Ústavní soud přiznal majitelům bytů nárok na odškodnění za ztrátu způsobenou regulací nájemného.

Ústavní soud přiznal majitelům bytů nárok na milionové odškodné za ztráty, které utrpěli kvůli státem uplatňované regulaci nájemného. Šlo o případ majitelů z Prahy, kteří požadovali po státu 12,2 milionu Kč jako náhradu za protiústavně regulované nájemné. ÚS jim dal za pravdu s tím, že odmítnutí žaloby by bylo v rozporu s dobrými mravy.

Běžné soudy žalobu majitelů domů zamítly s tím, že jejich nárok je již promlčený. Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem však nyní jejich stížnost uznal jako oprávněnou.

O peníze za ušlé nájemné kvůli regulaci přišli majitelé bytů v letech 2002 až 2006.

Ústavní soud označil situaci, kterou stát vytvořil kolem regulace nájemného za absurdní. Podle Šimíčka stát vytvořil stav podobný „příslovečné Hellerově Hlavě XXII“. Samotná kniha upozorňuje na absurdnost státní byrokratické mašinerie.

Stát podle zpravodaje Šimíčka navzdory svým povinnostem i opakovaným apelům ze strany ÚS ignoroval trvající zásah do základních práv stěžovatelů spočívající v protiústavní regulaci nájemného a dále prostřednictvím soudů udržoval dlouhodobou nejistotu adresátů práva stran toho, jak se náhrady újmy v důsledku regulace nájemného vlastně domoci.

Upozornil i na to, že až do roku 2008, kdy ÚS vydal jasné stanovisko, přistupovaly soudy zcela rozdílně k otázce, za jaké období regulace může být stát vlastně žalován.

Z tohoto důvodu, kdy panovaly dlouhodobé rozpory v judikatuře, tak podle Šimíčka bylo fakticky jen ‚sázkou do loterie‘, zda podaná žaloba bude úspěšná či nikoliv.

Nyní se spor vrátí k obvodnímu soudu, který musí rozhodnout znovu.

Postupný proces deregulace nájemného v Česku skončil k poslednímu dni roku 2012. Od té doby cenu určuje dohoda mezi nájemcem a pronajímatelem.

Ústavní soud však již v červnu 2000 rozhodl, že regulace nájemného je protiústavní s tím, že vyhláška o regulaci má být zrušena do konce roku 2001.

Regulace nájemného v ČR

Regulace nájemného byla v Česku stanovena vyhláškou ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytované s užíváním bytu, která určovala maximální výši nájemného i ceny služeb poskytovaných spolu s nájmem.

Od poloviny roku 1995 regulace výše nájemného neplatila pro nově sjednávané nájmy v bytech.

Skupina 14 senátorů napadla ústavnost této vyhlášky, a na základě jejich návrhu zrušil Ústavní soud svým nálezem č. 231/2000 Sb. vyhlášku č. 175/1993 Sb.

Svou argumentaci opřel Ústavní soud o tvrzení, že vyhláškou určené nájemné nepostačuje ani pro prostou údržbu majetku, natož pro jeho regeneraci. Z toho důvodu je vyhláška o regulaci nájemného v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

Přestože svůj nález vydal již v červnu 2000, zrušil vyhlášku až ke dni 31. 12. 2001, aby legislativě poskytl dostatek času k vytvoření nového právního předpisu.

Teprve v březnu roku 2006 byl přijat zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, tedy o postupné deregulaci nájemného.

Zákon dával pronajímatelům možnost, pokud se s nájemci nedohodnou jinak, každoročně až do roku 2010, a to vždy s platností od 1. ledna každého příslušného roku nájemné jednostranně zvýšit.

Jelikož největší rozdíl mezi tržním a regulovaným nájemným byl ve velkých městech a v okolí Prahy, bylo zároveň navyšování nájemného v těchto městech nejcitelnější.

V květnu 2009 byl schválen zákon č. 150/2009 Sb., který měnil deregulační zákon a částečně „ulevil“ nájemníkům bytů ve velkých městech.

U bytů v Praze, v obcích Středočeského kraje s počtem obyvatel vyšším než 9 999 a městech České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Olomouc a Zlín bylo prodlouženo období, kdy lze uplatnit jednostranné zvýšení nájemného pronajímatelem o 2 roky až do 31. prosince 2012. (sfr)