Topolánek nechce euro ani migranty, ale EU považuje za jedinou alternativu pro ČR. Pokud Topolánek věří ve změnu strategického kurzu Unie, pak věří v zázrak.

Kandidát na prezidenta Mirek Topolánek na startu kampaně prohlásil, že EU jede dálnicí do pekel. Současně ale tvrdí, že Česko nemá jinou alternativu, než je členství v Unii. Znamená to, že expremiér chce Česko z Hradu kormidlovat do pekla? Těžko říct. Jisté je, že se zařadil do podivné skupiny politiků, kteří se buď naivně domnívají, že EU lze reformovat, anebo to tvrdí jen účelově, neboť si před voliči netroufají říci pravdu. To zřejmě bude i případ Mirka Topolánka.

„Cesta, kterou se dnes ubírá EU, ať už vědomě či nedobrovolně, je dálnicí do pekel,“ vyjádřil se Topolánek.

Přesto však dále tvrdí:

„Pokládám za jeden ze základních národních zájmů setrvat v Evropské unii. Nemáme žádnou geopolitickou ani ekonomickou alternativu, abychom si s tímto tématem mohli zahrávat.“

Nezávislému pozorovateli se v mžiku vybaví rčení o „cestě do pekel, která bývá dlážděna dobrými úmysly“, jež pan Topolánek zajisté také zná…

Tak či tak, Topolánek má pravdu, když pochopil, že EU je na cestě, která připomíná dálnici do pekla. Dalo by se diskutovat o tom, zda jde o dálnici v krajině (tedy s otevřenými možnostmi úniku) či o tunel vedoucí prudce z kopce…

Topolánek však zjevně věří v možnost reformy EU, kteroužto zatím jen poměrně volně popsal jako „návrat ke kořenům“ s tím, že u zrodu evropské integrace stály hodnoty, jako „mír a prosperita“.

Navzdory bezobsažnosti takového konceptu (EU nemá žádné přirozené kořeny, je to uměle vymyšlený konstrukt; prosperitu a mír chtěli, chtějí a budou vždy hlásat všichni politici, včetně europeistů), se podívejme na nejnovější „reformní trendy“ v EU…

Migrace navěky

Topolánek se v kritice EU zaměřil zejména na nezvládnutý problém migrace.

„Budu stát proti povinným migračním kvótám,“ uvedl a poukázal na flagrantní porušování Dublinské úmluvy.

„Není možné po nás vynucovat nějaké plnění, když EU neplní vlastní sliby a závazky,“ zahřímal chlapácký „Topol“ s odkazem na nedostatečnou ochranu vnějších hranic a nezákonné přijímání uprchlíků zejména během krize v roce 2015.

Nejnovější „reformní“ akcí EU je snaha navěky a silou omezit právo států na obranu hranic před nezvanými vetřelci. Aktivity se chopili promigrační eurohujeři v Europarlamentu, kteří chtějí reformovat „Dublin“.

Evropský parlament před několika dny udělal první krok k „vylepšení“ dublinského systému. To má spočívat v zavedení stálých kvót na přerozdělování uprchlíků v rámci EU. Probíhalo by podle počtu obyvatel členských zemí a jejich ekonomické síly. Za nedodržování kvót by hrozily tresty.

Samozřejmě, schválení této migrační pasti (která fakticky přenáší do Bruselu rozhodování o složení obyvatelstva v členských zemích) v Evropském parlamentu samo o sobě nestačí k dokonání ďáblova díla. Ale hlavní bruselské orgány vedené Evropskou komisí pod záštitou skutečných vládců Unie už chystají mechanismus pevného a povinného přerozdělování migrantů, jemuž by se disidentské členské státy (jako ČR) už nedokázaly ubránit…

Mráz přichází z Bruselu

Je tohle (tedy „korekční přidělování migrantů z Bruselu“) skutečně tou jedinou správnou alternativou pro Českou republiku, o které je tak skálopevně přesvědčen Topolánek? Jak by se migračnímu mrazu, který přichází z Bruselu, chtěl bránit?

Vyloučením Německa z Unie? Byla to přece německé kancléřka Merkelová, která migrantům řekla: VSTUPTE!

To těžko. Ostatně, názory českého prezidenta, i kdyby namísto pekelné eurodálnice maloval na zeď třeba i čerta s obličejem Macrona a Merkelové, doletí do Bruselu jen jako regionální povzdech místodržitele, jehož teritorium už dávno ztratilo svoji suverenitu a jímž spravované území je vazalsky závislé na centrálních dotačních úplatcích.

Praxe ukázala, že názory zemí, jako je ČR, skutečné vládce Unie nezajímají. A ani volba nového či staronového prezidenta ČR na tomto stavu vůbec nic nezmění.

Předehra k peklu

Trvalé povinné přerozdělování migrantů je však jen předehrou k tomu pravému peklu, před kterým sice Topolánek varuje, ale do kterého nás, neznaje (?) jiné alternativy, chce v čele státu vést.

Brusel začíná tlačit na zavedení evropských daní, kterými by si ještě více podřídil a současně oslabil členské státy Unie.
Eurokomisař pro oblast daní Pierre Moscovici před pár dny oznámil záměr prosadit, aby se o daňové politice v EU rozhodovalo hlasováním podle počtu obyvatel členských zemí, tzn. kvalifikovanou většinou. Tím by se rušilo právo veta na zavádění nových, tentokrát již celoevropských – Bruselem určovaných – daní.

Zlatý hřeb unifikace

Zlatým hřebem „reformního“ procesu Evropské unie je nedávno oznámený plán na postupné vytváření evropské armády, tedy armády, kterou by měla všemocná Komise k ruce, aby udržela pořádek při prosazování všeho „potřebného“…

Ne, tohle skutečně není návrat k (reálně neexistujícím) kořenům EU, o kterých ve svých prezidentských vizích básní politický poeta Mirek Topolánek… Tohle je nezastavitelná unifikace kontinentu pod nevolenou a neodvolatelnou vládou bruselských úředníků, kteří Evropu kormidlují ke svým vlastním zájmům.

Může si někdo soudný a racionálně uvažující, při sledování vývoje EU, myslet, že Brusel chce či může provádět reformu, která by byla ku prospěchu Česka?

Pokud ano, tak nechápe podstatu Evropské unie.

Ta nevznikla ve prospěch občanů. Kdo chtěl, už pochopil, že vývoj vždy směřoval jen a jen ku prospěchu bruselských euroelit a byl řízen vždy v synergii s reálně vládnoucími státy EU, kteří tuto organizaci využívají jako kamufláž pro elegantní ovládání kontinentu.

Víra v zázrak

Pokud pan Topolánek věří ve změnu strategického kurzu Unie, pak věří v zázrak. Faktem je, že víra v zázraky a jejich prodej voličům patří k základní výbavě každého soudného politika.

Topolánek sice pod heslem „boje za svobodu“ odmítl přijetí eura, ale stejně striktně odmítl i myšlenku vystoupení Česka z Unie.

„Ti, kteří volají po czexitu, jdou proti českým národním zájmům v ekonomickém a geopolitickém smyslu,“ vyslovil svoji domněnku Topolánek.

Je evidentní, že odchod Česka z EU by přinesl mnoho problémů. Nabízí se však otázka, zda – vzhledem k výše uvedeným, namátkou vybraným „reformním“ krokům EU, je setrvání v Unii v zájmu občanů ČR.

EU se ubírá tou cestou, po které se ubírá: spíše než dálnice je to nekonečný tunel, do kterého vjel gigantický vlak EU řízený bruselským strojvůdcem a na dálku kontrolovaný z berlínské a pařížské centrály. V tunelu se nedá otočit; a couvat v Unie není povoleno (kupředu, zpátky ni krok! dohnat a předehnat USA!).

Tato dálnice vede do pekla nesvobody: tedy pouze a jen k čím dál těsnější unifikaci pod absolutní vládou nevolených bruselských úředníků. Jakékoliv reformní úvahy regionálních politických postaviček jsou pouze úhybným manévrem, vhodným leda tak… pro volební kampaň.