Nejbohatší byznysmen Česka Daniel Křetínský navrhl Marshallův klimatický plán. (Ilustrační foto: EPH, fotovoltaická elektrárna Peres West I, kterou provozuje dceřiná společnost EP Power Europe v rekultivovaném území hnědouhelného dolu Vereinigtes Schleenhain v Německu).

Jeden z nejbohatších českých byznysmenů Daniel Křetínský ve svém článku pro německý Die Welt navrhl „Marshallův“ globální klimatický plán. Navrhuje v něm osm bodů, jak korigovat politiku EU. V oblasti Green Dealu doporučuje snížit dekarbonizační cíle, podle kterých má být produkce skleníkových plynů v EU do roku 2050 na nule.

Vsvém „Marshallově“ globálním klimatickém plánu navrhuje motivovat firmy, aby přispěly ke snižování emisí někde jinde než v Evropě, což může ve výsledku vyjít levněji než se o stejný přínos pokoušet uvnitř EU.

Dále radí pomoci průmyslu tím, že bude mít nárok na zakázky v těch oblastech, které jsou dotované, a že se změní výpočet emisních povolenek a že budou „prodlouženy“ nároky na jejich bezplatné příděly.

Křetínský také navrhuje „selektivně zavést opatření, která jsou nezbytná k ochraně určitých německých a evropských průmyslových sektorů“. A to jak těch, na které doléhají drahé energie a pokuty za vypouštění skleníkových plynů, tak třeba těch, které jsou vystaveny nefér konkurenci čínských e-shopů nebo velkých technologických firem v oblasti médií.

„Chápu, že některá z těchto opatření se mohou na první pohled jevit jako nerealistická nebo revoluční, ale v současném kontextu jimi reálně nejsou a vnímám je jako životně důležitá pro Německo a Evropu,“ uvedl Křetínský.

Podle Křetíského potřbeuje evropská politika obrat k racionálním a pragmatickým řešením, která uleví průmyslu a ve výsledku mohou přinést větší sociální smír a méně politické polarizace.

Své názory a vize popsal ve svém autorském článku, který vyšel v deníku Die Welt.

„Politiky v Německu i v Evropě – většinou zásadně ovlivněné Německem a zároveň nejvíce ovlivňující Německo – nebyly v posledních přibližně 15 letech pro příliš mnoho odvětví a oblastí pragmatické, ale ideologické. To zásadně kontrastuje s přístupem našich dvou hlavních globálních konkurentů, Číny a USA,“ uvedl Křetínský.

Zdůraznil ovšem, že by Evropa neměla ustupovat od svých hodnot.

„Musíme však pro naše politiky nalézt nový princip a étos, protože je to třeba jak pro naše ekonomiky, tak pro nalezení sociálního kompromisu v našich společnostech, které začínají být příliš polarizované,“ napsal.

Chybou je podle Křetínského myslet si, že Evropa má „jít příkladem“. Prý kvůli tomu, že se nemusí nikdo přidat, a tím pádem se klimatu nijak nepomůže, protože Evropa má na celkových emisích skleníkových plynů jen sedmiprocentní podíl.

„Kromě toho navíc při realizaci této již tak sporné strategie bohužel došlo k řadě závažných metodických chyb,“ pokračoval Křetínský

Křetínský připomněl rozdíly v cenách energií oproti USA a Číně, mimo jiné v důsledku emisních povolenek. Povolenky by podle Křetínského šlo nastavit levněji a energetická transformace by přesto běžela dál.

„Za normálního stavu trhu s plynem, který jsme měli až do energetické krize v roce 2022 a jehož návrat se povětšinou očekává v roce 2026, se přechod z uhlí na plyn již odehrává na cenách kolem 30 eur za tunu CO2,“ uvedl.

Křetínský kritizoval Evropu za promarněnou příležitost v budování nových odvětví, jako je výroba solárních panelů nebo větrných turbín, kde dominuje Čína. A varuje před analogií v autoprůmyslu.

Obvyklý argument, že regulace emisí měla evropské automobilky dotlačit k vývoji nových technologií, aby držely krok s čínskými výrobci elektroaut nebo s americkou Teslou, Křetínský odmítá – v praxi podle něj tato politika selhala, protože jsme si autoprůmysl „vzali na mušku jako nepřítele, kterého je třeba umravnit“, a výsledkem je propad výroby a pozice na globálním trhu.

„K podobné chybě se schyluje v ocelářském a chemickém průmyslu, kde tlak na používání zeleného vodíku přichází příliš brzy a bez přípravy,“ konstatoval Křetínský.

„Firmy, které měly příležitost výrobu přesunout jinam, tak už většinou učinily a nelze je za to kritizovat,“ pokračoval.

S tím, že Německo v minulých letech přecenilo síly a chybně tlačilo Unii „do zóny nereálného“. Kdo ambice vzal vážně a investoval v duchu zelené transformace, bude naopak „potrestán za svou naivitu“, protože zelené cíle bude tak jako tak nutné posunout na realističtější úroveň.

Jako další omyl zmiňuje překotné a zbytečně brzké subvencování solárních elektráren už v době, kdy jejich výstavba vycházela vzhledem k výkonu příliš draze. Jako příklad uvádí opět Německo, potíž s drahými garancemi výkupních cen u starších solárních parků ale řeší i Česko.

Křetínský navrhl osm bodů, jak politiku v EU korigovat. V oblasti Green Dealu doporučuje snížit dekarbonizační cíle, podle kterých má být produkce skleníkových plynů v EU do roku 2050 na nule, a navrhuje „Marshallův“ globální klimatický plán – tedy motivovat firmy, aby přispěly ke snižování emisí někde jinde než v Evropě, což může ve výsledku vyjít levněji než se o stejný přínos pokoušet uvnitř EU.

Dále radí pomoci průmyslu tím, že bude mít nárok na zakázky v těch oblastech, které jsou dotované, a že se změní výpočet emisních povolenek a že budou „prodlouženy“ nároky na jejich bezplatné příděly.

Navrhl „selektivně zavést opatření, která jsou nezbytná k ochraně určitých německých a evropských průmyslových sektorů“. A to jak těch, na které doléhají drahé energie a pokuty za vypouštění skleníkových plynů, tak třeba těch, které jsou vystaveny nefér konkurenci čínských e-shopů nebo velkých technologických firem v oblasti médií.

„Chápu, že některá z těchto opatření se mohou na první pohled jevit jako nerealistická nebo revoluční, ale v současném kontextu jimi reálně nejsou a vnímám je jako životně důležitá pro Německo a Evropu,“ podotkl Křetínský.

Křetínský je většinovým vlastníkem EP GROUP, jejíž součástí je i Energetický a průmyslový holding (EPH). Skupina EPH zahrnuje přes 70 společností v celé Evropě. Součástí holdingu jsou například energetické společnosti EP Infrastructure a EP Power Europe. (sfr)