Německá kancléřka Merkelová podnikla spanilou jízdu po Evropě, v rámci které na skok zavítala i do Česka.
Spanilá jízda německé kancléřky po starém kontinentu, během níž se na pár chvil stavila také v Česku, jasně dokazuje, že Angela Merkelová již plně přijala roli nekorunované vládkyně Evropské unie. V rámci své eurokancléřské mise objíždí členské státy, aby jim potvrdila převzetí unijních otěží a začátek nové éry, v níž nebude prostor pro hrátky na (pseudo)demokracii.
Dochází k tomu nedlouho poté, kdy nedávný brexit rozbil napadrť eurohujerskou iluzi o všeobecně milovaném Bruselu, jenž neomylně vede Evropskou unii strmě vpřed ke šťastným a dokonale sjednoceným zítřkům…
A děje se tak na pozadí migrační invaze, na jejímž konci mnozí předvídají islamizaci kontinentu a demografickou přeměnu člověka na odnárodněného Novoevropana, jehož jedinou osobní vlastností je loajalita k centrální bruselské vládě, za jejíž nitky tahají berlínští loutkoherci.
Vítejte v Praze, evropská kancléřko. Květiny pro Angelu Merkelovou. (Foto: Úřad vlády ČR)
Podpůrný tým Velké Eurotrojky
Do svého podpůrného vládnoucího týmu kancléřka přibrala i šéfy dalších (zbylých) největších evropských zemí. Vytvořila tak jakousi „Velkou Eurotrojku“ v níž vedle Merkelové figurují francouzský prezident Francois Hollande a italský premiér Matteo Renzi.
Ti si své první dostaveníčko dali na bitevníku Garibaldi, aby před veřejností sehráli spektakulární divadlo s cílem ukázat sílu a odhodlání bojovat za novou a – jak jinak – ještě lepší a ještě více sjednocenou Evropu, kterou k úžasu a nelibosti eurověrchušky opouští disidentská Velká Británie.
Bitevní kulisy je však možné interpretovat i pohledem občanů. Pokud si „vrcholní státníci“ ke své divadelní skeči vybrali pódium v podobě letadlové lodi, nelze se ubránit dojmu, že jim šlo především o vlastní bezpečnost, protože mají sami čím dál větší strach z teroristů i samotných občanů, kteří jsou reálně ohrožováni jak teroristickými útoky, tak neutuchajícím přílivem nelegálních běženců z jiných civilizací.
A občané, zcela logicky, hledají viníky. Těmi však není nikdo jiný, než právě ona Velká Eurotrojka, jejíž vůdkyně Merkelová se na sklonku politické kariéry rozhodla definitivně překreslit mapu Evropu pomocí nezastavitelných imigračních turbulencí.
Ostatně, ve Francii byl tento proces zahájen již dávno a země dnes sklízí „zasloužené“ kyselé plody v podobě všeprostupujícího vnitřního ohrožení sebevražednými teroristy rekrutujícími se výhradně z řad frustrované arabské komunity.
Poněkud bizarně na schůzce Velké Eurotrojky působila přítomnost italského premiéra Renziho, který onu „seznamovací akci“ na letadlové lodi Garibaldi pořádal. Vždyť tento člověk nemá mandát voličů ani ve vlastní zemi, jelikož v minulých parlamentních volbách vůbec nekandidoval.
Přesto vládne Italům a osobuje si k tomu ještě právo spolurozhodovat (v mantinelech určených kancléřkou) o budoucnosti celé Evropy… Tedy i o životě obyvatel Česka.
Angela Merkelová šestkrát jinak.
Paradoxy demokratického deficitu
To jsou paradoxy „demokraticky deficitního“ politického systému, který byl kýmsi ustaven v Evropské unii. Systému, jehož obětí je i Česká republika, která svoji státní, potažmo národní suverenitu vyměnila za úplatky v podobě eurodotací a vidinu lukrativních funkcí v centrálních orgánech EU pro ty nejloajálnější a nejevropštější domácí politiky.
Česko se před čtvrtstoletím zbavilo nadvlády Moskvy, aby postupně opět předalo vládu cizím mocnostem, tentokrát německé kancléřce, jíž kryje záda italský vůdce, za nezúčastněné asistence žalostně neoblíbeného francouzského prezidenta, který svou zemi drží v zajetí výjimečného stavu…
Německá kancléřka si při své ojedinělé pražské návštěvě (25. 8. 2016) potřásla rukou s ministry české vlády.
Kancléřka mezi obědem a večeří
Pražská návštěva německé kancléřky, která si jednou za 4 roky vyhradí čas mezi obědem a večeří na kontrolu poslušnosti místních správců, je jen smutným vyústěním 12 let trvajícího procesu regionalizace středoevropské zemičky v rámci euromolochu, jehož hlavním cílem je prosadit zájmy a vládu velmocí nad kontinentem.
Naštěstí pouze mírovými prostředky.
Jistě, ve vodách domácí politiky se najdou i hlasy kritické, jež se probudily v souvislosti s hrozbou nucených migračních kvót a blížícími se volbami. Strach politika z voleb a z hlasu vlastních občanů může být dočasně natolik silný, že si troufne i na mírnou kritiku v mezích eurozákona …
Výsledek toho však bude vždy zcela jalový.
Eurokaravana jde dál
Unijní mechanismy už dávno neumožňují menším státům, jako je Česko, aby vůči bruselské vrchnosti a skutečným vládcům EU posadili cokoliv podstatného.
Kritici v Česku tak mohou „štěkat“, mohou si nesměle stěžovat třeba i nejvyšší velitelce, ale eurounijní karavana vedená Velkou Eurotrojkou jde a půjde nerušeně dál.
Je proto nejvyšší čas, aby Česko tuto unijní eurokaravanu opustilo a stalo se plně suverénní zemí, jejíž občané budou ve volbách rozhodovat nikoliv o skupině místodržících, kteří jen plní směrnice z Bruselu, nýbrž o všech věcech veřejných a zejména o vlastní svobodě.
