Na Krajském úřadu Jihomoravského kraje v centru Brna chovají na střeše včely. ČSSD v čele s dosavadním hejtmanem Michalem Haškem skončila v krajských volbách až na třetím místě.

Tradičně nízká volební účast občanů v krajských volbách snad již definitivně potvrdila absolutní zbytečnost krajů a krajských voleb. I v letošních volbách občané svou neúčastí u těchto voleb odmítli poskytnout krajům dostatečnou legitimitu; obyvatelé tak jasným gestem podtrhli svůj odmítavý vztah k existenci krajského uspořádání.

Zvolit „své“ krajské zastupitele přišlo letos žalostných zhruba 34 procent voličů. Volební účast tak byla ještě nižší než v minulých volbách do krajských zastupitelstev z před čtyř let.

Babišovo ANO se raduje z „výrazného“ úspěchu, když vyhrálo v devíti z celkových 13 krajů (přitom výhra v krajských volbách nezaručuje vládu v kraji). Sobotkovo ČSSD smutní nad skromným ziskem 2 krajů.

Tak či tak, měli bychom tyto „úspěchy“ měřit výhradně prizmatem volební účasti. Z tohoto pohledu nevyhrál nikdo. Žádný z krajských vítězů se nedostal ani na úroveň zisku pouhé desetiny hlasů všech oprávněných voličů.

Jasně řečeno: žádný z krajských vítězů nemá v kraji větší podporu, než od necelé desetiny tamního dospělého obyvatelstva. Taková „(ne)podpora“ občanů je zcela marginální a neopravňuje žádné politiky hovořit o vítězství či úspěchu.

Volby však formálně byly legální: zvolení zastupitelé zahájí výkon svých mandátů a funkcionáři začnou čerpat své těžce vybojované platy.

Principiálně by však politici, pokud by jim skutečně záleželo na většinové vůli lidu, měli přihlížet k názoru skutečné většiny občanů a tímto názorem se řídit. Prakticky by to znamenalo odmítnout získané mandáty, výsledky voleb i kraje jako takové zrušit.

Politikům však na principech a zásadovosti nezáleží. Většina z nich den co den v přímém přenosu dokazuje, že jejich hlavním „principem“ je udržení politického status quo a využití demokracie k získání podílu na moci a přístupu k penězovodům plynoucím z kapes daňových poplatníků.

Dosavadní hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD) prezentuje úspěchy při chovu včel na střeše krajského úřadu.

Kraje v Česku „fungují“ už 16 let. Za tuto dobu jasně prokázaly několik zásadních negativních vlastností, kterých si občané dobře povšimli a na jejichž základě také letos odmítli krajům poskytnout zdání legitimity.

Především, kraje nemají žádné skutečné pravomoci, pokud mezi ně nepočítáme možnost formálně předkládat sněmovně návrhy zákonů, kterými se ovšem sněmovna nemusí zabývat, což je ten zcela nejběžnější případ.

Kraje ve své dnešní podobě fakticky slouží jen jako finančně průtokové soukolí, skrze nějž centrální vláda přerozděluje peníze na silnice 2. a 3. třídy, školství či zdravotnictví.

Nic na tom nemění fakt, že řada krajů peníze masivně používá či používala na sebepropagaci nebo na úlitby voličům v podobě dotací jízdného a kompenzace zdravotnických poplatků.

Uzákonění krajského zřízení v roce 1997 bylo ryze účelovým politickým aktem, který mě odvrátit vytvoření zemského zřízení v Česku. Je logické, že v rámci této účelové hry nebylo možné krajům – až na několik formálních drobtů – poskytnout jakékoliv skutečné kompetence, už jenom proto, že v tu dobu již kompetence „nebyly na skladě“. Všechno podstatné si již dávno před vznikem krajů rozebraly centrální vláda a obce.

Kraje proto hospodaří jen s těmi penězi, které centrální vláda podle svých zákonů vybere a následně z nich část milostivě přidělí krajským gubernátorům. Pochopitelně, nemalou část centrem přidělených (a z kapes poplatníků odejmutých) prostředků spotřebují kraje na svůj vlastní provoz – na honosné budovy a na méně vznešené, ale o to početnější úřednictvo…

Volby však přece jen pro někoho mají fatální význam, bez ohledu na to, zda k volebním urnám přijdou jen náhodní kolemjdoucí. Zásadní význam mají pro politiky a politické strany. Krajské volby jsou tak jednou nejlepších příležitostí, jak pomoci stranické kase a finančně zabezpečit stranu na delší období.

V krajských volbách se totiž celkem rozděluje 675 mandátů, přičemž za každého krajského zastupitele stát vyplácí téměř 240 tisíc korun… Celkem se tak jen touto cestou ze státního rozděluje více než 160 milionů korun ročně, což už je suma, kvůli které má smysl se do bitvy o kraje pouštět…

Kraje, respektive zákonodárci by ovšem podřadné postavení a dnešní naprosto zbytečné přežívání krajů mohly změnit mávnutím proutku. Stačilo by dát krajům pravomoc stanovovat výši některých daní (například daně z příjmu) a přijímat krajskou legislativu.

Pak by mezi kraji vznikla daňová a legislativní konkurence, ze které by těžili občané. Ti by pak v rámci ČR hlasovali jednak nohama, neboť by šly tam, kde by legislativní a daňové podmínky pro jejich život byly nejlepší.

A zřejmě by pak i chodili k volbám ve výrazně hojnějším počtu, než dnes, kdy zcela nivelizované podmínky k životu v krajích určuje výhradně centrální vláda.