Velký Bratr v Česku postupně nabývá doposud nevídaných atributů a možností, o kterých se totalitním vládcům kdysi ani nesnilo.

V prvním listopadovém dnu roku šestnáctého byl v Česku spuštěn zkušební provoz systému elektronické evidence tržeb. Stát si tak měsíc před ostrým startem začíná testovat, zda kontrola tržeb podnikatelů řádně funguje. Revoluce, která vychází z likvidačně rovnostářského pohledu na podnikatele a podnikání, tak zahájila odpočet, na jehož konci může být zvýšení příjmů i likvidace podnikatelů. 

Ostatně, samotné ministerstvo financí zákon o EET označilo za „jedno z nejdůležitějších systémových opatření k narovnání podnikatelského prostředí v novodobé historii České republiky“.

Celý systém EET, prosazený šéfem ANO Andrejem Babišem, je tedy oprávněně možné chápat jako revoluční průlom do podnikatelských svobod v České republice. Tento radikální kontrolní mechanismus je navíc založen na zcela mylném rovnostářském pohledu na podnikatele.

Analýzu však začněme zjevnou nelegitimností nového kontrolního systému v České republice. Babiš ani jeho hnutí ANO nedostali ve volbách mandát k zavádění elektronické evidence tržeb.

Mandát jedné desetiny

Především, samotnou stranu Andreje Babiše („ANO, BUDE LÍP“) v posledních sněmovních volbách v roce 2013 volilo 927 tisíc občanů z celkových 8,4 milionu oprávněných voličů. Šlo tedy jen zhruba o desetinu dospělých občanů ČR.

Podotkněme, že celou dnešní vládní koalici (ČSSD, ANO, KDU-ČSL) volilo 2,28 milionu voličů, což je pouhých 27 procent ze všech občanů, kteří v říjnu 2013 měli právo volit.

Oněch devět stovek tisíc lidí, kteří ve sněmovních volbách vhodili do urny lístek pro ANO, nemohlo tušit, že Babiš po převzetí funkce ministra financí začne prosazovat něco, co hnutí ANO vůbec nemělo v programu.

Jediné, co z této oblasti uvedlo ANO do svého volebního programu v roce 2013, znělo takto:

„Daňovým únikům chceme zamezit především prosazením elektronické výměny dat a účetních záznamů ve všech institucích veřejné správy po vzoru Dánska a jejich soustředěním v centrálním úložišti, které bude spravované ministerstvem financí (výrazné zjednodušení a zefektivnění daňových kontrol).“

O 24-hodinové kontrole hospodaření podnikatelů nebyla v programu ANO ani zmínka či sebemenší náznak.

ANO však ve svém „programu“ v roce 2013 také uvedlo:

„Maximálně snížíme administrativní zátěž pro podnikatele.“

Zavedení systému elektronické evidence tržeb podnikatelů je v tomto aspektu totálním popřením uvedeného programového závazku. EET je totiž dokonalou kvintesencí absolutní administrativní zátěže, uvalené na podnikatele.

ANO uzákoněním EET předvedlo přímo ukázkově to, co se v Česku už stalo neblahou tradicí: totiž, že volební programy politických stran jsou jen formálním cárem papíru (či přesněji řečeno: shlukem jedniček a nul), který není myšlen vážně, natož závazně.

V rozporu s logikou demokracie

Jistě, vlády jsou u nás vesměs koaliční a vládní strany mohou jen sotva prosadit celý svůj volební program. To plyne z podstaty a má to svoji logiku. Podle ní by však vláda měla prosazovat jen takovou politiku, která je průnikem volebních programů všech koaličních stran.

Postup ANO je ovšem v diametrálním rozporu s jakoukoliv demokratickou logikou.

ANO nejenže prosadilo něco (EET), co neměly v programu všechny koaliční strany. ANO dokonce prosadilo to, co neměl v programu vůbec nikdo, tedy ani samotné hnutí ANO…

To je důkaz deformace demokratických principů a totálního popření smyslu demokratických voleb.

Rovnostářská deformace EET

Ale zpět k samotné kontrole tržeb. Proklamovaným hlavním cílem EET bylo zavést spravedlivé podnikatelské prostředí, tedy narovnat podmínky na trhu tím, že ti údajně méně poctiví podnikatelé (kteří nevedou dokonalé účetnictví a neodvádějí daně dle zákonných požadavků) již nebudou dále zvýhodňováni na úkor těch dokonale poctivých…

To zní rozumně, ale v praxi se jedná o doslovně naplněné rčení o lítání třísek při kácení lesa.

EET je totiž založená na podivně deformovaném rovnostářském pohledu na podnikání. Tvůrce Velkého Bratra snad vycházel z dojmu, že všechny restaurace či hotely (a další oběti systému EET) podnikají na zhruba stejném místě a mají stejné zákazníky.

Pokud by to byla pravda, pak by skutečně bylo férové, aby žádný z podnikatelů nebyl neoprávněně zvýhodňován tím, že mu beztrestně prochází umělé snižování tržeb a „krácení“ daní.

Jenže taková myšlenka je čirou utopií. Všechny restaurace a hotely přece nesídlí na Malé Straně a nežijí z příjmů od bonitních zahraničních hostů.

Přesídlení hostů z venkova 

Existují hospody či ubytovací zařízení, typicky na venkově, kde hosté mají do kapsy značně hluboko, neboť jejich příjmy jsou ryze „místní“ a tedy nízké například ve srovnání s platy poslanců či vrcholových státních zaměstnanců v Praze.

Pokud by tedy Babiš chtěl reálně narovnat podnikatelské prostředí v zemi, musel by začít regulovat i zákazníky a přidělovat všem hospodám stejný počet bohatých i méně zámožných konzumentů. A nebo by musel násilně sestěhovat všechny hospody a hotely z celé země do prokazatelně stejně lukrativních míst…

Což jsou zcela nesmyslné fikce.

Jenže důsledky reálně zaváděné EET již tak fiktivní nebudou. Z logiky věci jasně plyne, že dopady on-line kontroly tržeb (a s tím spojené náklady a požadavky na administrativu) mohou být poměrně ničiví pro část méně kapitálově a méně zákaznicky silných podnikatelů.

Je proto nutné uznat oprávněnost varovných hlasů o možných deformacích či dokonce rozvratu podnikatelského prostředí, k nimž zřejmě dojde.

Lze proto předpokládat, že řada podnikatelů, na které dopadnou veškeré nové povinnosti plynoucí z dohledu Velkého Bratra, pověsí svoje živnosti na hřebík. EET tak v důsledku pomůže velkým a silným, včetně řetězců (jako tomu bylo v Chorvatsku, která se nám stalo vzorem), na úkor těch menších a slabších…

To ovšem není možné považovat za přínos, ale spíše za destrukci spontánně ustaveného tržního podnikatelského prostředí.

Babišova elektronická sekera

Stát v rámci EET uvalil na podnikatele novou zátěž, kterou někteří považují za speciální selektivní daň. Dodatečné náklady na nákup nových zařízení či servis budou nezanedbatelné. Ještě horší však bude nově nabytá administrativní povinnost požírající čas a snižující produktivitu.

Nastává bizarní situace, kdy drobný podnikatel, na něhož dopadne Babišova elektronická sekera, bude nucen začít více sloužit státu, na úkor vlastních zákazníků. Hlavním „obchodním partnerem“ nonstop kontrolovaného podnikatele tak v čím dál větší míře bude finanční úřad, nikoliv spotřebitel.

Nabízí se tak zásadní otázka, co bylo skutečným cílem revolučního systému všeprostupující státní kontroly tržeb velké části podnikatelů? Posílit státní rozpočet?

Zvýšení příjmů státu z EET je ale zatím poněkud ve hvězdách. Samotný ministr financí Babiš tvrdí, že státní pokladna díky elektronické evidenci tržeb získá v roce 2017 navíc 15 miliard korun včetně zdravotního a sociálního pojištění. Po plném náběhu systému prý bude EET generovat 18 miliard Kč ročně…

Pokud se však naplní varovné vize o deformacích trhu a rušení živností, mohou se tyto odhady o navyšování příjmů státu jevit jako značně optimistické.

Perpetuum pro 18 miliard

Nabízí se však ještě fatálnější otázka pro případ, že by se toto elektronické perpetuum mobile zvané „EET“ ukázalo jako reálné: opravdu bude ke všeobecnému prospěchu, pokud stát z kapes podnikatelů „vytáhne“ dodatečných 18 miliard korun ročně navíc?

Použije stát tyto (zatím hypotetické) prostředky získané on-line kontrolou tržeb na něco užitečnějšího, než za co by peníze použili podnikatelé?

Lze o tom důvodně pochybovat.

Připomeňme například, že stát pro příští rok počítá s nárůstem platů kariérních státních úředníků v průměru o 2 428 korun na 32 875 Kč. Jen v roce 2017 přijme stát 7637 nových zaměstnanců… Komentáře k tomu netřeba.

Absurdní kampaň

Zatím jsou s EET spojeny na straně státu jen výdaje. Na konci října činily proinvestované náklady na systém EET přibližně 52 milionů korun, v kteréžto sumě jsou zahrnuty jak výdaje na technické řešení tak náklady na informační kampaň státu.

Daňový poplatník si tak, poněkud absurdně, zaplatil televizní a jinou mediální reklamu na propagaci kontroverzního systému, jenž se pro mnoho podnikatelů stane fatálním a jehož zavedení může zlikvidovat řadu reálných služeb, které dnes lidé využívají ke všeobecné spokojenosti.

Velký Bratr tak postupně nabývá doposud nevídaných atributů a možností, o kterých se totalitním vládcům kdysi ani nesnilo.