Eurodotace jsou v Česku naplánovány tam, kde nejsou potřeba.

Hegemon české politiky, designovaný předseda vlády Andrej Babiš, tvrdě zkritizoval připravovaný evropský rozpočet, potažmo evropské dotace. Vzhledem k tomu, že premiérovo svěřenské agroimpérium je největším příjemcem eurodotací a hrdým obhájcem EU, je potřeba brát jeho slova velmi vážně a rozebrat jejich konsekvence.

Babiš označil připravovaný rozpočet EU (na roky 2021 až 2027) za nedokonalý. Kritizoval zejména to, že jak ten současný tak připravovaný rozpočet EU dává většinu peněz na sociální oblast (kde se je stejně ani nedaří „čerpat“), či – slovy Andreje Babiše – na „nějaké rekvalifikace, školení a tak dále“…

Babiš by naopak preferoval, aby eurodotace plynuly zejména na investice, například do zdravotnictví a školství.
Ponechme nyní stranou, do jaké míry je Babišova kritika struktury eurodotací vedena snahou vydyndat si z Bruselu i na příští období ještě více peněz pro největší agroholdingy…

Zamysleme se na podkladu Babišovy (možná jen účelové) kritiky nového (ale i stávajícího) rozpočtu EU nad smyslem a přínosem eurodotací.

Nebezpečný omyl

Babišovo přiznání výše uvedených deformací viditelně ozřejmuje fakt, že eurodotace jsou ze své podstaty omyl a nebezpečný zdroj ekonomického chaosu a zhouby.

Peníze z Bruselu tečou tam, kde reálně nejsou potřeba … a chybějí tam, kde by mohly posloužit lépe.

Nelze samozřejmě ani náhodou tvrdit, že předseda národní vlády ví nejlépe, kam mají dotace plynout. Nelze samozřejmě ani náhodou tvrdit, že jakýkoliv politik na světě ví lépe, než trh, kam mají být efektivně a s co největším přínosem alokovány peníze.

Je však evidentní, že místní politici o reálných místních potřebách vědí lépe, než centrální plánovači v Bruselu. Bizarní je už samotné časové období celoevropského rozpočtu: centrální plánovači v Bruselu (za pomoci lokálních pomahačů) si zjevně hrají na nejmoudřejší orgán na Zemi, který dokáže vidět do budoucna lépe, než bůh či trh.

Plán budoucnosti

Proto již dnes plánují rozpočet až do roku 2027 (tedy fakticky skoro na 10 let dopředu), aniž by věděli, co bude zítra či pozítří…

Se stejnou povýšeností a nabubřelostí sociálních inženýrů již kdysi před mnoha lety plánovali „komisaři“ rozpočet na současné období, aniž by reálně byť jen tušili, že nezaměstnanost v Česku bude v roce 2018 fakticky nulová…

Ať už cokoliv tušili nebo jen hádali, naplánovali nám vyčerpání desítek miliard korun na něco, co reálně nepotřebujeme, jako je typicky sociální oblast.

Naopak, tam (zdravotnictví), kde dnes peníze jsou reálně potřebné, je čerpat nelze, neboť je tam rozpočtoví věštci z Bruselu nenaplánovali …

Takže namísto toho, aby peníze vybrané od daňových poplatníků zůstali v Česku a zdejší lidé sami rozhodli, jak prostředky – pokud možno co nejlépe – přerozdělit dle aktuálních a nejvíce naléhavých potřeb, putují naše prostředky do Bruselu, kde o nich rozhodují na základě zastaralých rozpočtových pseudoplánů, jejichž mylné priority byly překonány snad ještě dříve, než rozpočet prošel schvalovacím řízením…

To vše je samozřejmě ještě komplikováno a rozmělňováno do zhoubného absolutna dalšími negativními faktory, jako je nutnost kofinancování, účelovost žádostí o dotace, při nichž rozhodují nikoliv objektivní potřeby, nýbrž administrativní dovednosti a bájná lhavost žadatelů, atd.

Propagandistická omáčka

Mechanismus centrálního rozpočtového plánování EU na „století“ dopředu (v reálné tržní ekonomice lze dohlédnout sotva tak rok – dva vpřed; 10 let je fakticky rovno nekonečnu) je absurdní sám o sobě.

Ještě horší, než samotné centrální plánování (a snaha řídit pomocí centrálního rozpočtu celý kontinent) je propagandistická omáčka, kterou nás dnes a denně odevšad (samozřejmě, za naše peníze) zalévají apologeti europeismu a „spásné“ celoevropské unifikace.

Eurodotace jsou mnohými pokládány za největší výdobytek členství v EU (i když někteří ultrahujeři tvrdí, že máme být šťastní, a hrdí, až budeme do Bruselu odvádět více, než nám Brusel naplánuje vrátit na eurodotacích).

Eurodotace se v rámci propagandistického působení EK staly posvátnou relikvií na celoevropském oltáři, k němuž nás bruselští vládci nutí se modlit na důkaz víry v lepší, dokonale zintegrované unijní zítřky.

Přitom je ani trochu nezajímá realita, která – jak ozřejmil eurohujerský premiér Babiš – se na hony vzdaluje textům náboženských modliteb, jež nám Brusel předepsal z k tomu, abychom jimi opěvovali eurodotace…