Česko v rozporu se směrnicí EU v novele energetckého zákona nijak nechrání zákazníky před srovnávači energií. (Ilustrační foto: redakční koláž).

V souvislosti s kauzou tzv. energetického srovnávače DEAP, který svým zákazníkům „prodává“ Česká spořitelna, se vynořila další zásadní podezřelá nesrovnalost týkající se připravované legislativní úpravy této problematiky. Poslanecká sněmovna už v prvním čtení nechala projít do dalšího parlamentního projednávání novelu energetického zákona (tzv. „Lex OZE 3“), která v rozporu se záměry příslušné evropské směrnice nezavádí pro energetické srovnávače v Česku žádná pravidla.

Tento postup ministerstva průmyslu, které je navrhovatelem novely, potažmo Poslanecké sněmovny se vymyká zvyklostem, kdy tuzemští úředníci a zákonodárci většinou při přejímání evropské legislativy její záměry ještě přitvrzují a zpřísňují. V případě problematiky energetických srovnávačů je tomu naopak. Na stole je její změkčení, které má chránit tzv. srovnávače energií, jež provozují soukromé firmy a které si v mnoha případech informačně zahrávají se zákaznickou veřejností.

Médii nedávno proběhla zpráva o podezřelém srovnávači s názvem „DEAP“ z dílny neznámé firmy „encall“ (která dlouhodobě nereaguje na otázky médií), kterým se vůči svým klientům prezentuje Česká spořitelna. Srovnávač (ale není jediný u nás) v sobě zahrnuje jen limitovanou nabídku energetických produktů od úzkého okruhu 5 dodavatelských firem, z nichž některé jsou navíc majetkově propojeny.

Neposkytuje tedy zákazníkům dostatečně reprezentativní výběr dodavatelů a tedy, z principu, nemůže být ani schopen nabídnout veřejnosti objektivně nejvýhodnější energetické produkty na tuzemském trhu.

Problematiku energetických srovnávačů se snaží upravit evropská směrnice 2019/944, která v článku 14 zakotvuje pravidla pro tzv. srovnávací nástroj (tj. „srovnávač“), přičemž jejím zcela evidentním smyslem je zajistit pro zákazníky objektivní, nezkreslené a co nejúplnější informace o dodavatelích.

Tato směrnice výslovně ukládá členským státům EU, aby zajistily, aby alespoň jeden srovnávací nástroj pokrýval celý trh. Ze směrnice také plyne, že by srovnávače, které nepokrývají celý trh (tj. nezahrnují nabídky všech nebo převážné části dodavatelů energií), měly tuto skutečnost uvésy, tedy jasně o ní informovat zákazníka ještě před zobrazením výsledků vyhledávání.

Ve směrnici je také formulace, že srovnávací nástroje musí splňovat požadavky jako:

• být nezávislé na účastnících trhu a zajistit, aby se elektroenergetickým podnikům dostávalo rovného zacházení, pokud jde o výsledky hledání; odsud by se dalo logicky vyvodit, že každý obchodník/dodavatel má nárok na to, aby byl zahrnut v každém energetickém srovnávači
• jasně uvádět své vlastníky a fyzickou nebo právnickou osobu, která nástroj provozuje a kontroluje, jakož i informace o tom, jak jsou nástroje financovány.

Přičemž ze směrnice neplyne, že se tato povinnost týká jen jednoho, směrnicí požadovaného komplexního srovnávače. Lze ji objektivně chápat i tak, že se týká všech srovnávačů.

Naopak, směrnice může být chápána tak, že z ní plyne (formulace směrnice: „Pokud trh pokrývá větší počet nástrojů, obsahují co možná nejúplnější škálu nabídek elektřiny pokrývající významnou část trhu a v případě, že tyto nástroje nepokrývají trh úplně, jasně tuto skutečnost před zobrazením výsledků uvedou.“), že by všechny srovnávací nástroje (tedy, ne jen směrnicí jeden požadovaný „státní“ srovnávač pokrývající komplexní trh) měly obsahovat co možná nejúplnější škálu nabídek pokrývající významnou část trhu.

Tuzemští legislativci, tedy konkrétně Síkelovo ministerstvo průmyslu a obchodu v návrhu zákona „Lex OZE 3“ (který již v Poslanecké sněmovně prošel 1. čtením) zavádí v paragrafu 17j nový nástroj: tzv. SROVNÁVACÍ NÁSTROJ, jehož vytvoření a provoz jsou zákonem ukládány státnímu Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) s řadou podmínek na tento nástroj.

Paradoxem je, že ERÚ již takový komplexní energetický srovnávač vytvořil, a již delší dobu jejh provozuje; podle vyjádření ERÚ tento jeho již existující srovnávací nástroj zahrnuje 99 % dodavatelského trhu energií v ČR.

Zmiňovaný nový paragraf 17j (ad novela zákona č. 458/2000 Sb.) ale na rozdíl od evropské směrnice 2019/944 nikomu a nikde neukládá, aby srovnávací nástroj pokrýval celý trh (či většinu trhu), což je zásadní změkčení oproti inkriminované evropské směrnici.

Návrh novely tuzemského zákona (Lex OZE 3) fakticky ani nestanovuje jakékoliv podmínky či pravidla pro ostatní srovnávací nástroje, které provozují komerční firmy.

Novela Lex OZE 3 jen ukládá ERÚ, aby vytvořil pokud možno objektivní srovnávač, aniž by v něm byla stanovena podmínka na pokrytí celého trhu požadovaná uvedenou směrnicí, tj. aby členské státy EU zajistily, aby alespoň jeden srovnávací nástroj pokrýval celý trh.

Ministerstvo průmyslu a obchodu na sérii otázek BYZNYS NOVIN / ENERGETICKÝCH NOVIN (viz níže) reagovalo stručnou odpovědí, v níž uvedlo, že „zákon stanovuje, že má srovnávač obsahovat platné nabídky dodávek elektřiny a plynu a umožňovat jejich srovnání“.

„Tomu odpovídá i povinnost obchodníků s elektřinou a plynem poskytovat Energetickému regulačnímu úřadu informace o svých nabídkách na dodávky elektřiny. Právě tato povinnosti by měla zajistit pokrytí celého trhu nebo jeho většiny,“ uvedl Síkelův resort.

Cílem zmiňované směrnice Evropské unie není podle MPO bojovat proti srovnávačům s omezenou nabídkou a ani není snahou regulovat činnosti všech srovnávačů.

„Cílem směrnice je zajistit, aby existoval alespoň jeden srovnávač, který bude naplňovat podmínky stanovené směrnicí a bude zajišťovat zákazníkům reprezentativní přehled o nabídkách na trhu,“ uvedlo ministerstvo.

„Z dosavadní praxe MPO ani ERÚ neevidují významnější problémy s činností srovnávačů,“ dodalo ministerstvo průmyslu.

Z řady poslanců, kteří jsou členy sněmovního podvýboru pro energetiku a byli osloveni sérií mnoha dotazů k této problematice, zareagoval pouze předseda podvýboru, poslanec Róbert Teleky (KDU-ČSL).

„LEX OZE III explicitně stanoví, že má existovat zmiňovaný celonárodní srovnávač a že jej bude provozovat ERÚ. Respektive již delší dobu jej ERÚ provozuje i bez této zákonné úpravy,“ předeslal ve své odpovědi Teleky.

S tím, že ERÚ oslovil dodavatele s žádostí o poskytování a zároveň je na webu ERÚ výzva pro naplňování kalkulačky.

„Většina dodavatelů tam svoje produkty posílá. Nově LEX OZE III stanoví povinnost všem dodavatelů (obchodníkům) zákonnou povinnost poskytovat produkty tomuto státem (ERÚ) zřízenému srovnávači,“ podotkl Teleky.

„Těžko lze očekávat, že srovnávač může obsahovat všechny nabídky na trhu, jelikož trh v ČR je velmi konkurenční a existuje mnoho nabídek, ze kterých si může zákazník vybírat. K tomu existují různé akční nabídky, bonusové programy, spojené nabídky na dodávku plynu a elektřiny nebo například pořízení FVE na střechu a dodávky a výkupu elektřiny atd.,“ uzavřel poslanec Teleky.

Firmy a regulace srovnávačů

Energetičtí dodavatelé se k právní regulaci srovnávačů staví obezřetně. Velká část energetických firem specificky na otázku týkající se regulace srovnávačů neodpověděla nebo reagovala značně neurčitě. Jednou z mála firem, která se k záležitosti přímo vyjádřila, byl Centropol.

„Energetický trh, a netýká se to jen cenových srovnávačů, se postupně dostává pod podobnou regulaci, jaké podléhá finanční trh. Například nedávno připravený Lex OZE 3 definuje minimální nákupní zajištění dodavatele, které Centropol navrhoval již v roce 2021 po pádu firmy Bohemia energy,“ uvedl Jiří Matoušek z představenstva Centropolu.

„Začal fungovat registr zprostředkovatelů, snažíme se omezovat činnost tzv. energošmejdů. Centropol je jedním z iniciátorů a prvních signatářů Deklarace účastníků trhu s elektřinou a plynem na ochranu spotřebitelů z roku 2019 novelizované později jako Deklarace 2.0 na ochranu spotřebitelů a tehdy přijaté dobrovolné závazky se postupně propsali do energetické legislativy.“

„Regulace ve prospěch spotřebitelů se krok za krokem uskutečňuje. Samozřejmě bychom uvítali, kdyby srovnávaní nabídek bylo objektivnější a prostor pro zlepšení určitě existuje,“ podotkl dále.

„Cenové srovnávače by měly prezentovat nikoli pouze dodavatele poskytující jim odměny, ale všechny, kteří mají o srovnání svých produktů zájem. Toto téma musí někdo zvednout a zpracovat, ale zatím se v energetice řeší zásadnější záležitosti,“ dodal Matoušek.

„Určitě je na místě nastavit pravidla, aby docházelo k objektivnímu srovnání a hodnocení dodavatelů, tak aby zákazník měl jistotu, že mu bude vždy doporučen ten nejvýhodnější produkt na základě jasných pravidel,“ konstatoval Jakub Tobiáš ze společnosti LAMA energy.

„Případná regulace poskytování informací tímto způsobem, je záležitostí státu,“ uvedla k tématu Alice Horáková, tisková mluvčí ČEZ. (sfr)

VÍCE O TÉMATU ČTĚTE ZDE:

Dodavatelé energií se ke komerčním energetickým srovnávačům staví zdrženlivě

Srovnávačoví manipulátoři pronikli na web TV Prima: Kalkulačka elektřiny tam klame čtenáře

Energetický srovnávač DEAP od České spořitelny nezaručuje klientům výhodné nabídky

Otázky deníků BYZNYS NOVINY / ENERGETICKÉ NOVINY pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR:

• Pleteme se v tom, že novela zákona Lex OZE 3 nezakotvuje podmínku, aby alespoň jeden srovnávací nástroj pokrýval celý trh (tj. aby zahrnoval všechny nebo alespoň valnou většinu dodavatelů energií)
• Je evidentní, že směrnice EU se snaží „bojovat“ právě proti srovnávačům, které obsahují jen omezenou nabídku (typický příklad: srovnávač ČS: DEAP od firmy encall), a které jdou proti záměru směrnice EU. Proč MPO v návrhu zákona LEX OZE 3 provedla oproti uvedené směrnici EU tak masivní změkčení podmínek týkajících se srovnávacích nástrojů?
• Proč příslušná novela Lex OZE 3 (když už tedy zavádí paragraf a podmínky pro SROVNÁVACÍ NÁSTROJ) neukládá ERÚ, aby jemu uložený srovnávací nástroj nezahrnoval celý domácí trh dodávek (nebo alespoň většinu trhu)?
• Neměla národní legislativa v otázce srovnávacích nástrojů postupovat v souladu s duchem směrnice EU 2019/944 a uzákonit podmínky (jež směrnice obecně specifikuje) i vůči komerčním srovnávačům (srovnávacím nástrojům) v ČR?
• Proč novela příslušného zákona  (Lex OZE 3) v souladu se směrnicí například neukládá všem srovnávacím nástrojům (tedy včetně těch komerčních), aby například zahrnovaly významnou (či většinovou) část trhu?
• Proč se tato novela nesnaží řešit to, po čem například volají někteří dodavatelé, tj. aby nedocházelo k situacím, kdy se za srovnávače vydávají aplikace, jež v sobě zahrnují jen nabídky několika spřátelených a provizemi provázaných obchodníků, kteří vzájemně na tomto mechanismu omezené nabídky formou provize vydělávají na úkor komfortu a objektivní nabídky zákazníků?
• Tzn., proč novela Lex OZE 3 v záležitosti srovnávacích nástrojů (paragraf 17j) více nehájí zájmy spotřebitelské veřejnosti v ČR vůči srovnávacím nástrojům?
• Proč novela neobsahuje jakékoliv regulatorní požadavky na zpřesnění činnosti komerčních srovnávačů energie?
• Plánuje MPO alespoň v budoucnu vyslyšet volání některých dodavatelů a spotřebitelů, aby (ostatně, bylo by to v souladu s duchem směrnice 2019/944) činnost komerčních srovnávacích nástrojů (srovnávačů) byla alespoň nějak státem regulována ve prospěch spotřebitelské veřejnosti?

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/944

ze dne 5. června 2019

o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU

(přepracované znění)

Článek 14

Srovnávací nástroje

1. Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníci v domácnostech a mikropodniky s předpokládanou roční spotřebou nižší než 100 000 kWh měli bezplatný přístup alespoň k jednomu nástroji pro srovnávání nabídek dodavatelů, včetně nabídek smluv s dynamickým určováním ceny elektřiny. Zákazníci jsou o dostupnosti takových nástrojů informováni v rámci vyúčtování nebo jinými prostředky. Nástroje musí splňovat alespoň tyto požadavky:

Členské státy zajistí, aby alespoň jeden nástroj pokrýval celý trh. Pokud trh pokrývá větší počet nástrojů, obsahují co možná nejúplnější škálu nabídek elektřiny pokrývající významnou část trhu a v případě, že tyto nástroje nepokrývají trh úplně, jasně tuto skutečnost před zobrazením výsledků uvedou.

2. Srovnávací nástroje uvedené v odstavci 1 může provozovat jakýkoli subjekt, včetně soukromých společností a veřejných orgánů či subjektů.
3. Členské státy určí příslušný vnitrostátní orgán, který bude odpovědný za vydávání značek důvěry pro srovnávací nástroje, jež splňují požadavky stanovené v odstavci 1, a za zajištění toho, aby srovnávací nástroje, které značku důvěry nesou, trvale splňovaly požadavky stanovené v odstavci 1. Tento orgán je nezávislý na jakýchkoli účastnících trhu a provozovatelích srovnávacích nástrojů.
4. Členské státy mohou vyžadovat, aby srovnávací nástroje uvedené v odstavci 1 zahrnovaly srovnávací kritéria týkající se povahy služeb, které dodavatelé nabízejí.
5. Každý nástroj, který srovnává nabídky účastníků trhu, je způsobilý požádat o značku důvěry v souladu s tímto článkem na dobrovolném a nediskriminačním základě.
6. Odchylně od odstavců 3 a 5 se členské státy mohou rozhodnout, že nezajistí vydávání značek důvěry pro srovnávací nástroje, pokud existuje veřejný orgán nebo subjekt, který poskytuje srovnávací nástroj splňující požadavky stanovené v odstavci 1.