Pokud by demokratické strany spolkly Babišovi jeho návnadu „výhodného“ obchodu (důvěra vládě za umožnění „kontroly“ vlády) i s navijákem, byla by to od nich bezmezná naivita, která by zaváněla oběšencovou snahou si sám sobě podtrhnout stoličku.
Premiér Babiš ve svém každotýdenním hlášení o stavu své existence přispěchal s novým konceptem plánu, jak získat důvěru pro svoji menšinovou vládu a následně pak nerušeně panovat skoro navěky. Tento plán je rafinovanou lstí, založenou na mýtu o údajné parlamentní kontrole vlády ČR…
Pokud by se „tradiční“ politické strany nechaly do této Babišovy pasti chytit, položily by tím základní kámen do zahájené výstavby moderní polistopadové totality – a to nikoliv totality monopolní strany, nýbrž jednoho monopolního muže…
Babiš nastínil možnost, jak by si představoval, že vznikne a bude fungovat jeho jednobarevná, anoistická menšinová vláda: výměnou za to, že mu (některé) demokratické strany umožní získat důvěru ve sněmovně, jim Babiš nabízí (jak je u zkušeného obchodníka zvykem) krásné, velké, barevné NIC.
Babiš kontra gravitace
Přesněji řečeno, nabízí něco, co ho vůbec nic nestojí a nepředstavuje pro něho žádný problém: slibuje, že jeho vláda bude (po získání důvěry) následně vystavena soustavné kontrole těchto demokratických stran ve sněmovně… Což je totéž, jako kdyby slíbil, že svou vládu, pokud by získala důvěru, nechá permanentně čelit gravitační síle planety…
Souhlas s parlamentní kontrolou sice na první pohled zní férově, ale ve skutečnosti jde o totální manipulaci s veřejností a snahu o podvod vůči demokratické opozici.
Skutečnost je totiž taková, že parlamentní opozice, potažmo Poslanecká sněmovna (senát nemá s výkonem vlády nic společného) nemají žádnou reálnou možnost, jak vládu kontrolovat.
Zopakujme tuto skutečnost ještě jednou, abychom ji následně mohli jednoznačně dokázat:
SKUTEČNÁ, REÁLNÁ KONTROLA VLÁDY POSLANECKOU SNĚMOVNOU NEEXISTUJE. Nelze ji vykonávat.
Taková „kontrola“ je pouhým mýtem, vějičkou sloužící k obluzování veřejnosti a utužování víry (zbytku těch, kteří snad ještě věří) v posvátné a spásné vlastnosti parlamentní demokracie České republiky.
Ale vraťme se ještě k tomu, co předseda vlády v demisi Babiš napsal.
„Určitě jste si všimli, že intenzivně jednáme o vládě. Nejlepší by bylo, kdyby se některé demokratické strany domluvily a dovolily nám vznik naší vlády a její toleranci na základě programových věcí. A nechaly nás vládnout. Za jejich plné kontroly od rána do večera. Jsme plně připraveni převzít tuto odpovědnost,“ uvedl premiér v demisi Andrej Babiš.
Odhlédněme od jistě nezamýšlené premiérovy nadsázky, pokud jde o „intenzivní jednání“ a konstatujme, že volby do Poslanecké sněmovny se konaly v říjnu loňského roku. Uplynula tedy více než třetina roku a Česko se k demokraticky ustavené vládě zatím nepřiblížilo ani o milimetr…
Ve Strakovce sedí šéf strany, která ve volbách získala 29,6 % hlasů, jenž nechal co nejrychleji odstřelit předchozí kabinet, aby co nejrychleji mohl obsadit všechna ministerstva svými lidmi. Bez důvěry Poslanecké sněmovny a v prvním pokusu i bez jakékoliv reálné snahy si většinovou podporu vyjednat…
Léčka na demokraty
Babišova nabídka demokratům na výměnný obchod („vy nám, milí demokrati, odhlasujete vládu, a my vám za odměnu dovolíme nás formálně kontrolovat) je zdánlivě rafinovanou léčkou, kterou však při hlubším zkoumání není tak obtížné prokouknout.
Sněmovna nemá reálnou pravomoc vládu kontrolovat. Pokud by tedy ony demokratické strany vyslyšeli Babišovu tklivě lákavou nabídku k „výhodnému“ politickému obchodu, jediným beneficientem této transakce by byl Andrej Babiš (a jeho zaměstnanci na ministerstvech).
Ten by získal důvěru Sněmovny a tedy vysněnou formální legitimitu pro neomezené vládnutí, zatímco opoziční demokratické strany by získaly pouhou iluzi, že mohou Babišovu vládu „kontrolovat“.
Sněmovní kontrola vlády je však méně než iluze. Je to čirá fikce.
Štěkání smečky
Poslanci mohou klást oficiálně ministrům otázky (interpelace). Sněmovna může vytvářet vyšetřovací komise. Poslanci mohou vládu a ministry kritizovat v projevech.
Z pohledu vlády jde však jen o štěkání smečky hlasitých, ale nikoliv nebezpečných psů, kterých si však ministři vůbec nemusejí všímat. V případě dobré vůle mohou možná tak formálně odpovědět na poslanecké interpelace…
Tím ale možnosti „kontroly“ vlády končí.
Sněmovna nemůže ministry úkolovat ani je nemůže nijak trestat, kárat, omezovat jejich činnost, natož je odvolávat. O ministrech rozhoduje premiér a o premiérovi prezident. Sněmovna je tak v reálu jen pozorovatelem toho, co vláda koná…
Nemožná nedůvěra
Jistě, sněmovna (pokud k tomu najde dost hlasů) může vládu „potrestat“ tím, že nechválí vládní návrh zákona. Na činnosti a fakticky neomezených exekutivních pravomocích vlády se tím však vůbec nic nezmění.
Ano, Poslanecká sněmovna může vládu za její působení potrestat „globálně“, tedy vyslovením nedůvěry. To je však v reálných poměrech dnešní Poslanecké sněmovny fakticky nemožné (Babiš má 78 hlasů a proti sobě 8 stran ve stavu boje všech proti všem).
Ale i kdyby (po hypotetickém získání důvěry Babišovy menšinové či skoro-menšinové vlády) se přece jen podařilo získat 101 hlasů a vyslovit babišovské vládě nedůvěru, současná situace ukazuje, že vláda s nevyslovenou (nezískanou) důvěrou potažmo vyslovenou nedůvěrou je jedno a totéž: výsledkem je vláda v demisi, která nerušeně pokračuje ve svém neomezeném vládnutí…
Bez ohledu na verdikt sněmovny. Bez ohledu na snahy poslanců vládu kontrolovat.
Pokud by tedy demokratické strany (z páně premiérova vyjádření se dá odvodit, že ANO mezi takové nepočítá, což je od něho vzácně férové) Babišovi v této věci naletěli, tedy kdyby mu spolkly jeho návnadu „výhodného“ obchodu (důvěra vládě za umožnění „kontroly“ vlády) i s navijákem, byla by to od nich bezmezná naivita, která by zaváněla oběšencovou (oběšenec = demokracie v ČR) snahou si sám sobě podtrhnout stoličku.
