Nástup robotů prý v budoucnu připraví o práci více než polovinu zaměstnanců. Socialisté vedení exkomisařem Špidlou (na fotografii) mobilizují státní moc, aby s domnělou hrozbou svedli rozhodující a poslední bitvu.

Strana uvadajících oranžových růží zašla ve snaze řídit a ovlivňovat životy občanů v Česku tak daleko, že vyslala Vladimíra Špidlu, aby postrašil temnou budoucností, v níž pracovní místa lidem seberou roboti. Socialistům nestačí, že svými dalšími a dalšími regulacemi ukrádají lidskou svobodu dnes, tedy v přítomnosti. Jejich novou vizí je zregulovat masivně i vzdálenější budoucnost: svojí regulatorní subverzí chtějí ničit nejenom lidi, ale roboty…

Nástup robotů (z pohledu socialistů jsou roboti zlolajným produktem nelidských kapitalistů) prý v budoucnu připraví o práci více než polovinu zaměstnanců! varoval expremiér a bývalý eurokomisař Špidla, jehož budoucnost je díky luxusní bruselské penzi z kapes poplatníků zajištěna přímo dokonale.

Digitalizace a robotizace průmyslu údajně (jaký to geniální objev!) vyvolá radikální změnu organizace práce a zanikne řada pracovních míst. Sociální inženýři již dokonce spočítali, že roboti v Česku seberou práci celkem až 53 procentům zaměstnanců.

Ministerstvo práce a sociálních věcí, vedené Špidlovou stranickou kolegyní Michaelou Marksovou, odhadlo, že v příštích dvou desetiletích – po údajném „nástupu robotů“ – zanikne v ČR asi desetina pracovních míst, což je přes 400 tisíc postů.

Nesmyslná budoucnost

Tolik varovná vize, která sama o sobě je spíše jen pro usmání. Třeba i proto, že se stát plete téměř ve všem.

Odhadovat budoucnost je sice velmi zajímavé, ale z praktického hlediska nesmyslné. Ambice předvídat vzdálenější budoucí vývoj je ještě absurdnějším nesmyslem, než snažit se předvídat čísla, která padnou v loterii o první květnové neděli roku 2030…

Vzpomeňme například na megalomanské vládní plány z poloviny 90. let na zaplavení Česka telefonními budkami (kterých se tehdy opravdu zoufale nedostávalo). Fantastické expertízy geniálních státních prognostiků tehdy neomylně předvídaly, že Česko bude potřebovat telefonní budky…

A dnes tyto podivné a zcela nepotřebné krabice hyzdí nároží měst jako temná vzpomínka na další z nepřeberných omylů arogantních státních plánovačů. Lidé telefonují (tedy pokud tedy ještě vůbec telefonují) z mobilů…

Horší snahy

Mnohem horší než samoúčelné věštění temné robotické budoucnosti lidstva jsou snahy a plány oranžových pseudoinženýrů této budoucnosti čelit a její „chyby“či rizika napravovat státními zásahy, potažmo futuristickými regulacemi, prosazovanými přinejmenším v kontinentálních rozměrech. (Přičemž je zjevné, že socialisté sní o budoucnosti, v níž – samozřejmě demokraticky – sjednocené lidstvo bude užívat ráje pod jedinou centrální, globální, samozřejmě socialistickou, vládou, která – jak jinak než demokraticky – bude o rozhodovat o životech a osudech lidí na celé planetě).

Viz také zlověstný Špidlův výrok: „Rychlý civilizační přechod bude znamenat vznik globálních nerovnováh“. Tentýž exkomisař Špidla přirovnal nastupující digitalizaci (jejíž součástí jsou i zlí roboti) k průmyslové revoluci, s níž se kdysi společnost vyrovnávala desítky let

Příslušné ministerstvo již proto připravilo plán opatření pro nejbližší roky. Má to být stát, kdo zajistí všeobecné blaho i navzdory nemilosrdným technologiím a člověku nebezpečným, zatím snad ještě neozbrojeným robotům.

Milostivý ochránce stát proto připravil sérii aktivit, o kterých se domnívá, že přinesou harmonii a spásu: chce například zavádět placené volno na vzdělávání, daňové zvýhodnění míst ve službách či půjčky na sebezaměstnání.

Špidlovský tatíček stát hodlá z kapes poplatníků podporovat vznik nových míst například snížením daňové zátěže práce, zvýhodňováním míst ve službách, na která by se prý mohli přesouvat pracovníci z „ohrožených profesí“. Ostatně, první takový pokus o masový „přesun“ jedné (ano, dnes již silně ohrožené) profese obyvatel (živnostníků) někam jinam (do výrobních továren) již strana otestovala (předseda Senátu Milan Štěch)… Ale zatím bez valného nadšení obyvatelstva.

Deformační úchylka

Snaha socialistů a vlád všeho druhu o „řešení problému zaměstnanosti a pracovních míst“ je postrachem, deformační úchylkou, která přináší kontinuální zkázu. Destruuje ekonomiku dnes a bude i destruovat i kdykoliv v budoucnu, včetně té mýtické, v níž se o slovo budou hlásit roboty i roboti (kteří možná budou sedět i ve vládě).

Ostatně, výsledky těchto deformací se v plné míře projevují právě v současné době, kdy Česko zápasí s „rekordní zaměstnaností“ (to není překlep). Nezaměstnanost prakticky vymizela a „problém nezaměstnanosti“ se přelil do opačného extrému: v Česku dnes prostě nejsou lidi. Hovoří se až o 200 tisících pracovníků chybějících ve výrobě!

Stát „řešil“ (a smrtelně deformoval ekonomiku) investičními pobídkami (pro zahraniční montovny a velkosklady) nezaměstnanost tak neumětelsky, až s vaničkou vylil i dítě a podnikům „sežral“ veškeré dostupné pracovníky.

Tentýž socialistický stát (nyní dokonce se znovuzrozeným Vladimírem Špidlou, který se proslavil výrokem „Zdroje jsou“), jenž svými manipulacemi totálně zničil pracovní trh, chce začít řešit blížící se problémy „robotizace“?

Šílená absurdita, která nemůže dobře dopadnout.

Je otázkou, zda bojovníci proti robotizaci skutečně věří tomu, že mohou regulacemi pozitivně ovlivnit budoucnost; a nebo se jen chytají každého stébla a tématu, které se objeví a z něhož by se daly vymlátit politické body.

Přitom, „řešení problému“ vzdálenější budoucnosti je tah poměrně chytrý. Velkolepé plány, jejichž cílem je vystavět pevnou hráz nastupujícím robotům a udržet ohrožené lidské rase životy a pracovní místa, mohou na leckoho naivnějšího působit jako „zodpovědná politika“, jejímž středobodem je obyčejný člověk a jeho setrvalé blaho (zajišťované moudrou vládou, která bdí dnem i nocí).

Problém neexistuje

Zasvěcený pozorovatel však antirobotické „špidlovsko-marks(x)istické“ mámení posuzuje střízlivěji.
Socialisté si prostě uvědomili, že současné problémy řešit nedokáží (jejich boj s nezaměstnaností přinesl katastrofu) a soustřeďují se na zdánlivé budoucí hrozby, jež neexistují a nikdy reálně nebudou existovat.

Ostatně, pracovní místa na trhu vznikají a zanikají zcela přirozeně, na bázi působení tržních sil. Příchod moderních (a třeba i robotických) technologií přece nezačne tehdy, až k němu pan Špidla s paní Marksovou dají pokyn či souhlas…

Technologie pronikaly a pronikají do společnosti soustavně. Výsledkem technologického pokroku, alespoň v Česku, nejsou hladové bouře ožebračených dělníků (jak by si přáli páni Špidlové a socialisté všech barev), nýbrž fakticky neexistující nezaměstnanost, v níž dobrého volného pracovníka aby firma hledala pod mikroskopem, nebo na Ukrajině…

Přesto však není vyhráno. Špidlové a jejich ideoví souputníci se šikují k dalším bitvám, jejichž cílem není řešení stávajících problémů (s těmi si ostatně lidé dokáží poradit sami), nýbrž vytváření problémů nových.

Dá se proto jednoznačně říci, že jediným skutečným řešením, které by ochránilo zemi před temnou budoucností, je redukce státu a jeho regulatorního, „problémy řešícího“ apetitu na nejnižší možnou úroveň.

To by mělo jít ruku v ruce s účinnou ochranou před politickými aktivitami sociálních inženýrů, jejichž skutečným cílem (vedle nasávání zdrojů z veřejných rozpočtů) je řídit svět a ovládat lidské životy od kolébky až do hrobu.