Přinášíme v plném znění projevy politických představitelů v parlamentní rozpravě o důvěře vládě ČR, tvořené koalicí ANO a ČSSD za podpory KSČM.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek, 11. července 2018

Pane trestně stíhaný premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dříve než vyslovím několik zásadních důvodů, proč TOP 09 nemůže vládě dát důvěru na této schůzi, dovolím si vůči každému z vás jednu osobní otázku.

V normálním osobním životě – vy byste věřili osobě, která křivě přísahala na zdraví vlastních dětí? Já jsem přesvědčen, že kdyby šlo o vás, kdyby šlo o váš majetek, o životy vašich blízkých, tak že byste se velmi zdráhali takovému člověku uvěřit. Přesto řada z vás je dnes připravena vyslovit mu důvěru ke správě vaší vlastní země, a já vás tedy proto prosím, abyste to ještě zvážili.

A nyní k těm důvodům politickým. Nemůžeme vládě vyslovit důvěru zejména proto, že to je vláda komunistická. Poprvé od roku 1990, od svobodných voleb roku 1990, bude mít komunistická strana přímý vliv na vládní politiku. Možná někdo z vás z formálních důvodů bude argumentovat, že komunistická strana není vládní stranou, nicméně já mám za to, že její skutečný reálný vliv na exekutivní správu země bude větší než vliv jednorázově použité sociální demokracie. Koneckonců stačí se podívat na ten handicap, který má pan předseda sociální demokracie Hamáček – na rozdíl od svých dvou koaličních kolegů on nemá žádné krycí jméno.

Riziko vidím zejména v tom, že komunistická strana jako vládní strana ve spolupráci s Pražským hradem bude nesmírně silnou pátou Putinovou kolonou a společně posílí v České republice vliv impéria, které nás desítky let okupovalo, nikdy nás neodstranilo z mapy sféry svých zájmů a má nás stále na jídelním lístku. Za to ponese odpovědnost každý poslanec, který tady vstane a řekne: pro návrh. A prosím, abychom si toho byli vědomi a aby to tady zaznělo naprosto jasně.
Dalším důvodem, proč nemůžeme vládu podpořit, je to, že to bude vláda permanentního a zcela bezprecedentního konfliktu zájmů, zejména v oblasti hospodářské, ale i v oblasti trestněprávní.

Stát stíhá své občany, jsou-li podezřelí z trestného činu, orgány exekutivy. Policie a státní zastupitelství nemají nezávislé rozhodování, to mají pouze soudy. Policie a státní zastupitelství jsou orgány exekutivy a mají nestranný výkon působnosti. Kompetenční vazba vlády i premiéra vůči státnímu zastupitelství a policie je velmi silná a je absurdní se domnívat, že můžeme očekávat naprosto nestranné vyšetření trestního stíhání předsedy vlády, jehož vláda navíc pravděpodobně dostane důvěru. To prostě bude vždycky nevěrohodné. A vy byste, pane ministře spravedlnosti, měl vědět, že tento fakt výrazným způsobem snižuje důvěru veřejnosti v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství. To prostě snižuje. Rozhodně neposiluje. To je konflikt zájmů, pro který nelze té vládě vyslovit důvěru.

Dalším důvodem je skutečnost, že tahle vláda principy právního státu a Ústavu České republiky nebere příliš vážně. To je vidět už jenom z toho, jak vznikala. Řadu týdnů ten proces šel – neřeknu protiústavně, to asi ne, ale zcela mimo Ústavu a ústavní zvyklosti, ze které jste si, kolegové, společně s panem prezidentem dělali trhací kalendář.

Další naprosto nehorázný příklad, jak berete vážně principy právního státu a právo v téhle zemi a závazky téhle země, je otázka srážkové daně církevních restitucí. To, že tady naprosto cynicky podporují vládní strany, nikoliv pouze komunisté, ale všechny vládní strany tento návrh, sice panu premiérovi a panu předsedovi Faltýnkovi nebrání, aby v církevních kruzích říkali „nemusíte se bát, to je v rozporu s Ústavou, to nemůže projít, můžete klidně spát, to my jenom potřebujeme, aby nás ti komunisti podporovali“, mají v sobě tuhle cynickou odvahu tohle církevním představitelům říkat, ale to stále ještě neznamená, že by vláda tady měla podporovat protiústavní právní normy, o kterých sama dobře ví, že jsou protiústavní. Takže pro vztah k právnímu státu a jeho principům nemůže TOP 09 vyslovit téhle vládě důvěru.

Ten poslední zásadní důvod je rozpočtová neodpovědnost této vlády. Přestože máme již několik let excelentní a obávám se dlouho neopakovatelný hospodářský růst, plánuje vláda deficit nejenom na příští rok, ale plánuje deficit i na léta 2020-2021, tzn. na příští tři roky. Co míní vláda dělat, až ty dobré časy přejdou? Jako že někdy přejít musí. To, že nemyslí na budoucnost, to, že je rozpočtově neodpovědná, je opět závažným důvodem k nevyslovení důvěry.

Dámy a pánové, k jednotlivým kapitolám programového prohlášení se jistě vyjádří řada mých kolegů. Já ho nebudu podrobně rozebírat. Souhlasím se slovy pana předsedy Fialy, že je také velmi obecné na to, abychom ho mohli podrobně diskutovat. Nicméně rád bych upozornil na jednu věc, která v programovém prohlášení není a která se bohužel může stát skutečností. A chtěl bych apelovat na vládu, aby to nepodceňovala, a sice riziko možné budoucí ekonomické krize.

Mohli jsme si všimnout, že tři čtvrtiny českých exportérů očekávají, že do dvou let se Česká republika propadne do hospodářské recese. Zpomalení tempa průmyslové výroby může být umocněno důsledky obchodní války a pak ten začarovaný řetěz – obchodní krize, ekonomická krize, finanční krize – bude spuštěn. Samozřejmě to není jistota. Já nechci strašit a doufám, že se to nestane, ale prostě je to reálné riziko. Je to reálné riziko, se kterým vláda musí počítat, protože na rozdíl od lehmanovské krize před deseti lety pro to má dostatek varujících informací.

V programovém prohlášení vlády si přesto nepřečteme ani slovo o tom, jaká opatření udělat a připravit, aby společnost byla vůči dopadům krize odolnější a dokázala před jejími důsledky ochránit především ty nejzranitelnější. Je to asi stejné, jako když víme, že dříve nebo později přijde povodeň, ale přesto v dosud hezkém počasí neděláme vůbec nic a neděláme žádnou přípravu pro příchod té povodně. Na cokoli pak bývá většinou pozdě, když už se vám voda valí do kuchyně a do ložnice. Asi je to v současné situaci marné volání, přesto prosím, abychom se snažili si tohle možné riziko uvědomovat, aby vláda začala dělat nezbytná opatření.

Je nutné zásadním způsobem změnit strukturu rozpočtu, snížit počet mandatorních výdajů, a učinit tak bilanci rozpočtu odolnější před možnými propady příjmů. O reformě penzijního pojištění pouze vágně nemluvit, ale skutečně ji provést tak, aby důchodový systém byl dlouhodobě udržitelný bez tlaku na zvyšování povinného penzijního pojištění. Ruku v ruce s tím je nutné provést reformu zdravotního pojištění. Ona stejně tak jako reforma penzijní souvisí s prodlužováním lidského věku. Nezastavíme úbytek kvalifikovaného zdravotnického personálu, pokud to bude právě zdravotnický personál, který ponese hlavní tíhu politické zbabělosti k reformě.

Prostě bez zásadních systémových kroků ve zdravotním pojištění tu vynikající úroveň českého zdravotnictví a jeho dostupnost dlouhodobě neudržíme, budeme-li zbabělí k reformním krokům. A na to doplatí nejvíc ti nejzranitelnější. Ti ekonomicky silní si to vždycky někde koupí, klidně i za hranicemi, ti ekonomicky zranitelní si to prostě nepořídí. Budou to mít méně dostupné, nebo to budou mít horší.

Desetitisíce zaměstnanců přebyrokratizované státní sféry, která stojí rozpočet desítky miliard ročně, ne ta sféra, ta stojí víc, myslím ty zbytečné desetitisíce stojí desítky miliard ročně, musí být co nejrychleji uvolněny do produktivní ekonomiky. Malí a střední podnikatelé musí být zbaveni všech zbytečných administrativních zátěží. Jejich schopnost vyrovnat se se změněnými podmínkami na trhu je mimořádná a může být v případě krize záchranným kruhem české ekonomiky, pokud jim ovšem stát nebude překážet a pokud je nebude šikanovat.

Rozpočet by měl být připravován jako vyrovnaný již tento rok. Pro příští dva roky by to mělo být samozřejmostí. Přesto by v něm díky strukturálním změnám mělo být dost prostředků na investice do excelentního výzkumu a vývoje i do digitální a dopravní infrastruktury.

Jak už jsem řekl, my nemůžeme vládě vyslovit důvěru proto, z jakých politických subjektů je skládána, i proto, jak vážně bere principy právního státu. Leč kdyby však některý z kroků, o kterých jsem mluvil, chtěla realizovat, může počítat s naší podporou i s našimi odbornými kapacitami. Jsou to kroky, které pokládáme za nezbytné nejenom pro příchod krize, která dříve nebo později přijde, ale i pro dobré ekonomické časy a dlouhodobou stabilitu. Zatím se však z programového prohlášení zdá, že vláda se hodlá soustředit pouze na uplácení voličů a na žádné strukturální změny nebude mít ani sílu, ani kompetenci. Bude uplácet paradoxně ty voliče, kteří budoucí krizi, pokud nás zastihne nepřipravené, odskáčou nejvíc.

Dámy a pánové, TOP 09 vládě důvěru nevysloví a je připravena být důslednou, ale i konstruktivní opozicí v případě, že vláda bude chtít učinit některý z kroků, o kterých jsem tady hovořil.