Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) při zdejším Ministerstvu vnitra se bude specializovat na „odhalování dezinformací z otevřených zdrojů“ a to zejména těch, které údajně přicházejí z Ruska. Cílem je bránit demokracii, ústavní pořádek a tím i vnitřní bezpečnost.

Vytvoření oficiálního „antidezinformačního centra“ na zdejším Ministerstvu vnitra je jednou z mála událostí, které Česko „proslavily“ po celém světě. Nikoliv svými výsledky, nýbrž samotnou myšlenkou a oficiální existencí. Ta je totiž – pokud jde o deklarované cíle v podobě odhalování dezinformací a propagandy – v rámci západního demokratického tábora vskutku průkopnická a vedle toho i veskrze pochybná a účelová…

V lednu 2017 oficiálně spuštěné Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) se bude mimo jiné specializovat na „odhalování dezinformací z otevřených zdrojů“. I když svou činnost fakticky ještě ani nerozběhlo, už se pro něj – i díky kritickým výrokům prezidenta Zemana – vžila přezdívka „Centrum pravdy“.

Oprávněně. Centrum samotné totiž tvrdí, že bude lidem poskytovat „pravdivé informace“ (ministr Chovanec dokonce mluvil přímo o „pravdě“), a to dokonce během několika minut či hodin (myšleno zřejmě od okamžiku, co se v domácích médiích objeví text, jež budou chtít státní úředníci lidem „vysvětlit“).

Stačí pár minut

Taková ambice sama o sobě naznačuje, že činnost centra má fundamentálně propagandistický charakter. Představa, že by kdokoliv zdejší mohl být schopen během pár minut uvést na pravou míru či objektivně interpretovat „zásadní informace“ prezentované v médiích například jako uniklé zprávy amerických či ruských tajných služeb, je iluzorní.

Dnešní doba už dávno (zejména ve světě politiky) nezná reálné pravdy, jelikož tyto fakticky ani neexistují. Místo nich jsou k dispozici jen různé, často zcela protichůdné interpretace. O tom, která je správná, se v mnoha případech budou hádat i historici ve vzdálené budoucnosti.

Nejde o to popírat, že se mediálním světem šíří účelově generované dezinformace s politickými dopady. Ostatně, žhavá politická aféra v USA je založená právě na antitrumpovských dezinformacích, šířených mnoha americkými médii s tím, že jsou následně přebírány i senzacechtivými médii v ČR.

Patent na rozum a na pravdu

Osobovat si v tomto kontextu patent na rozum a na jedinou možnou pravdu či pravdivou interpretaci, jako se o to pokouší Chovancovo vnitro a jeho úředníci, je buď naivní nebo záměrná manipulace s virtuálním veřejným prostorem.

Státní orgán uzurpující si monopol na pravdu a jedinou (pravdivou) interpretaci politického všehomíra se chce věnovat takovým (dez)informacím, jež mají dopady na „vnitřní bezpečnost státu“.

Pochopitelně, na ryze selektivní bázi. Úředníci budou pro vyslovení své „pravdy“ vybírat v médiích jen ty informace, u kterých – z ryze subjektivních důvodů – uznají za vhodné, aby byly zpochybněny či rádoby vyvráceny s poukazem na jejich původně propagandistický či dezinformační charakter.

To samo o sobě je pochybná metodika, která dokládá účelovost samotného vytvoření a činnosti CHHT.

Rusko a Čína

Jak v rámci přípravné kampaně vysvětlila šéfka antidezinformačního centra Eva Romancovová, chce se její útvar například zaměřovat na údajné dezinformace přicházející z Ruska a Číny. Specificky má jít o informace, které se nezakládají na pravdě a ohrožují vnitřní bezpečnost státu. Nebo které mohou mít (negativní) vliv na veřejný pořádek případně na věrohodnost ústavních institucí v ČR…

Podle této úřednice chce Rusko svou propagandou utvrzovat veřejnost v tom, že tamní způsob vládnutí je ten jediný správný a současně rozbíjet soudržnost Západu; jejími vlastními slovy: „tím pádem se dezinformačními kampaněmi snaží rozbít to, co v současnosti Západ představuje“.

Zajímavé je také vysvětlení, jež prezentoval státní tajemník Tomáš Prouza. Ten prohlásil, že hlavním cílem ruské propagandy v Česku je „vzbudit pochybnosti o tom, že demokracie je nejlepší způsob jak řídit stát, vytvořit negativní obraz o Evropské unii a NATO a odradit lidi od účasti v demokratickém procesu“.

Útok na demokracii

Uvedení úředníci spatřují ohrožení vnitřní bezpečnosti Česka v tom, že by údajné – z ruského zahraničí přicházející – dezinformace, publikované v tom či onom domácím médiu, mohly ohrožovat ústavní rámec a politické instituce, veřejný pořádek a potažmo demokracii jako takovou.

Deklarovaná obrana uvedených demokratických a ústavních hodnot v Česku, které se údajně snaží poškodit a rozdrtit ruská (a čínská!) propaganda, je sama o sobě propagandou, respektive tuplovanou dezinterpretací skutečnosti.

Pokud v tuzemsku někdo ohrožuje demokracii a ústavní pořádek, není to Rusko, natož Čína. Jsou to výhradně tuzemští politici, jejich jednání, chování, jejich zákony či exekutivní akty.

A je to pochopitelně Brusel, který místní vládu i parlament do značné míry deklasoval do role převodového mechanismu pro nařízení a legislativu generovanou Evropskou komisí.

Brusel a Moskva

Zdejšími lidmi nevolený orgán sídlící v Bruselu vládne nebo do značné míry ovlivňuje chod společnosti v Česku, což si veřejnost čím dál intenzivněji začíná uvědomovat zejména v kontextu migrační krize. Nikoliv Moskva a její protizápadní propaganda, nýbrž Brusel je oním fundamentálním zdrojem degradace zdejší demokracie.

Jakýchkoliv podpůrných dezinformací šířených východními velmocemi již více netřeba.

Rozvracení „soudržnosti Západu“ je podivuhodná chiméra. Šéfka českých antidezinformátorů se tak mimoděk snaží vytvářet dojem, že Západ je po všech stránkách soudržný, že v transatlantických vztazích i v rámci EU panuje dokonalá idyla…

Reálná situace je ovšem přesně opačná a opět: jakýchkoliv dezinformací či propagandy z východu k tomu nebylo pranic zapotřebí.

Nesoudržná EU

EU je nesoudržná jako nikdy dříve a to z ryze vnitřních důvodů a z nejhlubší podstaty existence samotné unie, která totálně a definitivně selhala ve všem podstatném, s výjimkou bezbřehého uplácení formou eurodotací tahaných neúčelně z kapes poplatníků.

Nejen že svým členům (viz Řecko, viz Itálie, apod.) nedokázala zajistit ekonomický ráj a jako celek nedokázala předběhnout svět (což ještě před pár lety EU slibovala a plánovala), ale stojí dnes na pokraji kolapsu z důvodu imigrační hrozby a neschopnosti čelit terorismu.

Chovanec ve sporu s EU

Velké a silné státy EU se snaží vnutit těm slabším migranty s čímž nesouhlasí například ministr vnitra Milan Chovanec. Vedla snad našeho ministra a formálního šéfa CHHT k odmítání kvót ruská nebo čínská propaganda? Vytvářel Chovanec migrační spor v EU pod vlivem dezinformací z Moskvy a propagandy z Pekingu? Jistěže ne.

Pokud jde o vztah Evropy s USA, není to tak dávno, kdy představitelé evropských států s nevídanou intenzitou uráželi a odsuzovali nastupujícího amerického prezidenta Trumpa.

Evropa systematicky zesiluje konfrontaci s Ruskem a snaží se odstřelit kremelského vládce Putina, zatímco nový americký prezident chce vztahy s Ruskem urovnat a usilovat o mír. Těžko pohledat větší rozkol mezi EU a USA.

Negativa jsou zjevná

Všechna negativa EU či Západu jsou objektivním médiím, nezávislým analytikům a čím dál zřetelněji i široké veřejnosti v ČR zjevná i bez jakýchkoliv propagandistických aktivit. Ano, Rusko se snaží na všechny přirozeně existující negativní aspekty v rámci Západu či v rámci EU poukazovat a využívat tyto problémy k propagandě vůči svým obyvatelům a k odvádění pozornosti od nemalých domácích těžkostí.

Stejně se ovšem chová Evropská unie. A k témuž účelu, tedy k hledání a odhalování vnějšího nepřítele a vnějšího „viníka“ problémů Západu, má sloužit i tuzemské Chovancovo „antidezinformační“ centrum.

Tak či tak, moskevský, bruselský ale i rozbíhající se pražský propagandismus jsou zcela zbytečné. Lidé si dokáží udělat názor bez státní propagandy i navzdory státní propagandě.

Tlačítko na internet

CHHT sice nebude mít „tlačítko na vypínání internetu“ ani nebude provádět klasickou cenzuru ve smyslu, že by z internetu či z tištěných médií odstraňovalo „nevhodný“ obsah.

Jenže, co není dnes, může být zítra. U státního orgánu si nikdo nemůže být jist, že s postupem doby nedojde k extenzi jeho pravomocí. Ostatně, děje se tak s děsivou setrvačností a intenzitou.

I když se tedy pražské „Centrum pravdy“ zatím chce ve svém působení „držet při zemi“, nelze se zbavit dojmu, že právě tento orgán se pod pláštíkem „boje s dezinformacemi a propagandou“ má stát středobodem šíření vládní proevropské propagandy, tedy jednoho „správného“ názoru a jednoho, typicky bruselského, pohledu na problémy světa.

Ostatně, s myšlenkou začít vyvíjet (anti)dezinformační aktivity přišla EU již před časem, tedy dříve, než myšlenku uskutečnili v horlivém Česku, které vždy bývalo papežštější než papež…