Demokratický systém ve své nedemokratičnosti dosáhl absolutního vrcholu: vzniknout má Babišova menšinová vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny.

Zeman předestřel národu ponurou vizi jmenování Andreje Babišem menšinovým premiérem a to přímo na svátek svatého Mikuláše, 6. prosince. Nabízelo by se podotknout, že díky tomu v symbolické rovině letos namísto Mikuláše v Česku přijde do rodin čert a že naše země musela v uplynulém roce velmi zlobit… Ale místo toho se raději vážně zamysleme nad revoluční změnou, jíž Zemanův záměr signalizuje.

Odhlédněme od osoby Andreje Babiše a soustřeďme se na samotnou podstatu problému, kterým je blížící se vytvoření menšinové vlády, respektive designovaný menšinový premiér, jenž v zemi z prezidentova popudu hodlá instalovat zjevně menšinovou, politicko-úřednickou vládu.

Pro tu má totiž šéf ANO pouze chabou podporu svých vlastních poslanců (zastupujících pouhých 29 % voličů) a nikoho dalšího; i když nelze vyloučit, že 1 či 2 strany jsou připraveny vznik takové vlády umožnit tím, že v době hlasování o vládě odejdou hromadně na svačinu…

To ale nelze považovat za skutečnou podporu vlády, natož za reálnou vládní koalici.

Premiérský bianco šek

Dochází k nepřirozené a naprosto antidemokratické situaci, kdy se někdo pokouší ustavit vládu bez většinové podpory poslanců (a tedy bez většinové podpory voličů).

Zeman navíc, jak je jeho celoživotním zvykem (alespoň tedy v polistopadové historii), popřel sám sebe. Zatímco u minulých vlád požadoval od potenciálního premiéra natvrdo 101 podpisů, nyní poskytuje Babišovi premiérský bianco šek bez toho, aniž by dotyčný měl potvrzenu většinovou podporu ve Sněmovně.

Výsledkem tedy pravděpodobně bude vytvoření menšinové vlády a její udržování u moci (alespoň po nějakou dobu) bez ohledu na to, že takový menšinový kabinet nemá podporu Poslanecké sněmovny.

Nebýt celkové nebezpečnosti vznikající situace (teoreticky; hlasování o důvěře vládě ještě neproběhlo), dalo by se říci, že demokratický systém ve své nedemokratičnosti dosáhl absolutního vrcholu… Menšinová vláda je totiž popřením smyslu demokracie, jejíž podstatou je vláda většiny (pokud by nebyla, nedávají volby do Poslanecké sněmovny sebemenší smysl).

Revoluční změna

Neměla by však zůstat opomenuta jistá revoluční změna, která se postupně rodí v tavícím kotli, v němž své ingredience míchají prezident Zeman s šéfem hnutí ANO.

Fakticky totiž sledujeme, jak se systém vládnutí mění z parlamentního na prezidentský. Vláda by se totiž začala opírat o úplně jiný typ legitimity, než měla dosud. Babišova menšinová vláda, která by nezískala nadpoloviční podporu poslanců, by neměla legitimitu z pohledu Parlamentu a zřejmě ani z pohledu Ústavy (i když, formálně, postup prezident zřejmě není v rozporu s literou Ústavy), ale fakticky by se opírala o legitimitu prezidentskou.

Šlo by tak fakticky o vládu prezidenta Zemana, tedy prezidentskou vládu, kterou by spravoval a formálně řídil Andrej Babiš. Až nyní se v plné nahotě ukazuje, jak podivně a neurčitě (a nebo to byl skrytý záměr tvůrců Ústavy?) byl demokratický systém nastaven.

Byl totiž „naprogramován“ tak, aby vláda mohla vzniknout za každou cenu a fakticky zcela mimo Poslaneckou sněmovnu… Ostatně, posuďme nelogickou souslednost kroků celého procesu instalace vlády ČR:

1. Pověření Andreje Babiše jednáním o vytvoření vlády ČR prezidentem (akt jdoucí zcela mimo Parlament / premiér Babiš nemá „v kapse“ podporu většiny poslanců)
2. Slavnostní jmenování předsedy vlády z rukou prezidenta (akt konaný zcela mimo vůli či vědomí Parlamentu / premiér Babiš nemá dojednánu podporu většiny poslanců)
3. Sestavení vlády premiérem a slavnostní předávání jmenovacích dekretů ministrům z rukou prezidenta (konáno zcela mimo vůli Parlamentu / premiér Babiš nedisponuje většinovou podporou Sněmovny)
4. Oficiální uvedení ministrů do vládních funkcí a odstranění předchozích ministrů z úřadu (probíhá zcela mimo vůli či souhlas Parlamentu / premiér Babiš nemá většinu ve Sněmovně)
5. Žádost premiéra Babiše o vyslovení důvěry vládě ČR v Poslanecké sněmovně, hlasování o vyslovení důvěry vládě (premiér Babiš nemá dojednánu podporu nadpolovičního počtu poslanců)

• Logickým výsledkem celé posloupnosti je, že vláda (premiér a ministři) jsou i po hlasování o důvěře instalováni ve funkcích nezávisle na tom, zda získali či nezískali podporu nadpolovičního počtu poslanců (a fakticky, jejich instalování proběhlo nezávisle na Poslanecké sněmovně)…

Tento postup dává demokratický smysl jen tehdy, pokud designovaný premiér na samém začátku uzavře koaliční dohodu (samozřejmě, pokud jeho strana sama nemá většinu ve Sněmovně) o vytvoření většinové vlády s dostatečným počtem parlamentních stran.

Bez toho jde v podstatě o partyzánštinu s nejasným účelem a s ještě nejasnějšími konci…

Vláda jedné strany

Ano, prezident Miloš Zeman získal v přímé volbě velmi silný mandát. Ve druhém kole prezidentské volby pro něho hlasovalo 2,7 milionu voličů.

Ve volbách do Sněmovny vyhrálo Hnutí ANO (které má ambici monopolně vládnout), získalo celkem 1,5 milionu, což na jednoho poslance včetně Babiše dává „jen“ 19 tisíc voličů. Zeman je tedy, z hlediska podpory voličů, vůči kterémukoliv poslanci vítězného a monopolně vládnoucího hnutí ANO skutečný „KING“.

Tak či tak, Zeman nebyl ústavou vybaven mandátem pro organizování své prezidentské vlády; nebyl nadán mandátem pro přímé ani nepřímé řízení exekutivy.

Vzniklá situace tak současně poukazuje na nový smysl volby prezidenta. Příští prezident fakticky může sestavit „svoji“ vládu tím, že jmenuje premiérem svého člověka a ten sestaví vládu složenou z prezidentových lidí.

Tomu se dá vyhnout tím, že lidé zvolí za prezidenta člověka, který respektuje tvorbu vlády na základě mandátu odvozeného od výsledku parlamentních voleb. Což je dnes zatím méně pravděpodobné.

A nebo změnou ústavy. Což je ještě nepravděpodobnější.