Podnikatelka Veronika Socha Kolibová ve Štramberku před dvěma lety založila a vede soukromou mateřskou školu Veselá Opička, která děti inspiruje k poznávání, zvídavosti, samostatnosti a rozvíjení sociálních vazeb.

Podnikatelka Veronika Socha Kolibová ve Štramberku před dvěma lety založila a vede soukromou mateřskou školu Veselá Opička, která děti inspiruje k poznávání, zvídavosti, samostatnosti a rozvíjení sociálních vazeb. Školka využívá jak tradiční výukové prvky, tak prvky z výuky Montessori či Waldorfské školy. Veronika se letos umístila na druhém místě v soutěži Lady Business Moravskoslezského kraje a Českomoravská asociace podnikatelek a manažerek ji nominovala v kampani CHOOSE WOMEN usilující o podporu ženského byznysu. S Veronikou jsme natočili krátký rozhovor.

Veroniko, jaký příběh se pojí se založením vaší mateřské školy ve Štramberku?

Otevření mateřské školy je splněním jednoho velkého snu. Během studia na vysoké škole jsem získávala praxi ve státních zařízeních, ale vnitřně jsem nebyla úplně spokojená s jejich fungováním, a proto jsem se rozhodla založit vlastní mateřskou školu.

O otevření soukromého zařízení jsem začínala uvažovat od roku 2013. Všichni okolo mě si mysleli, že jsem se zbláznila a stavím si vzdušné zámky. V roce 2014 jsem se pustila do vyřizování potřebné dokumentace a po čtyřech letech, v září 2018, mateřská škola poprvé otevřela své dveře.

Ty čtyři roky administrování byly opravdu dlouhé a pokazilo se snad vše, co šlo, a já už vše chtěla vzdát. Když jsem přestávala věřit, že by se to mohlo podařit, začala věřit rodina, která mě podpořila, a nakonec se vše povedlo.

Jaké největší podnikatelské výzvy jste musela zdolávat, když jste začínala podnikat?

Největší výzvou před otevřením bylo zařídit financování. Naivně jsem si myslela, že všichni budou projektem stejně nadšeni jako já a tvrdě jsem si nabila nos. Banka mi coby začínající podnikatelce nechtěla samozřejmě peníze půjčit, a to ani s ručitelskou firmou.

Obcházela jsem i velké firmy s vypracovaným podnikatelským záměrem a s návrhem založit třeba firemní mateřskou školu. Nic nevyšlo. Nakonec jsem našla soukromého investora až z Chrudimi, kterému se nápad líbil, a peníze nám půjčil.

Další výzvou bylo naplnění mateřské školy. Je hrozně těžké, když začínáte a nemáte žádné jméno, aby vám rodiče důvěřovali a svěřili vám to nejcennější, co mají.

Naštěstí v současné společnosti přibývá rodičů, kteří si důležitou úlohu předškolního vzdělávání uvědomují stále víc. Naše zaměření a směr se rodičům líbil. Začínali jsme s deseti dětmi a během první půl roku nastoupilo dalších 16 dětí.

Když už byla školka otevřená, tak jsem první rok bojovala s vyřizováním všech výkazů. Jakmile jsem na telefonu viděla číslo z krajského úřadu, stáhl se mi žaludek a věděla jsem, že je zase něco špatně. A že mi ten telefon zvonil opravdu často (smích…). Naštěstí byli všichni velmi tolerantní a nápomocní.

Kolik máte v mateřské škole dětí, kolik pedagogů? Specializujete se na nějaký typ výuky?

V mateřské škole máme dvě třídy, kdy je každá třída naplňována do počtu maximálně 15 dětí. V současné době máme tedy 30 dětí. Děti vzdělávají a pečují o ně čtyři pedagogové a jedna asistentka pedagoga.

Jsem zastáncem názoru, že pokud se jde pouze a výhradně jedním směrem, není to úplně dobře. Každý z nás je jiný a každému vyhovuje něco jiného. Proto pracujeme s programem Začít spolu a společně využíváme prvky nejen Montessori výuky, ale i Lesní školy a Waldorfské školy, aby u nás bylo spokojené každé dítě.

Dbáme na velkou samostatnost dětí. Jedním z hesel Montessori je: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“, a tím se také řídíme.

Třeba lesní škola nás inspirovala vlastní zahrádkou, na které pěstujeme ovoce a zeleninu, kterou společně s dětmi zpracováváme a dále častými pobyty venku i za nepříznivého počasí.

Přeju vám vidět ten šťastný obličej dětí, které i ve větším dešti běhají po zahradě, skáčou v kalužích a v blátě a nikomu nevadí, že jsou špinaví až za ušima.

Co je pro vás v souvislosti s vedením školky nejdůležitější? Co vás motivuje?

Nejdůležitější je pro mě zajištění plynulého provozu mateřské školy, a to i v době, kdy nemůžu být přítomná. Naštěstí mám kolem sebe úžasný tým lidí, který vše zvládá bez toho, aniž bych za nimi pořád stála, za což jim patří obrovská pochvala.

Velmi důležitá je pro nás také každodenní komunikace nejen s rodiči, dětmi, ale i v rámci týmu. Zastávám názor, že vše je řešitelné, ale musí to být řešeno včas. Takže jsme se naučili společně hodně komunikovat a je to fajn.

Rodiče i děti se nebojí cokoliv říct nebo se zeptat, což posiluje vzájemnou důvěru.

Mou největší motivací jsou především děti a jejich rodiče. Když k nám přicházejí děti z jiných zařízení s tím, že nechtějí do školky a po měsíci u nás chtějí do školky i o víkendu, tak je to prostě neskutečné dobrý pocit. A vy víte, že směr, kterým jste se vydali, je opravdu správný.

Letos jste skončila druhá v soutěži Lady Business Moravskoslezského kraje. Máte radost?

Mám obrovskou radost a jsem velmi vděčná za možnost se vůbec takové soutěže účastnit. Když vaši práci oceňuje rodina, kamarádi nebo blízké okolí, které je nějakým způsobem zainteresované, je to krásné, ale je to i svým způsobem přirozené.

Ale pokud vaši práci ocení lidé, kteří s ní nemají vůbec nic společného, je to neskutečný pocit. Umístění v soutěži ale není ocenění jen mé práce, ale patří všem, kteří se na ní nějakým způsobem podíleli a podílejí.