Budou v Praze na zastávkách autobusy zastavovat jen občas, když se řidiči bude chtít?
Pražským veřejným prostorem prolétla pozoruhodná zpráva, že by všechny autobusové zastávky v Praze měly být jen na znamení. Jinými slovy, autobusy by v Praze fakticky neměly „tvrdou“ povinnost kdekoliv a komukoliv zastavovat. Pražská autobusová doprava by se tak teoreticky mohla odehrávat zcela s vyloučením cestujících…
Ne nejde o apríl, neboť informace vstoupila na světlo světa již v březnu. Svou bizarností však tento záměr překonává i ty nejkrutější aprílové vtipy.
Slabinou návrhu, jež připravil městský organizátor dopravy Ropid, je především fakt, že by busy prakticky nemusely vůbec zastavovat. Neexistoval by na to nárok. Lidé postávající na „polofiktivních“ zastávkách by neměli sebemenší jistotu, že řidič busu vidí jejich zuřivá, či naopak nesmělá gesta, která se doprošují zastavení vozidla v místě, kde kdysi stávala „pevná“ zastávka.
Nikdo by řidičům nemohl dokázat, že zoufalý občan mával tak viditelně a jasně, že to řidič pochopil jako znamení k zastavení autobusu. Z představy, jak malí školáci vskakují do vozovky před projíždějící autobus MHD v zoufalé snaze jej přinutit k zastavení, aby nepřišli pozdě do školy a nedostali poznámku do „žákovky“, jímá člověka úzkost už dnes, kdy akce „AUTOBUSOVÉ ZNAMENÍ“ ještě nenabyla platnosti…
Busová MHD výhradně na znamení by vytvářela situaci, v níž by už nikdo nikdy nemohl řidičům prokázat, že přijeli pozdě nebo vůbec. Jízdní řád by se stal jen fikcí, stejně jako celá autobusová doprava. Nadvláda a moc řidičů a dopravního podniku nad cestujícími by se stala absolutní. Pánem dopravy by byl řidič busu. Potenciální cestující by se ocitl v postavení poddaného prosebníka. Existovala by už jen planá či falešná naděje, že se ten či onen řidič nad cestujícími slituje a zastaví.
Je také docela možné, že by cestující museli řidičům nabízet věcné dary k tomu, aby si i napříště zajistili jejich přízeň i pro další den, ve kterém by měli v plánu opět „cestovat“ autobusovou městskou hromadnou dopravou.
Výhody nezastavujících busů
Ropid ve prospěch svého plánu na transformaci klasické zastávkové dopravy na dopravu na znamení argumentuje ekonomickými důvody. Ale nejen to.
Tato zásadní změna (tedy všechny autobusové zastávky v Praze jen na znamení) by prý přinesla finanční úsporu až pět milionů korun měsíčně, dále zrychlení dopravy nebo zvýšení počtu spojů. Rovněž by se prý snížil hluk a emise z rozjíždějících se autobusů.
Pokud jde o zvýšení ekonomické efektivity a finanční úsporu, v tomto má DPP nesporně pravdu. Nezastavující busy by mohly jezdit plynuleji, neboť by nemusely zastavovat. Nemluvě například o tom, že by v nezastavujících busech nemusely být sedačky, nemusel by v nich nikdo uklízet, apod. K čemu sedačky či úklid, když by v nich chyběli i cestující?
Se stejnou nadsázkou by se dalo uvést, že dopravní podnik by mohl kupovat velmi odlehčené verze busů, teoreticky bez oken i bez dveří pro cestující.
V logice tohoto opatření, tedy převedení všech zastávek autobusů do režimu „na znamení“ by DPP mohl pokračovat ještě dál. Pokud by chtěl ušetřit ještě více, než oněch zhruba 5 milionů měsíčně, měl by postupně prodlužovat intervaly mezi jednotlivými spoji až by nakonec spoje nejezdily vůbec.
Úspora takového opatření by byla dokonalá a absolutní.
Ušetřené peníze by se daly využít mnohem „lépe“: například na odměny představitelům DPP či modernizaci autobusových zastávek, které by pak již sloužily nikoliv k čekání lidí na autobusy, nýbrž jen jako místa neformálních setkávání osob, jež měli původně v plánu cestovat kamsi po Praze, třeba do práce či do školy…
Pokud jde o zrychlení dopravy, i zde by šlo dosáhnout absolutoria. Busy by například mohly projíždět kolem zastávek tak rychle, že by je vyčkávající „cestující“ (či spíše jen hypotetičtí cestující) ani nezaregistrovali a neměli by tedy ani šanci se pokoušet o zastavení vozidla MHD…
Také snížení hluku by se dalo maximalizovat tím, že by busy nevyjížděly vůbec. Pražská MHD by se – alespoň pokud jde o autobusy – stala to nejtišší hromadnou dopravou na světě.
Úspory kontra služby
Smyslem DPP však přece není ušetřit prostředky. Smyslem by mělo být poskytovat co nejlepší služby cestujícím. To se neděje. Je běžným „standardem“ či spíše antistandardem, že jízdní řád není dodržován. Ale nejen to, mnohé spoje nevyjedou vůbec, aniž by to cestující tušili.
Cestující při čekání na bus tak tráví zbytečný čas, který jim DPP krade tím, že bus nepřijel či vůbec nevyjel, aniž by o tom provozovatel dokázal (potenciální) cestující včas informovat.
Zjednodušeně řečeno: MHD po stránce informovanosti zamrzla v dobách dávno minulých. DPP se sice chlubí rozsáhlou sítí spojů. Úroveň cestování je však ve všech aspektech zastaralá a žalostně nemoderní. Vzpomeňme jen ultrasměšnou absenci internetového pokrytí v metru, neklimatizované busy, atd.
Metro na znamení
Nezbývá tedy, než myšlenku zastávek výhradně na znamení přenést i do tramvajové dopravy a zejména do provozu podzemní dráhy. I provoz metra by se přece významně zefektivnil, zrychlil a zlevnil, pokud by metro nezastavovalo ve všech stanicích, ale jen v těch, kde například nadpoloviční většina cestujících bude mávat rukou, která bude viditelně zasahovat do kolejiště…
Uvážíme-li, jak vysoké jsou náklad na provoz metra, případná úspory plynoucí z toho, že vozy metra nezastavují, by byla jistě také znatelná.
Při prezentaci výhod transformace MHD výhradně na znamení se zapomnělo ještě na jednu fatální výhodu. Pokud by vozy MHD v zastávkách nezastavovaly a tedy v praxi vlastně ani nevozily cestující, byli by obyvatelé Prahy zbaveni otřesného zážitku, jemuž jsou doposud standardně vystavováni. Tímto „zážitkem“ je přátelská spolujízda s pekelně zapáchajícím bezdomovcem, který se automaticky vozí zdarma, neboť má jistotu, že si s ním žádný revizor nebude špinit ruce ani stejnokroj při vědomí toho, že z něj peníze stejně nevytříská.
V Praze mají být všechny autobusové zastávky pouze na znamení. Ušetřilo by to 5 milionů
