Ve Velké Británii už také začali odhalovat nejkřiklavější příklady vládního plýtvání penězi. (Ilustrační foto - redakční koláž).

Snaha nové americké administrativy zastavit nesmyslná plýtvání veřejnými prostředky zatím evropské státy nemotivuje ke zřizování úřadů podobných americkému DOGE – Úřadu pro efektivitu vlády. Prvním krokem k rušení nesmyslných státních výdajů ale může být jejich zveřejnění. Ve Velké Británii se do této záslužné práce pustily například The Spectator a The Telegraph.

Státní dotace jsou většinou udělovány bez větší publicity a veřejnost tak ani netuší, za jak bizarní projekty jsou utráceny jejich daně. Tímto směrem se vydaly britské noviny The Spectator a The Telegraph a začaly publikovat první případy dotačního šílenství, které zachvátilo Spojené království.

Jedním z velkých případů plýtvání jsou DEI (diverzita, rovnost a inkluze) programy, které jsou skutečnou černou dírou na finance. Výzkum organizace Conservative Way Forward odhalil, že veřejný sektor ročně vynakládá 427 milionů liber na zaměstnávání 10 000 lidí v DEI pozicích, s průměrným platem 42 000 liber (1,26 mil. Kč) ročně.

Školení v oblasti DEI zabírá každý rok milion pracovních dní, což stojí ekonomiku 150 milionů liber (přibližně 4,5 miliardy korun).

V současné Británii nejde školením DEI prakticky uniknout. A erár rád přispěje. Výcviková rada stavebního průmyslu – financovaná daní uvalenou na stavební firmy a řízená ministerstvem školství – zaplatila 857 000 liber firmě za poskytování školení v oblasti diverzity, rovnosti a inkluze pro stavební dělníky.

Obzvláště zábavné pak je, když se potká DEI iniciativa se snahou o ochranu životního prostředí. Britské ministerstvo životního prostředí tak přispělo částkou 3,6 milionu liber na zahraniční pomoc v rámci projektu s názvem „Prosazování inkluzivity v oblasti plastového znečištění“, aby bylo zajištěno, že jednání o mezinárodní dohodě o plastovém odpadu budou dostatečně „inkluzivní“.

Stát ale dokáže plýtvat prostředky nejen domácí půdě. Britské ministerstvo zahraničí zaplatilo půl milionu liber za nákup 15 elektrických vozů Porsche, které mají být „darovány albánským věznicím“.

Přitom není zcela jasné, zda albánské věznice disponují potřebnou infrastrukturou pro nabíjení elektro vozů. Tím méně je zřejmé, zda nejužitečnějším vozidlem pro albánská vězení je Porsche.

Dalším bohatým zdrojem plýtvání je státní instituce „UK Research and Innovation“, financovaná ministerstvem pro vědu, inovace a technologie. Toto ministerstvo sice podporuje mnoho důležitých studií a výzkumných projektů, proti nimž by žádný daňový poplatník nic nenamítal.

Nicméně značná část výdajů se zdá být naprosto absurdní. Birminghamská škola médií úspěšně získala financování ve výši 841 830 liber až do roku 2027 na projekt „Evropa, kterou vybudovalo gay porno, 1945–2000“, jenž má odpovědět na otázku, jak „erotické občanství odráží nebo komplikuje narativy kosmopolitismu, lidských práv, rovnosti, sociální spravedlnosti a pluralismu“.

Univerzitě v Leedsu se podařilo získat půl milionu liber na studium „těhotných mužů“, Northumbrijská univerzita získala 186 000 liber na svůj projekt „Glitching Cisgenderism“ (ať to znamená cokoliv), zatímco Londýnská univerzita Royal Holloway obdržela financování na zkoumání toho, zda „filmová zobrazení lásky mezi roboty a lidmi oprávněně přispívají k debatám o socioetických důsledcích interakcí mezi lidmi a roboty“.

A jako obvykle, co je špatné v Londýně, je ještě mnohem horší v Edinburghu, ke vládne skotská samospráva proslulá svou nehospodárností. Skotští vládní úředníci tak dokázali za tři roky utratit 14 milionů liber prostřednictvím svých služebních kreditních karet, aby si z kapes daňových poplatníků dopřáli lekce jógy, testy z autoškoly, a především VIP letištní servis pro tehdejší první ministryni Nicolu Sturgeonovou a její tým, jehož cílem bylo zacházet s nimi „jako s královskou rodinou“.

Během vyšetřování Alexe Salmonda v Holyroodu bylo utraceno 55 000 liber z peněz daňových poplatníků na školení státních úředníků, jak mají správně svědčit.

Zatímco anglická umělecká rada udělila grant 90 000 liber na dekolonizaci tance u tyče (bylo totiž žadatelem o grant zjištěno, že tanec u tyče vymyslely etnické minority, a proto je třeba ho dekolonizovat a zbavit bělošského vlivu), tak skotská umělecká rada rovnou přidělila grant 110 000 liber na financování „hardcore sexuální show“, která se měla odehrávat v „sexuální jeskyni“ a v níž měli vystupovat „otcové v koženém oblečení“.

Dalším zdrojem plýtvání je britský systém veřejné zdravotní péče (NHS). Navzdory tomu, že produktivita zdravotní služby je nyní o 19 procent nižší než před pandemií COVID, NHS stále inzeruje DEI pozice s platy až 123 000 liber ročně (3,7 mil. Kč), což v součtu vychází na téměř 14 milionů liber.

V tuto chvíli vyhledání slova „inclusion“ (inkluzivita) na webu NHS Jobs přináší 2 484 výsledků, zatímco zadání „equality“ (rovnost) vrací téměř 3 000 nabídek práce. Mezi lety 2020 a 2023 bylo navíc utraceno více než 3 miliony liber na nahrazení téměř 7 000 iPadů, které ztratili pracovníci záchranné služby. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že zdravotníci dokázali poztrácet v průměru pět iPadů každý den.

Není žádný důvod se domnívat, že Česká republika je imunní vůči rozkladnému vlivu dotací a že u nás nedochází k plýtvání s veřejnými prostředky. Ukázkovým příkladem je spolek NaZemi, který na propagaci tzv. „nerůstu“, tj. potírání vládní politiky směřující k ekonomickému růstu, získal podle webu Hlídač státu už 55 různých dotací v celkové hodně 40 milionů Kč.

Přitom, vláda České republiky považuje hospodářský růst za klíčovou prioritu. Zároveň však z daní od poplatníků financuje spolek, který tuto snahu sabotuje.

A tento případ jistě není jediným.

Je proto důležité pátrat po dalších případech takového plýtvání a nesmyslných dotací a následně je zveřejňovat. K tomu mohou samozřejmě napomoci i občané v Česku, kterým záleží na efektivitě nakládání s veřejnými prostředky a chtějí napomoci tomu, aby zabránili plýtvání s prostředy daňových poplatníků v České repeublice. (mar)