Andrej Babiš se o vládní moc nechce dělit. Visí nad ním Damoklův meč trestního stíhání v kauze Čapího hnízda (fotokoláž - redakce).
Krach jednání Babišovců se socialisty o koaliční vládě definitivně potvrdil to, co šéf ANO již dříve deklaroval. Tedy že se mu vládnutí v koalici nelíbí a že chce vládnout sám v jednobarevné vládě „svých lidí“, v níž panují poměry jako v agrochemické továrně: majitel firmy velí, armáda dělníků plní rozkazy.
Předstírané úsilí o vytváření koalice a přehršle jednání o tomtéž je bizarní snahou Andreje Babiše vytvářet zdání, že se snaží směřovat k dodržení ústavní zvyklosti, která až doposud vládě velela získat v hlasování většinovou podporu Poslanecké sněmovny.
Andrej Babiš jako první pochopil, že vládnout lze velmi dobře a fakticky donekonečna i bez důvěry a v demisi. A jako první měl motivaci k tomu, aby onu ústavní zvyklost obešel, respektive ji upozadil v zájmu monopolního držení exekutivní moci.
Důvodů k tomu může být více, přičemž opomenout nelze minimálně dva:
- Za prvé, z hlediska vlastního trestního stíhání v kauze Čapího hnízda je nepochybně výhodnější držet veškerou výkonnou moc ve svých vlastních rukou, než se o ni dělit s ministry jiných stran, či jedné další nepřátelské strany (strany jsou vůči sobě vždy v nepřátelském postavení).
- Za druhé, z hlediska udržování plynulosti a co nejdelší perspektivy toku dotací soukromým firmám v Česku je pro agromagnáta Babiše jako největšího tuzemského příjemce dotací mnohem výhodnější držet monopolní exekutivní moc, než se o ni s kýmkoliv dělit.
ANO dluží Babišovi
Hovořit o vládě vlastněné Andrejem Babišem je přitom zcela na místě. Připomeňme jen to, co nedávno problesklo digitálním éterem, tedy že hnutí ANO dluží jistému Andreji Babišovi 124 milionů korun.
Premiér Babiš tedy své hnutí drží plně v šachu – je absolutním (tedy nejenom finančním) pánem této strany, což je ve „standardních“ tuzemských poměrech něco, co by ještě před pár lety bylo považováno za pekelnou utopii.
Inu, nová doba. Dnes je vlastnictví strany jednou osobou realitou. Pokud by mu v ní kdokoliv nebyl po vůli, může dát Babiš palec dolů a buď si v ní vynutit cokoliv, anebo tuto značku utopit a za své peníze si během chvilky zakoupit a vybudovat jinou, ještě lepší.
Co bude dál
Kruciální otázkou zůstává, co bude dál v nastalé situaci, kdy jednání ANO a ČSSD o vládní koalici (kterou dle původních plánů měla tiše podpořit KSČM) „nečekaně“ zkrachovala… (jak si kdo naivně mohl myslet, že se Babiš bude chtít dělit o moc?)
Šéf ANO začíná hrozit předčasnými volbami. To by však vyžadovalo, aby se Sněmovna „rozpustila“.
Dnes, půl roku od sněmovních voleb, se takový postup zdá nepravděpodobný. Motivaci k tomu by snad mohly mít aktuálně posilující či skrytě posilující strany, jako Piráti či SPD.
A samozřejmě Babišovo ANO, která má nejvíce peněz.
(Ty směrem k Babišovi tečou dvěma nemravnými penězlovody. Jednak přímým penězlovodem od daňových poplatníků skrze oficiální státní příspěvek stranám za výsledky ve volbách. A jednak majiteli strany plynou, taktéž z kapes poplatníků, skrze již zmiňované masivní zlodotace.)
Jenže, volby jsou vždy tak trochu loterie. I když je možné, že by v nich ANO získalo o pár mandátů více, nelze předpokládat, že by se změnily celkové stranické aritmetické poměry ve sněmovně. Nač něco takového riskovat?
Babiš má nyní v „lepším“ případě k dispozici možnost nechat si v rámci adekvátního politického obchodu vyslovit důvěru za pomocí KSČM a SPD. Pokud by jeho jednobarevná menšinová vláda tímto způsobem posílila svoji legitimitu, byla by za vodou a mohla by nerušeně držet otěže a penězovody až do konce volebního období.
V tom – z hlediska ústavního image – horším případě, kdy většinovou podporu KSČM a SPD nezíská, bude Babišova vláda v demisi a/či bez důvěry pokračovat, jakoby se nechumelilo, třeba až do dalších řádných voleb.
VÍCE O TÉMATU ÚSTAVNOSTI VLÁDNUTÍ V DEMISI ČTĚTE ZDE:
