„Poďme s tím něco udělat!“
Andrej Babiš a Martin Stropnický před minulými volbami v roce 2013 slíbili, že rozzáří oči občanů, protože to Babiš se Stropnickým zařídí, protože se vůdci ANO pustí do práce a se vším existujícím marasmem něco udělají…
Výsledek?
I. Zoufalství drobných podnikatelů, jejichž očí nezáří, nýbrž pláčou. Babiš jim na bedra naložil EET a fakticky tak rozdělil zemi na 2 nerovnoprávné tábory:
1/ Na skupinu elektronicky porobených subjektů, elektronicky on-line a nonstop hlídaných osob, respektive firem, do nichž se nastálo nastěhovala státní kontrola. Což je totéž, jakoby se k lidem do každé domácnosti nastěhoval státem placený špion a udavač.
2/ A na skupinu těch ostatních, kteří sice fungují ještě bez státního kontrolora, ale kteří současně už jen čekají, až jim ho Babiš domů také nuceně nastěhuje. Této (jen dočasně) „vítězné“ skupině Babiš prozatím, jako šidítko a současně lákadlo, nabídl sběr jedovatých účtenek ve státní lotynce o věcné i finanční ceny.
II. Zoufalství těch firem, jež Babišovy úřady zničily formou zajišťovacích příkazů.
III. Zoufalství široké veřejnosti, která v údivu po 4 roky sledovala Babišovy výmluvy v kauzách dotačního podvodu farmy Čapí hnízdo nebo účelových, daňově optimalizačních nákupů korunových dluhopisů, jež si Finanční správa troufla začít vyšetřovat až po neslavném vypoklonkování Andreje Babiše z funkce ministra financí.
(sfr)
