Daňová progrese: Pokud ČSSD slibuje, že snížením sazby z 15 % na 12 procent pomůže nízkopříjmovým skupinám, je to totéž, jakoby slibovali zesnulým, že jim v příští pětiletce sníží počet deštivých dnů.

Nejsilnější vládní strana, která však nevede v preferencích, tedy Sobotkova ČSSD, přišla před volbami s programovým návrhem na progresivní zvyšování daní. Tento návrh je důkazem politického populismu strany, jejímž jediným cílem je držet se u moci rozpoutáváním třídního boje a lovením socialistických dušiček pomocí manipulativního politického marketingu.

ČSSD plánuje zavést čtyři odstupňované progresivní sazby daně z příjmu fyzických osob, když namísto dnešní jednotné sazby 15 % navrhuje sazby 12, 15, 25 a 32 %, a celkem 3 sazby daně pro podniky a firmy – z dnešních 19 % na 15, 19 a 24 %. (Podrobněji o návrhu ČSSD na progresivní zdanění ZDE).

Ekonomové se zlobí, že „progresivní daňové návrhy“ nemají ekonomický smysl, respektive že ČSSD „nemá žádné ekonomické myšlení“. Prý je to další doklad toho, že „ČSSD neovládá ekonomii, nerozumí daním ani hospodářskému mechanismu“…

Naivní mimozemšťané

Vynášení soudů zpochybňujících ekonomickou fundovanost ČSSD je ovšem hodno jen velmi naivních mimozemšťanů. Sobotkově straně přece nejde o ekonomiku či ekonomický smysl vládnutí. Socialistům jde pouze a jen o znovuzvolení, potažmo o svůj dobrý volební výsledek.

Ostatně, ani samotná ČSSD netvrdí, že by její návrhy na snižování daní chudým a zejména zvyšování daní bohatým mělo makroekonomické či jakékoliv všeobecně prospěšné cíle. Férově přiznává, že cílem je posílení sociální solidarity, tedy ještě drastičtější přerozdělování z kapes bohatších do chřtánu chudších.

Jde tedy výhradně o nástroj politického marketingu, v němž tonoucí se socialista se každého stébla chytá. Politické čarování s obstarožním konceptem progresivních daní je pouze vějičkou, na kterou chtějí Sobotkovci nalákat naivní voliče, kteří si návrhy daňových změn neumějí dopočíst do konce.

A jejichž duše, v rámci zakořeněného rovnostářství a třídní nenávisti, které jsou krví socialistické politiky, potěší sebemenší náznak uskutečnění třídní pomsty vůči těm úspěšnějším a bohatším.

Progrese existuje

Nemá snad ani smysl připomínat, že progrese ve zdaňování je již dnes všudypřítomná. I když je sazba (15 %) daně z příjmu pro všechny stejná, lidé z vyššími výdělky odvádějí státu ze svého platu na dani z příjmu podstatně více.

Bohatší člověk (díky tomu, že má více peněz) logicky více nakupuje a odvádí státu podstatně více na DPH, než občan nízkopříjmový.

Bohatý člověk jezdí podstatně více autem (či dokonce více svými auty) a odvádí díky tomu podstatně více na spotřební dani z pohonných hmot. Bohatší člověk sice nepije více alkoholu, než člověk chudý, zato si ale zcela jistě kupuje alkohol mnohem dražší a opět tak státu odvádí podstatně více na alkoholové spotřební dani.

Progrese tedy v Česku zcela evidentně existuje. Jenže je méně viditelná: ne každý (volič ČSSD) je schopen ji prohlédnout a chápat.

Brutální sazba

Zavedení vyšších daňových sazeb pro bohatší občany je mnohem srozumitelnější, protože každý vidí, že sazba 32 procent je výrazně brutálnější, než sazba 12 procent.

Progresivní zdanění, které by odkradlo ještě více prostředků z kapes vysoce příjmových skupin, je prostě návnadou, pomocí které chtějí socialističtí rybáři vylovit sociálně deprivované rybky, jež od posledních voleb v obrovských hejnech začaly odplouvat do politického rybníčku agrochemického vodníka Andreje Babiše.

Ekonomické dopady, mezi které lze jistě řadit i zvýšení nestability a další zesložiťování daňové soustavy, jsou pro mocichtivé sociálně-demokratické politiky zcela irelevantní. Ostatně, ne nadarmo se říká, že v politice slibem nikdy neublížíš.

Před volbami lze slibovat modré z nebe. Ale dnem voleb bude vše zapomenuto. Nač se tedy vážně trápit reálnými dopady destruktivních daňových konceptů?

Daňový billboard

Od socialistů je vztyčení billboardu s nápisem „daňová progrese“ jen předvolebním tahem, kterým se v očích voličů chtějí vymezit vůči Babišovu hnutí ANO. Současně se však přibližují i komunistům a programově tím stvrzují oranžovo-rudé námluvy, které nedávno zahájil premiér Sobotka, když připustil svoji povolební spolupráci s KSČM.

Při pohledu zblízka na samotné návrhy zavádějící daňovou progresi vůči příjmům fyzických osob je evidentní, že chudým nepomohou, ale těm bohatším mohou citelně uškodit.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v pražském Kongresovém centru na volebním sjezdu strany.

Oranžový marketing

Jasně se tím ozřejmuje manipulativní povaha bezohledného oranžového marketingu, který je založen na mýtech či polopravdách (v tom lepším případě) a spoléhá na zaslepenost či neochotu lidí pídit se po skutečném stavu věcí.

Pokud ČSSD slibuje, že snížením sazby z 15 % na 12 procent pomůže nízkopříjmovým skupinám, je to totéž, jakoby slibovala zesnulým, že jim v příští pětiletce sníží počet deštivých dnů…

Nízkopříjmové skupiny totiž ani dnes, kdy se na všechny poplatníky vztahuje daňová sazba 15 %, v reálu žádnou daň z příjmu neodvádějí. Při maximálním započtení všech (legálních) daňových slev a bonusů vychází nulová daň (při dnešní 15% sazbě) dokonce i pro ty, jejichž hrubá mzda se blíží ke 30 tisícům korun!

Poplatník s nepracující manželkou a se 2 nezletilými dětmi dnes při hrubé mzdě 22 tisíc Kč (a sazbě daně 15 %) dostane výplatu ve výši 22 029 Kč (tedy více, než kolik vydělá).

Po snížení sazby na 12 % dostane výplatu ve výši 22 029 Kč. Tedy na korunu stejnou jako dnes, kdy platí jednotná sazba daně 15 procent…

Přínos jakéhokoliv snížení této sazby daně je tedy ryze virtuální, filosofický, spočívající toliko v rovině matoucího politického pábení.

Sobotkova chcíplá koza

ČSSD ale zřejmě sází na to, že se nízkopříjmové skupiny pravdu nedozví. A nebo Lidový dům sází na to (což je ještě pravděpodobnější), že jejich cílovým skupinám bude ke štěstí stačit to, že daňová progrese silně ublíží těm nejvíce vydělávajícím.

Vždyť například svobodný a bezdětný člověk, který dnes „bere“ 70 tisíc hrubého, by po případném schválení „daňově progresivních“ návrhů z dílny ČSSD přišel o téměř 5 tisíc korun čistého platu!

Socialisté tak na politickém kolbišti v plné parádě aplikují rčení o sousedově chcíplé koze: mám se špatně a Sobotka mi v tom nijak nepomůže, ale budu mu tleskat (možná i volit) alespoň za to, že nenáviděnému sousedovi zardousil kozu…

Jak plyne z výše uvedeného, cílem progresivního zdanění příjmů fyzických osob je potrestat třídního nepřítele za jeho úspěch a tím současně vlít novou a nenávistnou krev do žil té části voličů, která se živí závistí a tedy i nenávistí vůči úspěšnějším spoluobčanům.

Antagonistická válka je plodem systému

To samo o sobě není ani za mák pozitivní. Ukazuje to na fakt, že se v systému mohou úspěšně vyskytovat ty politické strany, jež v programu nemají všeobecný rozvoj či univerzální blaho pro všechny občany; ale které sledují pouze vlastní profit získávaný částečně reálnou a částečně fiktivní „podporou“ určitých skupin obyvatelstva na úkor druhých. Tedy politickou korupcí, která by v případě daňové progrese měla oběti v podobě zhoršení životní úrovně v rodinách nadprůměrně vydělávajících občanů.

Co je však ještě horší: tuto permanentní antagonistickou válku jedněch vůči druhým v praxi podněcuje a přímo vyvolává systém parlamentní demokracie v jeho stávající podobě. A umožňuje, aby hlavní strůjci a organizátoři třídních válek beztrestně vládli a dostávali tak prostor své ničivé nápady v příhodnou chvíli i realizovat…