Programové plány ČSSD: Progresivní zvyšování daní z příjmu je progresivní cestou do záhuby.

ČSSD představila nový program, v němž se objevila řada výhružných tezí a totalitních přístupů, jejichž případné prosazení do praxe by ještě hlouběji potopilo Českou republiku v jejím zaostáváním za vyspělým světem. A nejde jen o progresivní zdanění příjmů občanů a firem.

ČSSD potvrdila již dříve oznámený plán na zavádění progrese při zdaňování příjmů. Progresivní daně samy o sobě mohou přinést významný pokrok a to v prohlubování daňové nespravedlnosti. Vysoce příjmoví občané přece již dnes odvádějí velmi progresivní daň z příjmu: 15 procent ze stotisícového příjmu přináší do státní kasy mnohem více prostředků, než 15 procent z příjmu na úrovni 20 tisíc korun…

Bohatí platí mnohem vyšší daně, než ti nejméně zámožní. Ostatně, lidé s příjmy do určité úrovně fakticky neodvádějí žádnou daň z příjmu. Při maximálním započtení všech (legálních) daňových slev a bonusů vychází nulová daň (při dnešní 15% sazbě) dokonce i pro ty, jejichž hrubá mzda se blíží ke 30 tisícům korun!

Přitvrzování, respektive zvyšování daňové progrese při zdaňování občanů má být fakticky nástrojem třídního boje, kdy demokraticky zvolení politici chtějí trestat ty schopnější a pracovitější za jejich úspěch.

Z mnoha důvodů je zcela zjevné, že progresivní zvyšování daní z příjmu je progresivní cestou do záhuby. Zvláště když ČSSD chce zvyšovat daně i firmám a to jednak cestou zavádění zvýšených progresivních sazeb a jednak zaváděním speciální daně na vybrané sektory.

Co je však neméně zajímavé, je argumentace ČSSD ve prospěch záměru na zvyšování daní.

Dohnat v daních Evropu

ČSSD ve svém programu tvrdí, že daně v ČR jsou nízké. Jsou prý „výrazně pod úrovní vyspělých evropských ekonomik i celé EU“.

„Složená daňová kvóta ČR (daně a pojistné v poměru k HDP) se v roce 2015 pohybovala pod 33 %, zatímco v Evropské unii je na úrovni 40 procent,“ argumentuje sociální demokracie.

Tato argumentace je absurdní a o to více hrozivá. Vlastně nám tím říká, že když lidé a firmy platí více v jiných zemích, musíme platit více na daních i my v Česku. Musíme být daňově solidární.

Sobotkova partaj chce tedy zvyšovat daně i proto, abychom se vyrovnali ostatním státům EU…

To je zvrácená logika, jejíž konsekvence snad lépe ani nedomýšlet do všech důsledků. Přece, pokud někde dělají něco špatně, proč bychom to měli napodobovat? Ano, řada tzv. vyspělých ekonomik uvaluje na své občany a firmy vyšší daňové zatížení. V těchto zemích však také většinou mají vyšší nezaměstnanost…

Chtějí snad Sobotkovi a Zaorálkovi daňoví úderníci zvyšovat počet nezaměstnaných v Česku? Ani to nelze vyloučit, neboť každý nový nezaměstnaný se může z pohledu etatistické a pečovatelské ČSSD stát jejím potenciálním novým voličem…

Argumentace českých socialistů je ovšem zcela odtržená od reálného života a zájmů České republiky. Jenže na tom dnes Sobotkově partaji nezáleží. Pro ČSSD je stěžejní zájem politické strany jako takové (ulovit na program třídního boje co nejvíce voličů a udržet se u moci) a zájmy bruselských vládců, kteří by rádi sjednotili daně v celé EU a konečně dotáhli k destruktivnímu vyústění svoji totalitární myšlenku na sjednocení celé Evropy.

Lidský život patří ČSSD

ČSSD „zdůvodňuje“ potřebu vyšších daní nepochopitelnými výkřiky.

„Naše nízká úroveň daňové kvóty podlamuje státní rozpočet a vynucuje si rozsáhlé škrty ve výdajích,“ tvrdí oranžoví sociální inženýři ve svém ekonomickém programu.

To je však zcela zavádějící pohled na realitu. Státní rozpočet (k němuž se ČSSD spolu s Babišem hrdě hlásí) přece v loňském roce skončil unikátním jevem, tedy přebytkem. A to i přesto, že stát zvyšuje svoje výdaje, kde jen to jde, včetně platů svých zaměstnanců. Účetně vzato tak stát hypotetické vyšší příjmy (plynoucí hypoteticky ze zvýšených daní) absolutně nepotřebuje.

Korunu všemu nasadila a pro mnohé situaci zcela ozřejmila následující věta z programové dílny ČSSD: „Sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen záležitostí jedinců a rodin, ale věcí veřejnou“.

Strana tím vlastně říká, že lidské životy považuje za věc veřejnou, tedy za záležitost státu, vlády a jiných institucí. V takovém systému lidé nejsou pány svých životů, jelikož patří státu a jeho vládcům. A proto musí státu na daních platit co nejvíce, neboť jsou fakticky vlastnictvím státu.

To je Orwellovský prvek, za který by se nemusel stydět žádný totalitní režim.

Harmonická vládní souhra

I když se vzájemně častují urážkami a kritikou, tvoří z určitého pohledu ČSSD a Babišovo ANO harmonicky se doplňující a tedy plně kompatibilní vládní těleso: Socialisté chtějí člověka vlastnit a ovládat, k čemuž učinil první a nevratné kroky Andrej Babiš: část lidí již podrobil dokonalému dohledu státní moci formou kontrolních hlášení a EET; k tomu připravuje neméně nebezpečnou státní manipulaci s lidmi formou státem organizované účtenkové loterie.

Pokud se tato dvojice partají dostane po volbách znovu k vládní moci, nebude si moci být nikdo jistý dnem ani hodinou…