvoleného panovníka, který svůj výkon funkce odvozuje nikoliv od politického programu, nikoliv od smlouvy s voličem, ale pouze a jen ze své pozice monarchy, nacházejícího se v demokratickém nadpřirozenu. Tedy mimo politickou realitu i dosah občanů – smrtelníků.
Zemanova proti (argumenty zmíněné samotným Zemanem proti své vlastní kandidatuře):
- Vysoký věk (v roce 2018 bude Zemanovi 74 let; prezidentský mandát je pětiletý)
- Únava a touha po odpočinku
Důvody, proč se Zeman rozhodl opět kandidovat:
- Údajná podpora veřejnosti
- Uspokojení z výkonu funkce prezidenta
