Na pozici výkonné ředitelky společnosti Tatra Defence Vehicle (TDV) je, pro někoho možná nečekaně, žena. Eva Balcárková se ale u vojenské techniky pohybuje už od školy a se všemi předsudky se dávno vypořádala. Naopak v nové zbrojovce, jež je součástí holdingu Czechoslovak Group, těží z bohatých zkušeností a erudice. Zúročí je mimo jiné při nové významné zakázce: dodávce dvaceti obrněných kolových transportérů Pandur Armádě České republiky.
„Z dlouhodobého hlediska je výroba českých Pandurů v prvé řadě exportního charakteru, nicméně projekt pro Armádu ČR je pro nás cennou a váženou referencí,“ komentuje Eva Balcárková zakázku v hodnotě 1,7 miliardy korun bez DPH. Podnik dodá armádě 6 kusů kolových obrněných vozidel velitelsko-štábních, 14 kusů kolových obrněných vozidel spojovacích a 6 pracovišť pro činnost štábu v poli, která budou funkčně propojena s velitelskými Pandury.
Paní Balcárková, jak dlouho v TDV působíte a s jakými cíli jste do nově otevřené zbrojovky nastupovala?
V TDV působím přes rok a půl. Nastoupila jsem v úplných začátcích, a to na pozici vedoucí odboru kvality (zároveň celé oblasti IMS). Aby společnost prošla jednotlivými audity, musela být ve velmi krátké době připravena pro prokázání způsobilosti v oblastech kvality, environmentu, bezpečnosti práce, bezpečnosti informací a vojenských standardů (AQAP). Mým hlavním cílem bylo tedy samotné zavedení a nastavení tohoto systému.
Předtím jste dlouho působila ve firmě Vojenský opravárenský podnik (VOP). Využíváte nabytých zkušeností?
V průběhu třicetileté praxe jsem i u předchozího zaměstnavatele pracovala na různých pozicích na odboru řízení kvality. Začínala jsem právě na vojenské technice jako kontrolor, dostala jsem se např. k modernizacím T-55 a T-72, byla jsem mimo jiné od úplného začátku i u přípravy a zavádění systému kvality podle normy ISO 9001. Prošla jsem zaváděním civilní výroby pro zahraniční zákazníky včetně zpracování požadavků na kvalitu u výrobků pro automotive a zabývala jsem se řešením neshod včetně ekonomického vypořádání. Mohu říct, že všechny zkušenosti se mi dnes výborně hodí.
Jak se žena dostane k vojenské technice? A jak na ženu mezi tanky hledí muži?
K vojenské technice jsem se dostala bezprostředně po ukončení elektrotechnické průmyslovky, kdy jsem hledala uplatnění v technickém oboru. Hned jsem „narazila“ na předsudky vůči ženám, protože mi ve VOP byla nabídnuta pozice na TPV (technická příprava výroby, pozn. redakce), na kterou jsem nakonec nenastoupila, jelikož tehdejší vedoucí TPV chtěl muže. V den nástupu mi bylo sděleno, že mohu pracovat ve výrobě, ze které jsem po třech měsících praxe odešla na oddělení kontroly kvality. Tehdejší vedoucí „risknul“ vzít ženu a to přímo na kontrolu tankových věží. Tato práce mne opravdu bavila a kromě funkčnosti původních agregátů věže jsem testovala i vestavěné počítačové systémy řízení palby. Tenkrát se ještě studenti Vojenské vysoké školy z Vyškova divili, že jim systém řízení palby předvádí žena. Ale dnes, kdy k armádě nastupuje větší množství dívek, to už není nic tak neobvyklého.
Co máte jako výkonná ředitelka Tatra Defence Vehicle přesně na starosti?
Mám na starosti implementaci strategických cílů a záměrů do podmínek naší rozvíjející se společnosti, chod celé společnosti i koordinaci jednotlivých oddělení a činností. Musím se zabývat běžnou manažerskou činností v oblasti lidských zdrojů, ekonomiky, infrastruktury a techniky. V poslední době jsme řešili nastavení obchodního a finančního plánu na následující období v závislosti na jednotlivých projektech.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch v TDV?
Určitě to bylo právě získání certifikátů kvality a AQAP 2110, bez kterých bychom nemohli dodávat produkty do Armády České republiky. Jsem ráda, že mám možnost podílet se na rozvoji naší společnosti v jednotlivých oblastech. Právě různorodost jednotlivých činností, nové výzvy, práce s lidmi, hledání a nacházení vhodných řešení a celá oblast vojenské techniky mě na mé činnosti nejvíce baví a naplňují.
Vzděláváte se dále v oboru, je-li to nutné?
Žijeme ve společnosti, kdy roste společenská role znalostí a informací a nedovedu si představit, že by mne nic nového nezajímalo. Vysokou školu jsem studovala při zaměstnání a musela jsem se „naučit se znovu učit“ a tato schopnost se naštěstí promítala i dále, takže vzdělávání se pro mne stalo jakýmsi celoživotním motem.