Rodící se trojice spojenců, kteří chtějí převzít absolutní moc v zemi: Andrej Babiš a jeho volební poradce, pan BLABLA, s podporou prezidenta Zemana usilujícího o znovuzvolení.

Babišem uhranutý či dokonce uštknutý prezident Miloš Zeman se pustil se vší svou prezidentskou vehemencí do boje za nainstalování trestně stíhaného šéfa ANO do funkce předsedy vlády ČR. Snaží se vyvinout nátlak na ostatní strany, aby před Babišem ucukly a zvolili jej premiérem. Pokud by k tomu došlo, byla by to pohroma pro tuto zemi.

Nebabišovské strany by proto měly upřednostnit blaho republiky. Ta se může normálně rozvíjet jen bez Andreje Babiše a jím ovládané agrostrany (jejíž členové na každý Babišův rozkaz mohou říkat jen: ANO, pane).

Zeman pohrozil, že bude Babiše jmenovat premiérem navzdory nevůli ostatních tak dlouho, až si všichni zvyknou. A pokud ani to nebude stačit, naznačil prezident, vyhlásí nové parlamentní volby, v nichž už snad Babiš absolutně zvítězí, neboť jeho zdroje jsou – na rozdíl od ostatních stran – prakticky neomezené; ostatně, peníze mu tečou do agroholdingu z kapes daňových poplatníků za bizarní pěstování řepky a následné ničení motorových paliv ředěním s babišovským řepkovým biolihem.

Zeman pohrozil předčasnými volbami stranám, které by bojkotovaly snahu šéfa ANO Andreje Babiše sestavit vládu.
Hradní lán zároveň naznačil, že by se v aktivně zapojil do předvolební kampaně na podporu Babišovy strany s tím, že by Zeman voliče výslovně varoval (zastrašoval?) od hlasování pro ty strany, které „předčasné volby vyvolaly“ (tedy pro všechny ty, které se nejmenují ANO Andreje Babiše).

To nejhorší si nechal na konec: Zeman naznačil, že by prosadil vládnutí Andreje Babiše, i kdyby jeho vláda nezískala podporu většiny Poslanecké sněmovny. Prezident by totiž takový kabinet nechal dlouhodobě vládnout v demisi.

Znásilnění ústavy

Podotkněme k této výhrůžce rovnou: takový postup by byl evidentním znásilněním Ústavy České republiky. Zeman by tak (opětovně, poprvé to předvedl instalací Rusnokovy úřednické kumpanie) zneužil formální dikci ústavy, jejíž tvůrci „zapomněli“ stanovit časové limity pro vyžadované akty ústavních činitelů.

Ústava ale ve svých záměrech zcela určitě neměla v úmyslu nechávat vládnout skupiny lidí, kteří k převzetí nejvyšší exekutivní moci ve státě nemají mandát. Přičemž takovým mandátem je jen podpora 101 poslanců Sněmovny, nikoliv přípis či doporučení z rukou či úst prezidenta republiky.

Suma sumárum, hra s kartou nelegitimní Babišovy vlády v demisi, tedy bez parlamentního mandátu, je nejenom falešná, ale i antidemokratická.

Pokoutní systém

Pokud by tato varianta pokoutního instalování nelegitimní vlády v demisi opět nastala, podvedeni budou jak voliči, tak celý politický systém, který je svými obhájci tvrdošíjně obhajován jako ten nejlepší z možných…

Zeman tak vytváří další námět k pochybnosti nad přínosy systému, ve kterém může vládnout nikoliv ten, kdo získá podporu většiny voličů (tu Babiš nezískal, pro ANO hlasovalo jen 17,9 % oprávněných voličů), nýbrž ten, kdo získá přízeň toho, kdo právě sedí na Pražském hradu.

Vodní byznys

Zeman v posledních dnech také naznačil, co od Babiše žádá výměnou za umanutou premiérskou podporu. Hovořil o podpoře eura (přitom, eurofederalista Zeman se v poslední době vůči přijetí eura stavěl velmi obezřetně) a zejména o požadované podpoře výstavby vodního průplavu Dunaj-Odra-Labe (který má skvostnou ambici stát se tuzemským nejdražším pomníkem 21. století).

Je zřejmé, že celý tento výměnný obchod je zastřešován finálním cílem, tedy znovuzvolením Zemana do funkce prezidenta, k čemuž by se mu hodila podpora strany pana Babiše a jejích voličů.

Tak či onak, tohle je soukromý byznys mezi Babišem a Zemanem. Podstatnější otázkou je přínos pro občany České republiky.

Nepodlehnout nátlaku

Nebabišovské demokratické strany by si měly ujasnit, jaké jsou skutečné rozvojové priority této země. Mezi ně určitě nepatří rušení Senátu (byli jsme před Senátem, budeme i po něm), obecné referendum (jakkoliv je samo o sobě zcela legitimní a prospěšné) a podobné parciální programové body.

Strany by neměly podlehnout nátlaku prezidenta a neměly by připustit nebezpečný Babišův mocenský vehikl k politické moci.

Základní, fatální prioritou demokratických a státotvorných sil je zabránit, aby oligarchické soustrojí značky Babiš ovládlo tuto zemi a udělalo si z ní svůj soukromý podnik, v němž každý občan je degradován do pozice Babišovi podřízeného zaměstnance.

Hlavním politickým úkolem dneška je zabránit Babišovi v převzetí absolutní exekutivní moci v zemi, čehož lze dosáhnout jen tím, že mu nebude umožněno vládnout: ani v koalici, ani v menšinové vládě, ani v demisním Zemanově kabinetu, jež nedostal mandát Poslanecké sněmovny.

Na této prioritě by se demokratické strany měly shodnout jako na průsečíku a nejmenším společném jmenovateli jejich spolupráce. Pokud by se to podařilo, jistě by dokázaly blížící se katastrofě zabránit.