Kvóty a migrace: Kancléřka Merkelová jen vymýšlí, jak procesně co nejlépe uklidit v domě, do kterého však protrženou hrází ze svahu vtéká příliv rozbahněné vody…

Kancléřka Merkelová „překvapila“. Připustila veřejně, že se migrační kvóty neosvědčily. Uznala dokonce, že jejich zavedení proti vůli některých zemí bylo chybou. A naznačila, jak bude EU migrační příliv dále procesovat. Problém je v tom, že kancléřka a její spojenci berou migraci jako neodvratný přírodní zákon, jenž nelze změnit, ale jemuž se lze jen přizpůsobit.

„Nemám dojem, že by prosazení systému kvót pomocí hlasování kvalifikovanou většinou přispělo ke zklidnění situace,“ prohlásila Merkelová v Mnichově na zasedání Evropské lidové strany.

To samo o sobě je sice od německé vůdkyně zdánlivě moudré, ale nikoliv uznání hodné: vždyť tím jen fakticky přiznala něco, co většina ostatních ví už dávno. Totiž, že kvóty byly a jsou nereálný nesmysl, který nemůže fungovat, respektive, který nemůže přinést plánovaný výsledek, kterým snad měla být aritmeticky „spravedlivá“ distribuce migrantů v rámci EU.

Směr utopie

Nelze dosídlovat migranty do zemí jako je Česko a bývalé východní Evropy proti vůli takových migrantů – dosídlenců. V rámci otevřené, prostupné EU přece tito běženci mohou kdykoliv odejít do „země zaslíbené“, tedy tam, kde mají příbuzné a silnou komunitu svých krajanů či souvěrců.

Tedy, do zemí, jako je Německo, Francie, Švédsko, apod, které jsou sociálním rájem. Na rozdíl od Česka a podobným „chudobincům“ (myšleno v rámci EU).

V této prosté podobě kvóty nemohly a nikdy nemohou přinést výsledek předpokládaný jejich proponenty. Respektive, do jisté míry by výsledek přinést mohly, ale jen za jedné podmínky: sociální ráj by musel být zaveden v rámci celé EU. Přesněji řečeno, na území celé EU (včetně zemí jako je Česko) by musela být (direktivně, shora) uzákoněna stejná (tedy stejně vysoká) úroveň sociálních dávek a dalších opatření na sociální zaopatření běženců.

To je zatím jen čirá utopie, i když existují náznaky, že o něčem takovém bruselští plánovači reálně uvažují.

Nové kvóty

Merkelová však ve svém migračním projevu kráčela dále za horizont minulých omylů.

Naznačila, že kvóty na přijímání uprchlíků by měly platit jen v tom případě, pokud se na nich shodnou všechny země Evropské unie. Nové kvóty, navržené Evropskou komisí, by v případě jejich schválení státy EU a Evropským parlamentem platily bez časového omezení.

Merkelová podpořila princip „flexibilní solidarity“, dle kterého by bylo hlavně na samotných členských zemích, jaký konkrétní způsob si k řešení migrace zvolí.

„Když se nám nepodaří nalézt společnou odpověď na výzvy spojené s nelegální migrací, může to zpochybnit základy Evropské unie,“ zadeklamovala kancléřka a varovala, že pokud se to nepovede, bude v ohrožení volný pohyb v rámci EU, tedy jeden ze základních principů Evropské unie.

Neodvratná migrace

Vyjádření kancléřky Merkelové je šokující a varovné v tom, že evropská lídryně pracuje s migrací jako s něčím neodvratným, jako s daností odvozenou od přírodních zákonů.

Merkelová a její stoupenci řeší jen důsledky probíhající migrace, o kterémžto procesu zjevně uvažují jako o čemsi, co potrvá navěky.

Kancléřka tak vlastně jen oficiálně petrifikuje stav (jehož je ona hlavním strůjcem), který fakticky znamená fatální problém pro celý kontinent. Vlastně jen vymýšlí, jak procesně co nejlépe uklidit v domě, do kterého však protrženou hrází ze svahu vtéká příliv rozbahněné vody…

Jistě, Merkelová a pohlaváři EU kují plány i v oblasti ochrany vnějších hranic, šermují všemožnými Frontexy, vytvářením antimigračních bariér přímo na území Afriky apod.

To je však zjevně jen verbální politická hra, zámek ze saharského písku, jež má uklidnit veřejnost. Tato hra už trvá roky a neblahý trend se nezměnil.

Stálý přítok 

Jistě, masivní migrační vlna se dočasně uklidnila a mohutný příliv běženců se změnil na jejich stálý přítok. To však na věci nic nemění.

Migranti tu jsou a den co den přicházejí na evropský kontinent tempem, jehož intenzita se proměňuje dle okolností. Jak naznačují věrohodné instituce, k odchodu do Evropy se v Africe chystají miliony těch, jež zjevně příliš nenaplňují výsledky tamního národně-osvobozenského boje…

Je čím dál jasnější, že vůdci EU nechtějí bránit migraci. Chtějí jen migraci dostat pod svoji větší kontrolu – tak, aby neztráceli politické body, aby se vlk sice nažral, ale politická koza zůstala živá, tedy aby bruselští neztratili hlasy voličů v nadcházejícím volebním klání (v roce 2019 se už zase konají volby do EP).

Je to politika, kterou lze zařadit do kategorie „po nás (migrační) potopa…“