Reakce poslance ODS Jana Skopečka na informaci premiéra Babiše o pozici vlády ČR k plánu EK na obnovu Evropy. Přinášíme plný text projevu poslance Skopečka přednesený v Poslanecké sněmovně PČR dne 9. července 2020.

Reakce poslance ODS Jana Skopečka na informaci premiéra Babiše o pozici vlády ČR k plánu EK na obnovu Evropy

(První vystoupení k tématu) Dámy a pánové, já myslím, že projednáváme velmi důležitý bod a dovolte mi pár poznámek. Já souhlasím s tvrzením, že je v zájmu České republiky, aby evropská ekonomika v uvozovkách šlapala, aby byla stabilní, aby dokonce byly stabilní všechny součásti eurozóny včetně jižního křídla. Ale úplně neplatí rovnice kterou tady nastínili kolegové z pirátské strany. Není to tak, že schválíme tento návrh, tento polotovar, který představila Evropská komise, a že to automaticky bude znamenat tu skutečnost, že již dlouhá léta stagnující eurozóna, zejména její předlužené jižní křídlo, se mávnutím proutku stane konkurenceschopným regionem v rámci EU, začneme růst a nad Evropskou unií a nad eurozónou vysvitne sluníčko. Tak to opravdu není.

Když se podíváme na to, co je navrženo, tak já jsem to přeložil už na výboru pro evropské záležitosti jako hledání nástroje Evropské komise, který by umožnil další žití na dluh zejména jižního křídla eurozóny. O nic jiného nejde, než využít té koronavirové krize k tomu, aby se našel mechanismus, který umožní pokračování žití na dluh zejména jižního křídla eurozóny. Proto také není úplně překvapením, že Evropská komise vzala jako parametr pro přerozdělování peněz právě nezaměstnanost. Ono se totiž od začátku té rovnice, ono se šlo od jejího konce. Na tom konci bylo to, kolik ty nejpředluženější státy mají dostat, jaký mají podíl a na to se hledal ten vzoreček, který by ten výsledek zaručil a který by umožnil pokračování dluhového žití velké části Evropské unie.

Ten návrh skutečně není o koronavirové krizi. Koronavirová krize byla pouze využita k tomu, jako už se to stalo několikrát v historii evropského integračního procesu, tak ta krize stejně jako ty předešlé byla využita, resp. zneužita k tomu, aby se uskutečnily další poměrně hluboké integrační kroky prohlubující centralizaci, unifikaci eurozóny. Ten návrh, který dneska projednáváme a o kterém diskutujeme, totiž přináší poměrně revoluční kroky v evropském integračním procesu, o které se evropská politická elita snažila dlouhá léta a možná desetiletí, zatím neúspěšně, a tato krize jí dala další příležitost, aby tato témata znovu otevřela.

A co těmi revolučními tématy, které návrh na tzv. plán obnovy obsahuje, co jsou ty revoluční kroky? Tak především je to vytvoření principu společného ručení členských států EU za společné dluhy. Ještě nikdy v historii tento princip se Evropské unii nepodařilo prosadit a velmi složitě za pomoci nejrůznějších kliček zachraňovala zejména Řecko a další státy eurozóny, ale tohle je poprvé přiznaná snaha zavést společné ručení za dluhy EU.

Tím pro mě druhým revolučním krokem je pak debata a otevírání snahy zavést a vytvořit na celoevropské úrovni společné daně. Další záležitost, o kterou se evropské politické elity snaží dlouhá léta a ten princip nyní se má v uvozovkách spolu s tím koronavirovým problémem spláchnout. Problém je, že zatímco se vyřeší důsledky, byť bolestivé, toho koronaviru, tak samozřejmě princip společného ručení za dluhy i celoevropské daně tady zůstanou. A ony se ty daně ani nemusí jmenovat daněmi, ony to mohou být platby, které budou mít jiný charakter, jako platby za nerecyklovatelný odpad, jako výnos z části emisních povolenek, zkrátka je to velká snaha EU, která se snaží postupem času stát superstátem nebo federací, aby měla i tu symbolickou věc, která přísluší ke každé státnosti, a to je schopnost uvalovat a vybírat daně.

Tato symbolická věc, která posune EU zase dál směrem ke evropskému superstátu, to je to, co tu dnes na stole leží. Jako jsem se ptal při projednávání státního rozpočtu, tak se musím zeptat i nyní: Skutečně si myslíme, že obří zadlužení EU, která si vezme úvěr nebo nakoupí nebo prodá dluhopisy, tak aby získala volné prostředky na utrácení, že nové dluhy, celoevropské dluhy, mohou pomoci rozjet ekonomiku eurozóny?

Nemyslím si, že další obří zadlužení EU, které se má splácet po mnoha letech, čili je to přenesení odpovědnosti z dnešní generace na další, může jakkoliv pomoci před už tak předlužené části eurozóny. Skutečně si nemyslím, že když na dluh budete lít peníze, na jih Evropy, že se tento region stane konkurenceschopným a začne z ničeho nic růst, když už celá léta stagnuje. Všem je přeci jasné, že problém těchto zemí je právě jejich předluženost, neschopnost z minulosti žít bez dluhů, přeregulovanost evropské ekonomiky, která sráží tuto část eurozóny dolů.

Já určitě souhlasím s tím, že v rámci EU máme být solidární. Že máme pomoci státům, které postihla bolestivě pandemie koronaviru. Souhlasím i s tím, abychom pomohli samozřejmě jižní části eurozóny, kde ten dopad koronaviru byl nejbolestivější. Ale jsem hluboce přesvědčen, že to je potřebné dělat jako jednorázový dar, případně jako půjčku, která bude těmito státy splacena, nikoliv jako trvalé dluhové financování jisté části eurozóny, která paradoxně si žije často mnohem lépe, než občané ČR.

Kdybychom srovnali například důchody v Itálii a v Řecku s našimi důchody v ČR a vedle toho bychom měli tyto relativně vyšší důchody financovat, tak by se mi to nezdálo fér vůči ČR. My jsme už před pár týdny na tiskové konferenci, kdy se rozběhlo vyjednávání o tzv. plánu obnovy, vyzvali premiéra k tomu, aby hájil při těch vyjednáváních jisté čtyři premisy. V tomto ohledu my nechceme hrát nějakou lacinou opoziční politiku. My si skutečně myslíme, že to je téma, které jde za rámec jednoho volebního období a mělo by jít nad rámec nějakých standardních politických půtek a v tomto smyslu má náš premiér podporu v jistých věcech, které říká. Ale přesto my máme priority samozřejmě i další, nejenom to změnit ten mechanismus nebo ten parametr, podle kterého se mají peníze přerozdělovat.

Já bych ty podmínky definoval a pak je předal zpravodaji jako návrh usnesení. Čili Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ukládá předsedovi vlády ČR Andreji Babišovi, aby při vyjednávání o tzv. plánu obnovy respektoval následující podmínky ČR:

I. Zabránit vzniku celoevropských daní, resp. vlastních autonomních příjmů EU;

II. Zabránit zavedení trvalého společného ručení členských států za dluhy EU;

III. Při vyjednávání kompromisu ohledně tzv. plánu obnovy prosadit zařazení jádra mezi tzv. čisté zdroje energie, a konečně

IV. Změnit princip při rozdělování finančních prostředků podle údaje o nezaměstnanosti na parametr zohledňující skutečné důsledky koronavirové krize.

Vidíte, že to jsou usnesení, ve kterých se alespoň částečně i s premiérem ČR shodujeme. My tyto čtyři podmínky považujeme za takové nepřekročitelné linie, které by měl pan premiér přitom vyjednávání respektovat. Úplně moc nechápu postoj některých opozičních stran, které dneska vyzvaly premiéra k tomu, aby s tím plánem obnovy souhlasil ve chvíli, kdy ten plán je polotovar. Nikdo dneska v EU neví, co se z toho polotovaru nakonec stane, jaké třeba i z těchto podmínek v něm zůstanou nebo vypadnou. A mně se skutečně zdá neuvěřitelné, že někdo chce dát premiérovi u tak vážné věci bianko šek, aby souhlasil dopředu, aniž bychom věděli, co to vlastně pro ČR bude znamenat. To je absolutní opuštění jakýchkoliv národních zájmů ČR a automatický souhlas s čímkoliv, co Brusel vymyslí.

Já to nepovažuji za šťastné, nepovažuji to za odpovědné poslanců, kteří jsou odpovědní občanům ČR. Myslím si, že bychom nejdříve měli počkat na to, co se v EU podaří vyjednat a až následně dát to definitivní razítko, jestli s tímto kompromisem souhlasíme nebo nikoliv. To byl můj příspěvek do této debaty.

(Druhé vystoupení k tématu) Já si myslím, že toto je příklad, kdy vidíme znovu a znovu, že jakoukoli krizi využije EU k tomu, aby posílila své pravomoci a naopak oslabila pravomoci národních států. Nejinak je tomu právě v tomto návrhu.

Ten návrh není v žádném případě něco, co by mělo pomoci z krize zemím Eurozóny z důvodu koronaviru. Tento balík je proto, aby umožnil další pokračování dluhového žití zejména jižní části Eurozóny, které naráží na své limity.

To, že nás v tomto paní předsedkyně Evropské komise von der Leyenová vodí trošku za nos, svědčí i to, že podle nejrůznějších dat evropská ekonomika v příštích letech, a jsou to i data Evropské komise, se má vrátit po letošním poměrně silném propadu k růstu. Už příští rok očekává Evropská komise, já jsem tedy k tomu trošku skeptický, ale Evropská komise očekává v příštím roce kladný hospodářský růst. A přesto nám paní předsedkyně Evropské komise říká, že se musíme zadlužit obřím balíkem 750 mld. korun, respektive 500 mld., které si chce půjčit na finančních trzích na to, abychom bojovali s COVIDem. S COVIDem budeme bojovat následujících 30 let podle této předsedkyně, a bude to protikrizové opatření přesto, že její vlastní Evropská komise očekává v příštím roce kladný ekonomický růst.

Já si myslím, že když si tyto jednoduché teze, jednoduché věty, ověřitelné, dáme dohromady, tak nám musí vyjít jedno jediné. Tento balík nemá s tím COVIDem cokoli společného. COVID je v tomto smyslu využit k tomu, aby se uskutečnil další poměrně výrazný skok v evropské integraci, prohloubení integračního procesu. Myslím si, že to je skok, který je největší od dob Maastrichtské a Lisabonské smlouvy. Proč si to myslím? Je to z důvodu toho, že se v tomto návrhu nebo v těch návrzích, o kterých se hovoří, mluví o společné evropské dani, něčem, o co se eurofederalistické evropské elity snaží dlouhá desetiletí. Co zatím jednotlivé členské státy nebo některé členské státy blokovaly, tak se má nyní jako důsledek „koronaviru“ najednou přijmout.

Stejně tak je překročením toho Rubikonu i společné ručení za dluhy Eurozóny. Opakuje se tu vůči jižní části Eurozóny stejný scénář. Co dostalo tyto země do problému? Tyto země, jižní křídlo Eurozóny dostala do problému společná měna euro, která jim umožnila půjčovat si za poměrně výrazně nižší úrok, než který odpovídal jejich výkonnosti, jejich ekonomické výkonnosti a než který odpovídal zdraví jejich veřejných financí.

Jenom společná měna jim umožnila půjčovat si za stejné úrokové sazby jako si mohlo půjčovat Německo nebo ty lépe hospodařící země s daleko lepší produktivitou, s daleko lepším ekonomickým výkonem a s daleko lepším zdravím veřejných financí.

To samozřejmě šlo realizovat nějakou dobu. Řecko si mohlo půjčovat tyto velmi levné peníze neodpovídající jejich výkonnosti, ale v jisté chvíli to narazilo. A my, místo abychom řešili podstatu toho problému, tak chceme vyrážet klín klínem a to předlužené, tomu předluženému jihu chceme nabídnout další dluhy za nižší úrokovou sazbu než by odpovídala tomu, za co by si půjčovaly sami na finančních trzích.

Když jsem říkal, že to nemá, že ten balík nemá nic společného s dopady koronavirové krize, protože ta má být překonána už ekonomicky v příštím roce, ale to zadlužení se plánuje na následujících 30 let, tak proč nám to vlastně EU vnucuje? Co je tím hlavním důvodem, proč si chce Evropská komise takto půjčovat? Nejsou to samozřejmě dopady koronaviru. Je to jedna jediná nebo jedna z velkých částí, proč se tak děje, samozřejmě financování Zelené dohody. Zelené náboženství v EU vládne už dlouhou dobu.

Někdo si mohl myslet, že ekonomické problémy způsobené koronavirem budou mezníkem, kdy se v EU zamyslíme nad tím, jestli skutečně všechny ty drastické regulace a omezení, které se Zelenou dohodou budou souviset, jestli není čas po tom ekonomickém nárazu způsobeném koronavirem, je přehodnotit a ulehčit stagnujícím nebo klesajícím evropským ekonomikám. Opak se stal pravdou.

Místo toho, aby došlo k rozvolnění těchto přísných regulací, tak se kladou stachanovsky stále větší a větší, přísnější a přísnější cíle, což bude dál srážet konkurenceschopnost celého evropského kontinentu a nevyhne se to samozřejmě ani ČR, která díky své nebo kvůli své závislosti na automobilovém průmyslu bude poškozena rovněž, protože velká část těch regulací související s tím Green Dealem je samozřejmě mířena proti automobilovému průmyslu, což bude znamenat naše ekonomické oslabování a růst počtu nezaměstnaných lidí, kteří dneska pracují v automobilovém průmyslu.

Já už jsem tady říkal, že v podrobné rozpravě načtu jednotlivá usnesení, kterými chceme vybavit pana premiéra na ta jednání, dát jisté červené linie, za které bychom neměli jako ČR jít. Takový minimální soubor požadavků. Načtu je v podrobné rozpravě, prosím o jejich podporu. Není to nic proti vládě. Naopak je to snaha vybavit premiéra silným mandátem do vyjednávání v rámci EU tak, aby ten balík, ten konečný kompromis byl pro nás výhodný a abychom neodkývali dopředu, jako nepochopitelně pro mě, někteří kolegové z opozice, abychom dopředu neodkývali polotovar, o kterém dneska nikdo neví, jak ve finále skončí.

Dneska se ten polotovar vaří. Nám se tam některé ingredience nelíbí, to, co se nám tam nelíbí, jsou společné daně, společné sdílení dluhů. Nelíbí se nám samozřejmě ani ten mechanismus přerozdělování peněz, který je výhodnější diametrálně více třeba pro Slovensko, pro nás naopak. To se nám tam nelíbí, o tom vyjednávejme, ale nemá jakýkoli smysl ten polotovar, který se teprve vaří, dneska odkývat. Myslím si, že to je nedůstojné poslanců, kteří mají hájit zájmy českých občanů, aby dávali takovýto bianco šek a dopředu kývali na všechno, co z Bruselu přichází. Děkuji za pozornost.