Skotská ekonomika jde ke dnu, ale země chce přesto odejít z "brexitujícího" Spojeného království. A ještě k tomu si Skotové chtějí zachovat členství v EU...

Skotsko v posledních dnech opět velmi intenzivně nastoluje otázku uspořádání druhého referenda o vystoupení ze Spojeného království (více o tom například ZDE). Skotská premiérka Nicola Sturgeon však musí provést skotskou nezávislost přes dvě úskalí. Jako bájná Scylla a Charybdis se před ní rýsují dvě velké překážky. Otázka správného načasování druhého referenda a ještě složitější problém ekonomického fungování samostatného Skotska v situaci rekordně nízkých cen ropy.

Skotské referendum v roce 2014 skončilo relativně jasným výsledkem, kdy 55,3 % voličů samostatnost Skotska odmítlo. Parlamentní volby v roce 2015 ale znamenaly drtivé vítězství skotské národní strany (SNP). Ta získala v 59 skotských volebních obvodech 56 mandátů.

Druhé referendum o skotské nezávislosti se ve vazbě na brexit stalo opětovně diskutovanou možností. S velkou pravděpodobností však jde o poslední možnost současné generace nezávislosti Skotska dosáhnout.

Zapomenutý Quebec

Varujícím příkladem je hnutí za nezávislost frankofonního Quebecu na Kanadě. Po druhém neúspěšném referendu o samostatnosti v roce 1995 se otázka odtržení provincie od Kanady postupně odsunula do pozadí a v současné době jsou kdysi mocní nacionalisté v regionálním parlamentu opoziční stranou s 25 % podporou.

Dobrou záminkou pro další referendum je pro SNP výsledek hlasování o vystoupení Spojeného království z EU. Brexit získal většinu 52 % voličů, ve Skotsku ale s 62 procenty jasně vyhráli zastánci setrvání v Unii.

Skotská premiérka nezaváhala a obrátila se na Nejvyšší soud Velké Británie s žádostí, aby skotský parlament mohl závazně hlasovat o vystoupení z EU. Nejvyšší soud skotskou žádost posoudil a zamítl v rámci potvrzení stanoviska, že britský parlament o vystoupení z EU hlasovat naopak musí.

Jak víme, britský parlament zákon o vystoupení z EU už odhlasoval, i když s menším zdržením zaviněným Sněmovnou lordů, která se pokusila vystoupení podmínit dvěma dodatky.

Slabé pravomoci

A do toho nyní vstupují Skotové se svými požadavky na zohlednění zájmů Skotska při vyjednávání o Brexitu. Nicola Sturgeon ví, že reálně nemá možnost Brexit ovlivnit, ale právě to bude využívat jako výbornou záminku pro rozdmýchávání nespokojenosti s postupem londýnské vlády.

Její možnosti jsou malé, protože skotský parlament byl v roce 1999 obnoven pouze s omezenou legislativní pravomocí svěřenou mu parlamentem Velké Británie, který tak stále zůstává nejvyšším legislativním orgánem Skotska.

Suverénní skotský parlament totiž zanikl v roce 1707, když odhlasoval vznik unie s Anglií, stejně tak jako anglický parlament, který odhlasoval už v roce 1706 unii se Skotskem. Oba parlamenty se tak sjednotily v parlament Velké Británie.

Vlastní volba

I když skotští nacionalisté rádi připomínají anglo-skotské války z dob Eduarda I. jako zdroj trvalé podezřívavosti vůči Angličanům, nemohou popřít fakt, že Skotsko je součástí Británie na základě vlastní volby.

Tato vlastní volba byla do značné míry vynucena katastrofálním pokusem vybudovat vlastní americkou kolonii v Panamě. Darien Venture však skončil naprostým fiaskem, když většina skotských kolonistů zemřela během jediného roku na různé tropické nemoci a zbytek vyhnali Španělé.

Po tomto pokusu tak zůstal na svou dobu obrovský dluh několika set tisíc liber, který zaplatili Angličané jako součást dohody o sjednocení Anglie a Skotska.

Velký anglo-skotský konflikt přišel až o 40 let později, kdy po Angličany prohrané bitvě u Fontenoy v rámci válek o dědictví rakouské, ucítil svou šanci mladý pretendent Karel Stuart. Ten se postavil do čela skotského povstání, které však bylo tvrdě potlačeno po prohrané bitvě u Cullodenu.

Skotské impérium

Neschopnost založit vlastní impérium si pak Skotové více než kompenzovali v rámci impéria britského. V polovině 18. století tvořili Skotové méně než 10 % populace Velké Británie, přitom ale obsadili přibližně polovinu výkonných funkcí ve Východoindické společnosti a polovinu důstojnického sboru v Bengálské armádě.

S rozpadem tehdejšího Britského impéria se Skotové museli začít realizovat jinde.

Objev ropy v Severním moři otevřel novou prosperující oblast průmyslu, která zaručila Skotsku ekonomickou prosperitu. Jenže ne věčnou.

Růžová ropa

Před prvním skotským referendem o nezávislosti zastánci samostatnosti malovali růžovou budoucnost miliardových výnosů plynoucích z těžby ropy nadále nedělených s Londýnem. Tyto ropné příjmy měly podle představ propagátorů samostatnosti udělat ze Skotska jednu z nejbohatších zemí na světě.

Ano, v roce 2014 se ropa prodávala za ceny přes 100 dolarů za barel. Jenže současné ceny kolem 50 dolarů za barel se blíží nákladům na těžbu severomořské ropy.

Srážka s realitou po poklesu cen ropy je krutá. Ve finančním roce 2014/2015 činily příjmy skotské vlády z těžby ropy 1,8 miliardy liber (56 miliard Kč). Ve finančním roce 2015/16 to však bylo už jen 60 milionů liber (1,8 miliardy Kč)…

Aktuální deficit skotského rozpočtu je přibližně 10 %. Příjmy skotské vlády na jednoho obyvatele jsou nyní o 400 liber nižší, než je britský průměr, ale výdaje o 1200 liber vyšší.

Samostatnost skotské ekonomice v krátkodobém horizontu jen těžko prospěje. Hodnota skotského exportu do zbytku Británie je více než 4x vyšší, než hodnota exportu na jednotný trh EU. Na hladkém přístupu na britský trh tak závisí více než třetina skotských pracovních míst.

Vytvoření Velké Británie fakticky začalo skotským státním bankrotem. A jak skotská nezávislost skončila, mohla by i začít… (mar)