Firmy dělají při home office často chyby. Manažer Jiří Vácha sestavil praktický návod na jeho zavedení.
Řada společností si neuvědomuje zásadní změnu. Home office už není benefit, ale pracovní povinnost. S tím souvisejí chyby, kterých se firmy při jeho zavádění dopouštějí. Typické je, že chybějí pravidla pro komunikaci v rámci týmu, pro zadávání úkolů a jejich kontrolu. Stejně tak mnohdy chybí vnitřní předpis pro činnost zaměstnanců a neprověřuje se, zda má zaměstnanec vůbec pro home office podmínky. To uvádí interim manažer Jiří Vácha, který v současné koronakrizi radí firmám i se správným zavedením a řízením politiky home office.
„Zaměstnavatelé si neuvědomují třeba to, že i doma během home office se může zaměstnanci přihodit pracovní úraz,“ uvedl Vácha, zkušený interim manažer a spolumajitel společnosti HEADIM.
Home office neboli práce na dálku je forma práce, kdy zaměstnanci vykonávají práci úplně nebo částečně mimo sídlo svého zaměstnavatele. Výsledky práce jsou v takovém případě předávány zaměstnavateli prostřednictvím digitálních kanálů.
Práce z domova se začala rozšiřovat spolu s rozvojem informačních a komunikačních technologií. Zároveň ale většina firem trvala na docházení zaměstnanců na pracoviště a home office umožňovala jen občas – tedy pouze jako jeden z benefitů. Jiná zaměstnání ovšem byla na tomto modelu postavena úplně, např. IT programátoři.
Covid-19 odstartoval změnu
O home office se dlouho mluvilo jako o práci budoucnosti. Vše se změnilo v letošním roce s příchodem koronaviru, který z něj udělal standardní formu práce. Vždyť například Google vyhlásil celosvětově home office až do poloviny příštího roku. Nová skutečnost ovšem na manažery klade jiné nároky než v případě, že mají zaměstnance na očích u sebe v kancelářích.
„Práce z domova není zákoníkem práce přímo definována, koronavirus vše velmi uspíšil a hodně věci, které se musí mezi firmou a zaměstnanci domluvit, jsou jen na dohodě mezi oběma stranami,“ upozornil na možná úskalí dlouhodobého využívání home office Vácha.
Podle průzkumů, které se v letošním roce průběžně realizují, vyhovuje home office zhruba dvěma třetinám zaměstnanců. Především proto, že nemusí do práce dojíždět, čímž ušetří čas, a zároveň jsou schopni efektivně se postarat o domácnost. To ale zároveň znamená, že celé třetině zaměstnanců práce z domova nevyhovuje, případně pro ni nemají vhodné podmínky.
Home office není pro každého
„Je třeba si uvědomit, že řada domácností není na dlouhodobou práci z domova připravena. Někteří lidé žijí v prostředí, jež je pro tuto práci přímo nevyhovující. Třeba rodina s dítětem v předškolním věku bydlící v 2+KK nemá pro práci z domova obou rodičů vůbec podmínky. A tak, když se na jaře zkombinoval home office s uzavřenými školami, v rodinách nevyhnutelně docházelo buď k humorným, nebo v horším případě ke konfliktním situacím,“ řekl Vácha.
Na mysli má například situace, kdy na zaměstnance uprostřed videokonference promluvila manželka a požádala ho, aby vynesl odpadky, anebo ho vyrušily děti s prosbou, aby jim pomohl s úkolem nebo si s nimi šel hrát.
Lidé také nejsou v domácím prostředí tolik obezřetní a například tolik nedbají na dodržování dress code jako v kanceláři. Nepůsobí profesionálně, když manažer ukončí hovor s kolegy, jenže hned nevypne kameru, vstane od počítače a pod košilí má v lepším případě domácí kalhoty.
„Home office navíc není pro každého. Člověk je tvor společenský a potřebuje se vidět s druhými a komunikovat operativu, úkoly nebo projekty s kolegy naživo. Průzkumy mezi zaměstnanci také hovoří o tom, že u některých z nich klesá v domácím prostředí produktivita, pracovní morálka a soustředěnost,“ dodal Vácha.
Přesto jsou šéfové firem často přesvědčeni, že home office je styl práce budoucnosti, a již dnes se připravují na to, že kanceláře vyklidí. Zvlášť když se s nastupující druhou vlnou pandemie home office masivně vrátí a bude využíván dlouhodobě.
Zatím některé společnosti nechávají zaměstnance například tři dny doma a dva dny se chodí do kanceláře, nebo se řídí individuálními dohodami. Promění pandemie naše pracovní návyky nastálo, nebo se ještě vrátí „k normálu“?
