Český Internet zaplavila v uplynulých dnech řada článků, jejichž autoři vidí v chystané směrnici o autorském právu na digitálních sítích naději na záchranu novinařiny a spravedlivý boj. Podobně jako řada dalších, vycítili možnost vydělat na nové evropské směrnici o copyrightu na společném trhu a nechtějí odejít s prázdnou.
Rádi by zdanili odkazy publikované na Internetu a dostali se k části výtěžku této daně. Použitá argumentace ale není úplně fér a může situaci jen zhoršit.
Na úvod je dobré říci, že stávající nastavení bez takové daně není okrádáním vydavatelů nebo porušováním autorských práv. Doporučíte-li někomu papírové noviny se slovy „v tom-a-tom deníku vyšel pěkný článek, stojí za přečtení“, jejich vydavatele tím nepoškozujete – naopak, pomáháte mu noviny prodat a dále na nich vydělat. V takové situaci je slušností spíše poděkovat za reklamu zadarmo a ne se dožadovat daně za zmiňování článku.
Situace s odkazováním na Internetu je obdobná. Část vydavatelů přístup k obsahu zpoplatňuje, část vydělává na prodeji reklamy, která se automaticky zobrazuje na jejich stránkách. Bez ohledu na zvolený obchodní model ale vydavatel vždy usiluje o co největší rozšíření článku. Daň z odkazu má do rovnice přinést něco nového: pokud chcete na článek odkázat včetně náhledu, musíte se s vydavatelem domluvit (tedy vesměs zaplatit mu).
Samotná daň z odkazu není vynálezem bruselských úředníků. Ti pouze na evropskou úroveň převádějí něco, co už bylo zavedeno a následně selhalo v Německu a ve Španělsku. Německý příklad je nejnázornější – tamní vydavatelé se pokoušeli vymáhat daň od Google. Reakce Google byla přirozená. V parafrázi: „Pokud trváte na této dani, prostě nebudeme na vaše články odkazovat“. Zástupci vydavatelů zhodnotili, jaký by to mělo dopad na čtenost a raději odešli s prázdnou. Není důvod, proč by to ve zbytku Evropy mělo dopadnout jinak.
Zároveň je třeba říci, že co může udělat Google nebo Facebook, nemůže udělat malý nezávislý blogger, start-up nebo jiná malá firma podnikající na Internetu. Na ty dopadne daň nejvíce a ti budou platit v extrémním případě až do úplného vymazání z trhu. Výhodu tak daň přinese zase jen velkým korporacím – zbavuje je potenciální konkurence.
Víc než co jiného tedy situace připomíná zavádění daně z prázdného média, která problémy neřeší, pouze prodražuje ceny harddisků o stovky korun za kus. Přidejte k tomu další problémy směrnice (viz. zachraninternet.cz), či nepovedené pokusy o zavedení téže daně na národní úrovni, a emotivní výzva novinářům k boji začíná připomínat spíš zoufalý boj za záchranu starých obchodních modelů. Historie ale ukazuje, že cesta není v pokusu o rozbíjení strojů, ale v adaptaci. A pokud cítí vydavatelé potřebu získat více peněz za svůj obsah, mají již dnes možnost nechat své články přístupné jen platícím uživatelům či předplatitelům. Tento obchodním model již užívají některá vydavatelství i v Česku a není třeba hned zavádět těžkopádné státní regulace.
Mikuláš Peksa, místopředseda Pirátské strany
