Symbolická návštěva: Babiš v Jeruzalémě u Zdi nářků.

Premiér vlády České republiky Andrej Babiš při oficiální návštěvě Státu Izrael navštívil Zeď nářků v Jeruzalémě. Jedná se o posvátné místo židovských věřících, kteří se k ní již po tisíciletí chodí modlit.

Doposud není známo, nad čím Babiš u Zdi nářků rozjímal. Zda zpytoval svědomí v kauze Čapího hnízda, anebo se kál za jednání kolem korunových dluhopisů.

Podle některých neoficiálních zdrojů se Babiš u Zdi v myšlenkách zaobíral také elektronickou evidencí tržeb, která neblaze zasáhla tisíce drobných podnikatelů a státu – kromě nárůstu byrokracie a úředníků – nepřinesla žádný prokazatelný příjem.

Pravděpodobnější je však ta verze, podle které Babiš u Zdi nářků svědomí nezpytoval, natož aby u ní nad čímkoliv naříkal. K nářkům totiž nemá důvod. Podle oficiálních údajů získala firma Agrofert během Babišova vládního působení miliardy korun na dotacích.

Jediný, kdo v Česku naříká kvůli Babišově působení, jsou drobní podnikatelé.

Zeď nářků je pozůstatek chrámu, který během vlády krále Šalamouna v 10. století před naším letopočtem postavili Židé na hoře Moriah.

V chrámu uctívali Boha a přinášeli mu oběti. Byl to ústřední bod a nejposvátnější místo pro Židy v tehdejším světě.

Když chrám zničili Římané, zůstala stát pouze spodní část západního opevnění chrámu – to je právě ta zeď, kterou známe jako Zeď nářků (nebo jak jí říkají Židé a Arabové – Západní zeď).

Jelikož je jediným, co ze slavného chrámu Židům zůstalo, po tisíciletí sem přichází na každodenní modlitby.

Zeď nářků je vysoká 19 metrů a dlouhá 57 metrů. Je rozdělena na mužskou a ženskou sekci, přičemž pro muže je zpřístupněna také část zdi ve vnitřních prostorách domů, které byly postavené v pozdějších dobách. Zážitkem je navštívit Zeď nářků ráno, kdy se věřící schází na ranní modlitbu a muži si na tuto příležitost oblékají bílé modlitební pláště – tality. (sfr)