Válková za komunismu obhajovala tzv. ochranný dohled, instrument používaný k šikaně nepohodlných osob.
Bývalá ministryně spravedlnosti a kandidátka na ombudsmanku Helena Válková (ANO) na konci 70. let hájila zákony namířené proti disidentům. V článcích současná zmocněnkyně vlády pro lidská práva obhajovala tzv. ochranný dohled, což byl prostředek šikany oponentů režimu. Na jednom z článků dokonce spolupracovala s Josefem Urválkem.
Urválek proslul jako komunistický prokurátor, který ve vykonstruovaném politickém procesu poslal na smrt Miladu Horákovou. Justiční vražda byla vykonána příkazem Klementta Gottwalda a Horáková byla 27. června 1950 oběšena na dvoře Pankrácké věznice.
„Smyslem výkonu trestu odnětí svobody je chránit společnost, vést odsouzeného k řádnému životu, k dodržování socialistického právního řádu a pravidel socialistického soužití,“ napsala Válková s Urválkem v úvodu článku k takzvanému ochrannému dohledu, který mohly soudy ukládat od roku 1973.
Institut ochranného dohledu byl využíván k šikaně disidentů a nepohodlných osob. Soudům umožňoval přikázat odsouzeným pobyt jen v určitém obvodu, uvalit zákaz návštěvy určitých míst, znemožnit změnu zaměstnání, popíjet alkoholické nápoje a podobně.
„Helena Válková obhajovala institut ochranného dohledu jako oprávněného právní postupu. Ten byl přitom převzat ze sovětské praxe jako nedemokratický nástroj, který byl často zneužíván proti politickým oponentům,“ vysvětlil historik Petr Blažek.
Válková téma ochranného dohledu zpracovávala ve své kandidátské práci a věnovala se mu i v kriminologickém ústavu Generální prokuratury Československé socialistické republiky (GP ČSSR), kde pracovala.
„GP ČSSR plnil vedle jiného důležitou koordinační a dohledovou roli při přípravě politických procesů. Je přitom příznačné, že Válková o využívání ochranného dohledu proti politickým oponentům nepsala a tvářila se, že tento problém neexistuje,“ řekl historik Ústavu pro studium totalitních režimů.
To, že se ochranný dohled používal jako nástroj, kterým KSČ ničila životy režimu nepohodlných osob přitom byla známá věc.
„Musela přitom o používání tohoto nástroje proti oponentům režimu vědět, neboť o těchto případech vznikla řada interních dokumentů v rámci komunistického bezpečnostního aparátu,“ dodal Blažek.
Podle Blažka, ale i disidentů a osobností veřejného života je jak kandidatura Válkové na ombudsmanku, tak její angažmá v pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva plivnutím do tváře všem obětem totalitních režimů.
„JUDr. Válková byla nejen členkou KSČ, ale byla také součástí justičního aparátu, který se před listopadem 1989 podílel na přípravě zákonů a dalších právních norem, stejně jako na vyhodnocování jejich uplatňování,“ objasnil situaci Blažek.
Válková považuje celé obvinění za urážku.
„To je absolutní a urážlivá lež. Mnohokrát jsme řekla, že jsem za minulého režimu nebyla žádnou hrdinkou, jako mnozí jiní, chtěla jsem se pouze věnovat mé práci a její součástí bylo psaní odborných statí a komentářů, to je celé,“ řekla rozhořčeně Válková.
Za problém ale nová zjištění považuje i premiér Andrej Babiš.
„Obvinění jsou závažná. Paní profesorka se v médiích vyjádřila v tom smyslu, že nařčení odmítá. Věc ale musí vysvětlit.“
O Válkové angažmá coby ombudsmanky rozhodne prezident Miloš Zeman. Toho prý zjištění nepříjemně zaskočilo.
(eye)
