Slyšet z Babišových úst sliby o masivním investování zavání více předvolební propagandou, než začátkem realizace promyšleného makroekonomického plánu.

Andrej Babiš hýří veřejnou aktivitou na všechny strany. Nejnověji chce na svoji propagaci začít masivně používat veřejné prostředky: chce se stát velkým investorem veřejných (tedy cizích) prostředků i za cenu rozpočtového deficitu. Tato politika je v lepším případě jen nezávaznou předvolební propagandou. V tom horším však vážnou hrozbou pro budoucnost.

Stylizace Andreje Babiše do role masivního investora je podezřelá už jen proto, že právě za jeho panování na ministerstvu financí došlo k fatálnímu propadu vládních investic. A jen díky tomuto útlumu (v kombinaci s náhodně masivním přílivem eurodotací) se tehdejšímu ministrovi velkolepě (ale jen jednou za volební období) podařilo dosáhnout čehosi dříve nevídaného, tedy rozpočtového přebytku.

Nyní, již ve funkci premiéra (neřešme teď vládní demisi ani nedůvěru) Babiš veřejně hlásá, že podpoří růst české ekonomiky masivními veřejnými investicemi – a to i za cenu většího deficitu státního rozpočtu ČR.

„Chceme hlavně v rozpočtu v roce 2019 masivně investovat. Tím, že HDP roste, tak není problém masivně investovat, i kdyby třeba byl větší deficit,“ nechal se slyšet Babiš.

„Chceme zmapovat všechny možné investice v Čechách a snažit se masivně investovat. Hlavně mít legislativu, která by nám to dovolila,“ dodal.

Promiňme mu, že nechce investovat na Moravě (Českou republiku tvoří Čechy, Morava a Slezsko, což premiér možná ani neví).

I přesto zní Babišovy makroekonomické plány přinejmenším podezřele. Zdá se, že Babiš pochopil, že investiční sliby „prodávané“ veřejnosti jako záchrana z nebes mu mohou získávat lokální popularitu, tolik potřebnou pro všechny další volby, primárně ty komunální, které již klepou na dveře.

Moderní populismus zn. „Makáme“

Taková „politika“ ovšem připomíná vytloukání klínu klínem. Na straně jedné stát škodí části obyvatel vyhlazovací válkou proti menším a středním podnikatelům (zákaz kouření v hospodách, EET do každého krámu, kontrolní hlášení všeho možného i nemožného, atd.).

Na straně druhé nám dobrotivý gasudar bude za naše peníze stavět nové stadiony, nádraží, porodnice… A nebo se vždy alespoň přijede osobně přihlásit ke každé stavbě, kterou zaplatí daňoví poplatníci.

Ano, takto se dělá moderní populistická politika pod heslem „makáme“.

Bez ohledu na to, že jde o typickou socialistický populismus, zarážející je u Babiše rozpor mezi slovy a činy.
Vždy právě v době Babišova řízení státních financí (2013 až 2017) došlo v roce 2016 k prakticky totálnímu zastavení investičních aktivit vlády. Investice sektoru vládních institucí se v roce 2016 meziročně propadly o 77,5 mld. korun (32,8 %)…

Graf

Babiš „investor“: Investice sektoru vládních institucí se v roce 2016 meziročně propadly o 77,5 mld. korun (32,8 %)

Slyšet z Babišových úst sliby o masivním investování zavání více předvolební propagandou, než začátkem realizace promyšleného makroekonomického plánu.

Přesto však jeho slova nelze brát na lehkou váhu, neboť již dokázal, že je schopen prosadit ledacos kontroverzního (viz třeba EET).

Socialismus na n-tou

Babišem prezentovaný záměr vyrábět v době silného ekonomického růstu velké rozpočtové deficity jako vedlejší produkt masivních vládních investic je bizarní a popírá i tu nejsocialističtější ekonomickou teorii.

Jestliže Keynesova poučka (snad milionkrát propagovaná Babišovým guru, Milošem Zemanem) připouští „tvorbu“ rozpočtových deficitů v době stagnací, potažmo poklesů či depresí národní ekonomiky, pak týmiž ústy důrazně dodává, že takto nasekané dluhy se mají splácet z rozpočtových přebytků vznikajících v době růstu a konjunktury.

Jenže Babiš chce postupovat (ostatně, již tak několikrát postupoval) přesně opačně, pak tím popírá ekonomickou i politicky odůvodnitelnou logiku. V ní totiž, jaksi „záhadně“ nelze vysledovat, kdy – tedy pokud vůbec – mají být dluhy spláceny.

Buď se podle této ekonomické teorie „deficitního babišismu“ budou dluhy splácet v době ekonomického poklesu, což sice je teoreticky možné, ale jistě ne za vlády Andreje Babiše, který nedokázal (s jednou výše zmíněnou výjimko) vyrovnat rozpočet ani v dobách robustního ekonomického růstu.

Anebo se dluhy nebudou splácet nikdy, respektive jejich splácení se bude odsouvat na neurčito, pokud možno na dobu, kdy už Andrej Babiš nebude potřebovat působit v politice…

Past na budoucnost

Vytvářet rozpočtové deficity v době ekonomického růstu je buď výrazem politické nemohoucnosti, nebo politické nezodpovědnosti, anebo obojího. Tak či tak, je taková politika časovanou bombou. Je to nebezpečná past na budoucí generace a zejména budoucí politické garnitury…

Babiš se svými „konjukturními deficity“ snaží do základů ekonomiky naklást explozivní kukaččí vejce, či přesněji řečeno zárodky smrtící infekce, která sice v době ekonomické prosperity „spí“, ale v době ekonomické deprese zasáhne organismus drtivou destruktivní silou.

V reálné politické praxi jsou totiž důsledky rozhazovačné a deficity jako na běžícím pásu produkující vládní politiky jednoznačně predikovatelné. V depresi, kdy vládní rozpočtové příjmy poklesnou, se schodek prudce prohloubí.

Pak už zbývají jen 2 špatné varianty. Ekonomika se buď rovnou zhroutí, anebo vláda, aby se vyhnula zhroucení, začne šetřit a tím ještě víc prohloubí depresi.

Smrtící spirála

Vzniká tak drtivá smrtící spirála, kterou Babiš buď není schopen a nebo prostě jen nechce dohlédnout. Klasický příklad politické nezodpovědnosti ve stylu „po nás potopa, hlavně že jsme se co nejdéle za peníze druhých udrželi u moci a ochránili jsme z vládních křesel své zájmy“…

Vzniká tak otázka, co je skutečným cílem Babišova působení v politice. Čím dál jasně se ukazuje, že to rozhodně není všeobecná ekonomická prosperita, ale spíše jen selektivní, skupinový  benefit dosahovaný za cenu enormních ztrát těch, kteří jsou vládou záměrně ničeni anebo nemají šanci z vládní (dotační) politiky benefitovat.