Autor pojmu Česko jako "krmelec" Evropy, ekonom Karel Kříž, v rozhovoru mj. říká: "eurodotace jsou argumentem pro vysávání Východu Západem". "Zahraniční kapitál je tady něco jako božstvo. Přijde, pojí, popije, pošpásuje a místní místodržící mu ještě v předklonu cpou výslužku."

Česko je kolonií západní Evropy. Uvedl to v rozhovoru ekonom Karel Kříž, který už před časem v souvislosti s masivním odlivem dividend do zahraničí zavedl pro Českou republiku označení „krmelec“. Podle zveřejněných údajů odteklo z Česka v letech 2010 až 2016 na dividendách do zahraničí celkem 2252 miliard Kč. Ekonom Kříž tvrdí, že spoluviníkem nepřiměřeného odlivu dividend z Česka jsou tuzemské finanční elity a čeští manažeři kolaborující na extrémním vývozu kapitálu do zahraničí.  

ROZHOVOR S EKONOMEM KARLEM KŘÍŽEM

Otázka: Vy jste přišel s termínem, že se Česko stalo „krmelcem“ Evropy… Proč Českou republiku označujete emocionálně vypjatým termínem „krmelec“?

Odpověď: Přiléhavý výraz pro realitu. Není v Evropské unii země, která by ztrácela tolik kapitálu do zahraničí, jako právě Česko. Necháme si všechno líbit a západní firmy i politici se nám kvůli tomu za zády smějí. Těch tři sta miliard korun ročně (které jsou z Česka přelévány do zahraničí jen prostřednictvím dividend, existují ale i další vydatné kanály; pozn. redakce) je obrovská suma, za kterou bychom mohli vyplácet celý rok všechny starobní důchody (když důchodců v Česku je přes dva a půl miliónu). Nebo bychom s tím mohli snadno financovat celé zdravotnictví, případně postavit každý rok kolem jednoho tisíce kilometrů dálnic (přitom naše dosavadní síť, budovaná 50 let, není o mnoho delší…), či dokonce postavit celé pražské metro v současné délce 66 kilometrů…

Ale přece, v tržní ekonomice je odliv firemních dividend zahraničním matkám standardní proces…

Samozřejmě, majitelé mají právo vyplácet si dividendu. Problém je s tím, že participace zaměstnanců a státního rozpočtu na ziscích těchto firem je u nás nízká. V evropském kontextu ojediněle nízká. V jiných zemích by si zaměstnanci vyjednali ve firmách, které na to mají, podstatně vyšší mzdy, a stát by našel způsoby, jak dosáhnout větší míru zdanění u těch firem, které často mají přirozený monopol nebo jen tak nemohou ze země odejít, tedy například u bank a síťových odvětví, jakou jsou distribuce vody, plynu, elektřiny, tepla, atp.

U nás se skoro každý nechá hned okřiknout a i stát se nechá obrat. Zahraniční kapitál je tady něco jako božstvo. Přijde, pojí, popije, pošpásuje a místní místodržící mu ještě v předklonu cpou výslužku. Krotkého lidu se totiž nebojí, cizí vrchnosti ano.

Česko snad nemusí být oním dividendovým krmelcem „navždy“. Copak to nelze změnit? Uvažuje se o sektorových daních, povinnosti reinvestovat větší díl zisků v ČR. Nabízí se zdanění dividend, možná i jiná opatření…

Ten problém se objevil v polovině nultých let a české vlády jsou v tomto směru naprosto nečinné. Vyplývá to z toho, že ministerstva a Úřad vlády jsou doslova oblepeny různými poradci, jejichž druhé zaměstnání je často právě v bankách a různých finančních společnostech, vlastněných zvenku. Případně v těchto kruzích mají kamarády, s nimiž chodí na pivo a podobně.

Různí ekonomičtí mudrlanti z vědeckých ústavů pak dostávají granty a peníze znovu z těchto finančních institucí, z Bruselu, z takzvaných měkkých programů Evropských fondů a také z neziskovek, a jejich zájem je stejný. Tedy nepsat proti penězům svých chlebodárců. Mohli by pak přijít o peníze své…

Vy tedy myslíte, že za odliv kapitálu ze země mohou naši lidé?

Jistě, téměř celá česká finanční elita tady tiše a spokojeně kolaboruje na extrémním vývozu kapitálu ze země, a překrucuje, či rovnou lže přes média zbytku obyvatelstva od rána do večera. Drží zaměstnance v nevědomosti, v bázni a relativní chudobě, a tak to i vyhovuje těm, kteří je platí.

Speciální bankovní daně jsou třeba i ve Velké Británii nebo Rakousku, nemluvě o zemích dalších. Naši „experti“ ale – když se o tom začne mluvit – hned ztropí povyk na téma „doplatí na to bankovní klienti“. Jakoby míra zisku byla něčím předem dána, nebo o její výši rozhodovali samotní bankéři jen tak podle libosti.

Rovněž čeští manažeři úspěšných firem v zahraničních rukou – vyvážejících masivně kapitál ven – mají zájem držet Čechy u huby. Jejich vlastní odměny závisí právě na tom, jak velké budou dividendy.

Z hlediska výše odlivu dividend (7,6 % HDP) je Česko jakýmsi negativním „rekordmanem“ v Evropě. Podle Pikettyho jsme dokonce nejvíce poraženou zemí ze střední Evropy… Jsou podle vás důsledky „krmelcování“ Česka skutečně tak negativní? Přece, zahraniční firmy přinesly do Česka kapitál a know-how. Nastartovaly rozvoj a růst. Přinesly lidem práci a v důsledku toho daňové příjmy pro stát…

Tak za prvé, počet nezaměstnaných v Česku byl v letech 1993 až 1996, tedy před masivním výprodejem majetku ven, nižší než dnes. Masivní vstup zahraničního kapitálu přišel až poté. A do zahraničních rukou se prodávaly – a často vlastně jen předávaly – právě ty nejlepší a nejvýkonnější firmy, na které si oni ukázali prstem. To byl program Zemanovy vlády a také vlád dalších. Nejlepší společnosti přednostně předávat ven, a ještě k tomu investiční pobídky a daňové úlevy, které platili hlavně čeští daňoví poplatníci, včetně konkurenčních firem s českým kapitálem.

Za druhé, zahraniční kapitál Česku určitě ve výrobních odvětvích pomáhá, přináší technologický pokrok a nové trhy, ale je opravdu hloupost, nechat se tolik odírat. Není to nutné a kdyby vydělávali a vyváželi v ziscích polovinu co teď, pořád se budou tetelit blahem. Nejde o to je odsud vyhnat, to bychom rovněž byli hloupí, ale měli bychom je přinutit platit vyšší mzdy, vyšší daně a v oněch síťových odvětvích bychom se měli pokusit znovu získat kapitálovou kontrolu.

Co by se stalo, kdybychom dokázali odlivu dividend zabránit?

Pokud by například vývoz dividend postupně, řekněme během několika let, klesl na polovinu, nestalo by se nic. Mohly by rychleji růst mzdy, příjmy státního rozpočtu, případně i soukromé investice. Vždyť třeba jen pět našich největších bank dohromady ročně dosahuje zisku kolem 60 miliard korun a přes padesát miliard se z toho vyveze ven. Absurdní.

Když se pak zeptáte, kolik v těch bankách – s tisícovkami zaměstnanců – dělá zahraničních manažerů, zjistíte, že jich tam je sotva tak 5 až 10, přičemž jediné, čím se zabývají, je dohled nad tím, aby penězovod pěkně a hladce fungoval. Pumpují se odtud z bank peníze hadicemi a odbory tam snad ani neexistují. Přitom za jejich – z mezinárodního hlediska – bídné platy by v Řecku, Itálii, natož v Rakousku nebo Belgii, či Francii nikdo ani nevstal z postele…

Zaměstnanec v takové Komerční bance je mnohem produktivnější, než jeho kolega z francouzské matky Société Générale. Ale Čech dostane sotva čtvrtinový plat. Totéž platí pro ČSOB, Raiffeisenbank nebo Českou spořitelnu. Opravdu neuvěřitelné.

Souhlasil byste s tím, že Česko jako dividendový „krmelec“ se vlastně stává čímsi jako „kolonií“ evropských ekonomických velmocí?

Jsme krmelec Evropy a jsme kolonie. Nesmíme skoro do ničeho mluvit a vesměs se nás nikdo na nic ani neptá. To je fakt, o kterém se moc nemluví, nikdo se s tím nechlubí, že jsme v Bruselu jen páté kolo u vozu. Když se cca před deseti lety Visegrád poprvé ozval se svými zájmy, tak nám francouzský prezident vzkázal: „Propásli jste dobrou příležitost mlčet“. Dobře si pamatuji na slova Alexandra Vondry, který v jednom rozhovoru uvedl, že Helmut Kohl vynaložil hodně úsilí a telefonátů Václavu Havlovi, aby se pokusil rozvrátit Visegrádskou skupinu hned na samém začátku, v roce 1990.

Proč?

Taková spolupráce na své vlastní agendě Visegradských zemí totiž jaksi nebyla a není v německém zájmu. Ve stejné době Helmut Kohl svými rozhodnutími pomáhal rozvracet Jugoslávii (jednostranné uznání Slovinska a Chorvatska, které jistě bylo dopředu předjednáno), zatímco na druhou stranu žebral u vítězných mocností o možnost sjednocení Německa.

Objevují se názory, že velké korporace se zde rozmáhají natolik, že již ohrožují státní suverenitu, svobody a demokracii…

Nemyslím, že naši suverenitu, svobodu a demokracii ohrožují západní korporace. Tyto firmy toho rozvratu naší národní vůle jen využívají. Nositeli ztráty státní suverenity, svobody a demokracie jsou jednoznačně mezinárodní organizace a instituce typu Evropské unie. Tedy nedemokratická organizace, hájící zájmy hlavně Německa a Francie, dále zájmy nevolené neomarxistické byrokracie, a obecně zájmy starých a bohatších zemí EU. To je ale na jiný rozhovor.

Bylo by lepší – a bylo by vůbec ekonomicky schůdné – kdyby k nám kdysi zahraniční investoři nevstoupili? Měly podle vás firmy, například velké banky, zůstat v rukou domácích vlastníků? Případně většinově v rukou státu, jako třeba ČEZ, odkud si dividendy nadále čerpá česká vláda?

Rozhodně nemělo dojít k tomu, aby se upřednostňoval zahraniční kapitál a aby se jim dávalo, na co si ukázali. Zmocnili se i výtečných a světoznámých firem a to doslova „za drobné“: počínaje třeba pivovarnictvím a konče – dejme tomu – výrobou sušenek. Někde pomohli, jinde jich vůbec nebylo třeba. Taková Becherovka se střelila až třetí nejvyšší nabídce a to s argumentem „do českých rukou“, což Bakala se Schwarzenbergem slibovali, ale za pár měsíců už Becherovku „vesele“ zhodnotili prodejem do Pernod Ricard…

Také se neměla prodávat síťová odvětví. To byla hrozná „volovina“, spojená zase se Zemanem a rovněž starosty různých měst za ČSSD. Taktéž banky vyčistil a předal zahraničnímu kapitálu Miloš Zeman, i když tři roky předtím v opozici tvrdil, že banky se budou privatizovat jen přes jeho mrtvolu…Nějaká velká banka se za reálný peníz do zahraničí prodat mohla, možná i dvě. Ale, že se prodaly ven za Zemana úplně všechny, to je doslova hrozná chyba.

Stát se v daňové oblasti chová vůči místnímu obyvatelstvu poměrně přísně. Ale zahraničním firmám u nás poskytoval významné daňové úlevy…

Rozsáhlé daňové úlevy byly rovněž kontraproduktivní, neboť takto se do Česka navalila pásová výroba, závislá na zahraničních prodejních sítích a ty už si dokážou pohlídat, aby peníze v řetězci skončily tam, kde takzvaně „mají“ – tedy v zahraničí. Češi ostrouhají a žmoulají čepice. Řada subdodavatelských firem žije z ruky do huby. A v rámci vnitropodnikového obchodu se zisk realizuje opět v metropolích.

Co tedy s tím? Reprivatizace firem vlastněných zahraničními majiteli zpět do rukou domácích vlastníků?

Přechod části zahraničního kapitálu zpět do českých rukou je samozřejmě žádoucí – ať už půjde o stát (plynovody), komunál (například vodovody) nebo o kapitál soukromý (třeba banky).

Kapitál totiž sice nemá vlast, ale kapitalisté ji mají. Třeba v Německu, v Rakousku, ve Francii. A je to dobře vidět. Je to ale běh na dlouhou trať. Jsme v situaci cca roku 1890 a čeká nás velký zápas o posílení českého kapitálu u nás doma, stejně jako tento zápas museli před 100 a více lety svádět naši předkové. Koneckonců, ekonomické učebnice tehdy tohoto poměřování s kapitálem cizím – zvláště německým – byly plné. Kdo nemá silnou domácí buržoazii, ten ani nemůže mít skutečnou politickou svrchovanost.

Jaké jsou příčiny rekordního odlivu dividend z Česka? Byl v tom něčí záměr? Je to jen důsledek neuvážené politiky vlád? Jsou na vině investiční pobídky? Nízké daně? Levná pracovní síla v ČR? Málo restriktivní politika vůči zahraničním firmám?

Záměr určitě nikoli. Je to důsledek neuvážené politiky zejména v prvních patnácti letech po revoluci. A je to důsledek dnešní naší zbabělosti a pitomosti. Odborů, manažerů, makroekonomických zkorumpovaných pindalů, i bojácné vlády.

Dá se dělat dost věcí a to hned. Kromě většího tlaku na růst mezd v těchto extrémně ziskových firmách, jako jsou banky a zmíněná síťová odvětví, je potřeba uvalit sektorovou daň.

Pokud se to vlastníkům nebude líbit, a ono nebude, tak ať banky a sítě prodají. Čím vyšší bude sektorová daň, tím nižší bude cena těchto firem. A to pro posílení domácího vlivu vůbec není špatné!

Krom toho, je ale také třeba držet nízké daně ve výrobních firmách a stimulovat zde investice do úspory pracovních sil. Toho dosáhneme nejlépe právě jejich zdražováním (růst mezd) a nebráněním posilování koruny.

Sektorové daně ale nejsou příliš liberálním nástrojem…

Chci znovu upozornit, že speciální bankovní daň je třeba i v Rakousku nebo v Británii. Je tedy směšné, jakými argumenty se obhajuje její neexistence v Česku, zatímco vývěva peněz pokračuje rekordními tempy. Ono vůbec na Západě, když se to hodí, tak se hodí za hlavu i neprůstřelné ekonomické argumenty. Viz třeba hrozby cly ze strany USA ve snaze zlepšit postavení jejich výrobců v mezinárodním obchodě. Nebo se do Německa staví plynovod Nord Stream 2, ačkoli jinak se žvaní o protiruských sankcích, které poškozují zvláště země bývalého východního bloku. Chucpe.

Mnozí dávají do korelace oněch 2,2 bilionu Kč odlivu kapitálu ven z ČR a „příliv“ 563 miliard Kč na eurodotacích. Vidíte tam nějakou souvislost, typu… kdyby dividendy zůstaly v Česku, nepotřebovali bychom eurodotace…?

Eurodotace rozhodně nepotřebujeme. Potřebujeme svobodný obchod. Eurodotace jsou dobré akorát pro velké západní země k tomu, aby nás umravňovaly, okřikovaly a případně dokonce, aby nám i vyhrožovaly a rozvracely tím i domácí politickou scénu. Eurodotace navíc mají tak katastrofálně nízký užitek, že si do budoucna spíš často vyrábíme nové velké náklady na provoz různých blbostí, které by jinak vůbec nevznikly. Například takzvaná vědecká centra, o jejichž příšerných výsledcích nedávno informoval Nejvyšší kontrolní úřad.

Jak se – bez ohledu na efekt „krmelcování“ – díváte na problematiku eurodotací? Nastává zde zvláštní jev, kdy firmy zejména v silně konkurenčních byznysových segmentech jsou okolnostmi přímo nuceny o dotace žádat a čerpat je, protože bez „dotačního přilepšení“ by je silně dotovaná konkurence smetla z trhu… Jaké jsou důsledky takovéto dotační politiky?

No to je další katastrofa eurodotací. Zásadním způsobem se křiví konkurence a tržní podmínky v zemi, i na mezinárodní úrovni.

Nakolik katastrofický bude podle vás osud Česka v okamžiku, kdy se z čistého příjemce eurodotací staneme čistým dárcem?

Už jsem řekl. Pokud se zbavíme eurodotací na celoevropské úrovni, bude to velké vítězství pro občany EU, a zejména pro ty, kteří jsou takzvanými čistými dárci, jsou nuceni investovat do křivení trhu a do žump, kde peníze mizí plným proudem. Ale nejvíce: eurodotace jsou argumentem pro vysávání Východu Západem. Hodí se nám ohlodaná kost, abychom mohli být okřikováni; a nakonec se odsud odveze těch tradičních sto volů – v dnešní době – ve zlatě…