Spor o povinné školní úkoly: ministerstvo je považuje za legální; politici oporu v zákoně nevidí, ale přesto domácí úkoly podporují.

Školní domácí úkoly podle všeho nemají oporu v zákoně. Přesto ministerstvo školství tvrdí, že jejich zadávání je legální. Školský zákon se však o domácích úkolech nezmiňuje. Zřejmě i díky tomu se podařilo uspět jednomu rodiči, který si v základní škole pro svého syna vymohl zbavení „tradiční“ povinnosti vykonávat domácí úkoly zadávané školou.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k otázce povinnosti či nepovinnosti domácích úkolů uvedlo, že „problematika domácích úkolů není výslovně předmětem právní úpravy; jedná se primárně o otázku pedagogickou a nikoli právní“.

„Domácí úkoly nejsou nutnou součástí vzdělávání, což znamená, že škola není povinná zadávat žákům domácí úkoly,“ uvedlo MŠMT.

Na veřejnost v posledních dnech pronikla informace o rodiči žáka základní školy, který si pro svého syna vymohl zrušení povinnosti vykonávat domácí úkoly zadávané školou. Přesvědčil ředitele školy, aby syn mohl úkoly dělat jen dobrovolně.

Dotyčného otce žáka první třídy totiž rozhořčilo, že jeho syn dostal od učitelky několik poznámek za nesplněný domácí úkol a hrozilo mu, že za patnáct vynechaných úkolů dostane napomenutí třídního učitele, případně důtku. (Pozn. redakce: výraz „důtka“ je písemným, úředně vyjádřeným trestem; prakticky neznamená fyzický trest důtkami).

Uspět ve sporu se školou se mu podařilo díky tomu, že ani ve školském zákonu, ani v Rámcovém vzdělávacím programu, ani ve školním řádu dotyčné instituce nenašel jakoukoliv zmínku o domácích úkolech.

Inkriminovaná jihomoravská škola uznala, že domácí úkoly nemohou být povinné, neboť pro stanovování takové povinnosti nemá žádný relevantní právní podklad.

Domácí úkoly jako zvyk

Stejný názor zastává i někdejší ředitel Liberálního institutu a hlavní ekonom skupiny Roklen Dominik Stroukal. Ten tvrdí, že podle platné legislativy domácí úkoly nemohou být povinné.

„Školy by je tak vynucovat neměly. U soukromých škol by k tomu bez problémů stačil školní řád. U veřejných škol je to obtížnější, tam by bylo nutné změnit legislativu,“ uvedl.

Podle Stroukalova názoru tak dnes školy zadávají domácí úkoly žákům „pouze ze zvyku“.

„Školský zákon jasně říká, že školní řád upravuje práva a povinnosti ve škole, nikoliv mimo školu. Je to podobné, jako když studenti nesmí ve škole kouřit, ale učitel vám nemůže dát poznámku, pokud vás potká večer kouřícího v klubu.“

„Školní řád upravuje pouze aktivity ve škole, nikoliv mimo ní. Je to podobné, jako kdyby dětem školní řád dokázal nařídit nedívat se doma na televizi a mít v devět hodin večer velkou přestávku…,“ domnívá se Stroukal.

Ten navíc tvrdí, že by se tuzemské školství obešlo i bez domácích úkolů…

„Sám již sedmým rokem učím na střední škole a vím, že to jde i bez domácích úkolů. Jako dobrovolné cvičení pro pilné studenty to smysl dává.“

„Posíláme děti do škol, kde tráví kolikrát i více času, než doma, a pro jejich vzdělání to nestačí. Je to neefektivní systém,“ dovodil Stroukal.

„A není se čemu divit. Centrální plánování nefunguje nikde, ani u vzdělávání. Máme výborné učitele, bystré studenty, alokovaný neuvěřitelný časový prostor. S tím se dá pracovat i bez povinných domácích úkolů,“ dodal.

MŠMT: Úkoly jsou legální

Ministerstvo školství však trvá na tom, že zadávání domácích úkolů je legální.

„Využívání domácích úkolů jako pedagogického nástroje je plně v souladu se školským zákonem a to bez ohledu na to, jestli se o nich zmiňuje školní řád,“ zdůraznil úřad.

„Lze však doporučit, aby i tuto problematiku školní řády upravily, jelikož je to dokument, se kterým jsou seznamováni pedagogové, rodiče a žáci a platí, že se na jeho tvorbě podíl prostřednictvím školské rady také zástupci zákonných zástupců žáků,“ konstatovalo ministerstvo.

Úřad dovozuje oprávněnost domácích úkolů na základě zákonem zakotveného celoživotního vzdělávání.
Odvolává se v tom na školský zákon, který pro vzdělávání stanovuje cíl … „vést člověka k učení se v průběhu celého života (§ 2 odst. 2 písm. a) školského zákona) při vědomí jeho spoluodpovědnosti za své vzdělávání (§ 2 odst. 1 písm. h) školského zákona)“.

„Základní vzdělávání pak speciálně vede k tomu, aby si žák osvojil potřebné strategie učení a na jejich základě byl motivován právě k celoživotnímu učení (§ 44 školského zákona).“

„Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání pak zmiňuje na mnoha místech záměr vést žáky k samostatnosti. Zadávání domácích úkolů může být jedním z nástrojů pro dosažení těchto cílů,“ doplnilo ministerstvo školství.

Obezřetní politici

Kompetentní politici ze školského výboru sněmovny se k domácím úkolům staví obezřetně. Žádný z nich si netroufl explicitně uvést, že domácí úkoly mají oporu v zákoně. Ve prospěch zadávání domácích úkolů vesměs uvádějí tradici a prospěšnost domácích úkolů pro žáky.

Předseda sněmovního Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Václav Klaus mladší (ODS) na naše dotazy stran legitimity zadávání domácích úkolů neodpověděl s tím, že je časově zaneprázdněn.

Odkázal však na svůj dřívější text, v němž mimo jiné naznačuje, že ho negativně překvapilo, když se dozvěděl, že výše uváděný tatínek dokázal pro svého prvňáčka vymoci zrušení povinných domácích úkolů.

„…že rodič bude bojovat proti tomu, že dala paní učitelka domácí úkol? Chránit dítě před prací a stavět ho proti učitelce? A spousta lidí tohle počínání nadšeně kvituje? Tak mě trochu zamrazilo,“ uvedl Klaus.

V rozsáhlém textu však Klaus neprezentoval jasné stanovisko týkající se legálnosti zadávání domácích úkolů žákům.

Domácí úkoly jako domácí práce

Jeho stranická kolegyně ze „školského výboru“ Sněmovny, Zuzana Majerová Zahradníková, považuje za nutné nejdříve ujasnit, „co vlastně po českém školství chceme“.

„Pokud má být škola jen jakási úschovna dítěte-zavazadla (v duchu prvotního významu slova, kdy zavazadlo bylo odvozeno od ´zavazeti´) v čase od 8:00 do doby, než si dítko někdo vyzvedne ve školní družině, pak je jistě ukládání a vynucování domácích úkolů ničivé.“

„Pokud má škola dítko dokonce i vzdělat a spolu s rodiči vychovávat, pak se ukládání domácích úkolů řadí kamsi vedle domácí práce, jako je utření prachu v pokojíčku, vyložení myčky nebo úklid hraček,“ konstatovala poslankyně Majerová.

„Samozřejmě můžeme domácí úkoly prohlásit za ´protiprávní´. Stejně jako třeba diktáty, písemky, kompozice, testy, ústní zkoušení, laboratorní práce nebo hod granátem,“ pokračovala poslankyně.

„Nic z toho totiž explicitně česká legislativa neukládá, nic z toho nenalezneme v Ústavě České republiky nebo v Listině základních práv a svobod. Můžeme tedy směle zrušit veškeré ověřování znalostí…,“ uvedla v nadsázce.

Na dotaz, zda se na školní domácí úkoly vztahuje Listiny základních práv a svobod o tom, že „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“, odpověděla také otázkou:

„Vztahuje se či nevztahuje toto ustanovení na učitelku, která doma musí opravovat diktáty, místo toho, aby si hrála se svými dětmi (v mezičase píšícími úkoly, pravděpodobně)?“

Ilustrační foto.

Bazální standardy

Poslankyně Majerová Zahradníková poskytla také svůj komplexní pohled na otázku, zda veřejné, státem řízené školství vůbec je schopno poskytovat bazální vzdělávací standardy i bez domácích úkolů, tedy bez přenášení tíhy výuky na bedra soukromého života dětí a rodičů.

„Určitě je. Specifikujme si nejprve termín bazální vzdělávací standardy. Jistě existuje konsensus, že bazální edukace zahrnuje kruciální kompetence gramatické a matematické. Tedy v kostce to, co bylo dříve označováno jako čtení, psaní a počítání,“ zdůraznila Majerová.

Podle Majerové to lze splnit třemi různými cestami.

„Zaprvé, vstupy budou vysoce kvalitní. Škola tedy bude mít právo odmítnout přijetí dítěte, u kterého je zjevné, že bazálních vzdělávacích standardů nebude schopno dosáhnout jen v rámci prezenční výuky a u kterého by tedy hrozil vznik potřeby uložení domácích úkolů.“

„Druhou možností je navýšit počet hodin výuky tak, aby se ve škole podařilo dosáhnout stejné úrovně výstupu bez ohledu na kvalitu vstupů.“

„Alternativou by bylo osekat vzdělávací proces od všeho nepřínosného balastu, tedy od všemožných výchov, kterých neustále přibývá a takto vzniklý prostor opět vyplnit učením. S omezenými zdroji (4–7 hodin ve škole denně) a stále rostoucími požadavky na kvalitu výstupu jinak těch ´bazálních vzdělávacích standardů´ dosáhnout nemůžeme,“ doplnila Majerová.

Úkol není nic špatného

Poslanec a předseda STAN Petr Gazdík (vzděláním učitel matematiky) řekl, že na domácích úkolech „nevidí nic špatného“.

„Dohadovat se můžeme o jejich množství. Je ale jasné, že opakováním při zpracování domácího úkolu si děti látku lépe zapamatují,“ prohlásil Gazdík.

I on naznačil, že povinnost konat domácí úkoly není pevně legislativně ukotvena.

„Slušné chování také není upraveno zákonem a přece ho očekáváme. Nemyslím, že pokud uložíte dítěti nějaký úkol, musel by zákon popsat, že mu ho uložit smíte.“

„Máme povinnou školní docházku danou školským zákonem. Myslím, že v jejím rámci může učitel zadávat i domácí úkoly, aniž by na to musel být zvláštní paragraf,“ konstatoval Gazdík.

Ten se nedomnívá, že by se Listina základních práv a svobod měla či neměla vztahovat na domácí úkoly.

„Jistě, každý člověk, nejen zletilý, má svá práva. Nemyslím ale, že by tato práva domácí úkoly narušovaly. Jistě, každý má i právo zůstat hloupý – je jen na něm, zda se snaží, nebo ne, zda na domácí úkoly kašle, nebo ne.“

Šílený příklad

Profesor František Vácha (poslanecký klub TOP 09) ke kauze tatínka, který si vymohl zrušení domácích úkolů pro svého syna-prvňáčka, konstatoval, že se „dostáváme do čím dál absurdnějších situací a toto je jeden z těch naprosto šílených příkladů“.

„Nejsem právník a nevím, jestli je nutné mít zákon na to, aby mohly děti dostávat ve škole domácí úkoly. Myslím, že je to spíš případ pro psychiatra a možná i sociálku,“ prohlásil poslanec TOP 09.

S tím, že pochybení vidí u ředitele dotyčné školy v tom, že po žákovi nadále nevyžadoval plnění školních povinností.

„Ani v minulosti a o to hůře dnes, kdy je množství informací násobně vyšší, nebyla škola schopna naučit děti všemu jen v rámci vyučovacích hodin,“ podotkl Vácha.

„Představa, že se děti rády a se zájmem naučí jen v rámci hodin ve škole dokonale například násobilku nebo vyjmenovaná slova, je zcestná a nebezpečná,“ uzavřel poslanec.

Svobodná domácí příprava

Oldřich Horák, odborný mluvčí Svobodných pro školství a vzdělávání, k problematice uvedl, že „domácí úkol je zpravidla prostředek nutící žáka a často i jeho rodiče k domácí přípravě přesně zadaným způsobem“.

Podle Horáka by domácí příprava měla být svobodná, protože každému žákovi může vyhovovat jiná forma přípravy.

„Jsme pro to, aby vše v procesu vzdělávání bylo postavené na dobrovolné dohodě rodiče s učiteli,“ uvedl Horák.

Konstatoval dále, že mu není známa žádná zákonná norma, která by upravovala povinnost žáků plnit školní domácí úkoly.

Podle Horáka by ve skutečně svobodném školství zřejmě neuspěl přístup, založený na plnění školou požadovaných povinností formou domácích úkolů.

„Rodiče by preferovali pro svoje děti takové školy nebo jiné způsoby vzdělávání dětí, které by nátlakové prostředky nepoužívali,“ podotkl Horák.

Na otázku, zda státem řízené školství je schopno poskytovat vzdělání i bez domácích úkolů, by podle Horáka poskytlo odpověď „skutečně svobodné prostředí, a tedy konkurence mezi školami a jinými způsoby vzdělávání“.

„Současný stav, kdy je školství až na výjimky státní, bohužel umožňuje přenášení zátěže z učitelů na rodiče,“ dodal odborný mluvčí Svobodných.

Příloha: 

Listina základních práv a svobod

Výňatek:

Hlava první

Obecná ustanovení

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 2
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.