Projev amerického viceprezidenta J.D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci 2025.

Americký prezident J. D. Vance na konferenci v Mnichově mj. prohlásil: „Dívám se do Bruselu, kde komisaři Evropské komise varovali občany, že v době občanských nepokojů hodlají vypnout sociální sítě – jakmile zjistí obsah, který podle jejich úsudku představuje ´nenávistný projev´. Nebo do této země, kde policie v rámci „boje proti misogynii“ provedla razie proti občanům podezřelým z toho, že na internetu zveřejnili antifeministické komentáře“.

Přinášíme překlad celého textu kontroverzního projevu amerického viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci 2025.

Jednou z věcí, o kterých jsem dnes chtěl mluvit, jsou samozřejmě naše společné hodnoty. Jsem rád zpět v Německu. Jak už tady zaznělo dříve, účastnil jsem se konference minulý rok jako senátor Spojených států. Viděl jsem dnes ministra zahraničí Davida Lammyho a žertoval jsem, že jsme oba měli minulý rok jiné funkce, než máme nyní. Teď ale nastal čas, aby všechny naše země, všichni z nás, kterým naši občané svěřili politickou moc, ji moudře využili a zlepšili životy obyvatel našich zemí.

A chci říct, že jsem měl to štěstí strávit nějaký čas mimo zdi této konference a za posledních 24 hodin jsem byl velmi ohromen pohostinností lidí – i přesto, že se samozřejmě stále vzpamatovávají ze včerejšího hrozného útoku. Poprvé jsem byl v Mnichově se svou ženou, která je tu dnes se mnou, na soukromém výletě. Vždy jsem měl rád město Mnichov a vždy jsem měl rád jeho obyvatele.

Chci jen říct, že jsme velmi dojati a naše myšlenky a modlitby směřují k Mnichovu a ke všem, kteří byli zasaženi tímto zlem, jež postihlo toto krásné město. Myslíme na vás, modlíme se za vás a v nadcházejících dnech a týdnech vás budeme podporovat.

Na této konferenci se samozřejmě scházíme, abychom diskutovali o bezpečnosti. A obvykle tím myslíme hrozby pro naši vnější bezpečnost. Vidím zde dnes mnoho skvělých vojenských vůdců. Ale zatímco administrativa prezidenta Trumpa se velmi zajímá o bezpečnost Evropy a věří, že můžeme dosáhnout rozumné dohody mezi Ruskem a Ukrajinou – a zároveň věříme, že je v nadcházejících letech důležité, aby Evropa výrazně zvýšila své úsilí v oblasti vlastní obrany – hrozba, která mě ve vztahu k Evropě nejvíce znepokojuje, není Rusko, není Čína, není žádný jiný vnější aktér. Nejvíce se obávám hrozby zevnitř. Ústupu Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot – hodnot, které sdílí se Spojenými státy americkými.

Zarazilo mě, že bývalý evropský komisař nedávno vystoupil v televizi a s nadšením prohlásil, že rumunská vláda právě zrušila celé volby. Varoval, že pokud věci nepůjdou podle plánu, totéž by se mohlo stát i v Německu.
Takové lehkovážné výroky jsou nyní pro americké uši šokující. Po léta nám bylo říkáno, že všechno, co financujeme a podporujeme, je ve jménu našich sdílených demokratických hodnot. Všechno – od naší politiky vůči Ukrajině až po digitální cenzuru – je prezentováno jako obrana demokracie. Ale když vidíme, že evropské soudy ruší volby a vysocí představitelé vyhrožují, že zruší další, měli bychom se ptát, zda si skutečně nastavujeme dostatečně vysoký standard. 

A říkám „my“, protože pevně věřím, že jsme na stejné straně.
Musíme udělat víc než jen mluvit o demokratických hodnotách. Musíme je žít. Ještě v živé paměti mnohých z vás v této místnosti postavila studená válka obránce demokracie proti mnohem tyranštějším silám na tomto kontinentu. A zamysleme se nad tím, která strana v tomto boji cenzurovala disidenty, zavírala kostely, rušila volby. Byli to ti „dobří“? 

Rozhodně ne.

A díky Bohu, že studenou válku prohráli. Prohráli ji, protože si nevážili ani nerespektovali všechny mimořádné dary svobody – svobodu překvapit, dělat chyby, vynalézat, budovat. Jak se ukázalo, inovaci ani kreativitu nelze nařídit, stejně jako nelze lidem vnucovat, co si mají myslet, co mají cítit nebo čemu mají věřit. A věříme, že tyto věci spolu nepochybně souvisejí. Bohužel, když se dnes dívám na Evropu, někdy není tak úplně jasné, co se stalo s některými vítězi studené války.

Dívám se do Bruselu, kde komisaři Evropské komise varovali občany, že v době občanských nepokojů hodlají vypnout sociální sítě – jakmile zjistí obsah, který podle jejich úsudku představuje „nenávistný projev“. Nebo do této země, kde policie v rámci „boje proti misogynii“ provedla razie proti občanům podezřelým z toho, že na internetu zveřejnili antifeministické komentáře.

Dívám se do Švédska, kde před dvěma týdny vláda odsoudila křesťanského aktivistu za účast na pálení Koránu, což vedlo k vraždě jeho přítele. A jak děsivě poznamenal soudce v jeho případu, švédské zákony, které údajně chrání svobodu projevu, ve skutečnosti neposkytují – a teď cituji – „svobodu bez následků“ k tomu, aby člověk mohl říkat nebo dělat cokoli, aniž by riskoval, že urazí skupinu, která tuto víru zastává.

A snad nejznepokojivější je pohled na naše velmi drahé přátele ve Spojeném království, kde ústup od práv svědomí postavil základní svobody nábožensky založených Britů do přímého ohrožení. Před něco málo více než dvěma lety britská vláda obvinila Adama Smitha Connera, 51letého fyzioterapeuta a armádního veterána, z otřesného zločinu – stál 50 metrů od potratové kliniky a po dobu tří minut se tiše modlil. Nikoho neomezoval, s nikým nekomunikoval, jen se tiše modlil sám pro sebe. Když ho britská policie spatřila a chtěla vědět, za co se modlí, Adam jednoduše odpověděl, že se modlí za svého nenarozeného syna.

On a jeho bývalá přítelkyně podstoupili před lety potrat. Policisty to však nijak neobměkčilo. Adam byl shledán vinným z porušení nového britského zákona o ochranných zónách, který kriminalizuje tichou modlitbu a další činy, které by mohly ovlivnit někoho kdo uvažuje o potratu do 200 metrů od příslušné kliniky. Byl odsouzen k zaplacení tisíců liber na soudní náklady žalobcům.

Přál bych si, abych mohl říct, že to byl jen ojedinělý případ, bizarní ukázka špatně napsaného zákona, který byl uplatněn proti jednomu člověku. Ale ne. Minulý říjen, jen před několika měsíci, začala skotská vláda rozesílat dopisy občanům, jejichž domovy se nacházely v takzvaných zónách bezpečného přístupu, ve kterých je varovala, že i soukromá modlitba uvnitř jejich vlastního domu může znamenat porušení zákona. A ještě vláda občany nabádala, aby nahlásili jakéhokoli spoluobčana podezřelého z myšlenkového zločinu – v Británii i po celé Evropě.

Obávám se, že svoboda slova ustupuje. A paradoxně, moji přátelé, ale také v zájmu pravdy, musím přiznat, že někdy nejhlasitější hlasy volající po cenzuře nepřicházely z Evropy, ale z mé vlastní země. Předchozí americká vláda vyhrožovala a zastrašovala společnosti provozující sociální sítě, aby cenzurovaly takzvané dezinformace. Dezinformace, jako například myšlenku, že koronavirus pravděpodobně unikl z laboratoře v Číně. 

Naše vlastní vláda povzbuzovala soukromé firmy k umlčení lidí, kteří si dovolili vyslovit něco, co se nakonec ukázalo jako zjevná pravda.

Dnes sem tedy nepřicházím jen s pozorováním, ale s nabídkou. A stejně jako Bidenova administrativa zoufale toužila umlčet lidi za to, že říkali, co si myslí, tak administrativa Donalda Trumpa udělá pravý opak – a doufám, že na tom můžeme spolupracovat.

Ve Washingtonu je nový šerif. A pod vedením Donalda Trumpa se možná nebudeme shodovat s vašimi názory, ale budeme bojovat za vaše právo je svobodně vyjadřovat na veřejném prostranství. Dostali jsme se, samozřejmě, do bodu, kdy situace zašla tak daleko, že minulý prosinec Rumunsko jednoduše zrušilo výsledky prezidentských voleb na základě chatrného podezření ze strany zpravodajských služeb a obrovského tlaku ze strany evropských sousedů. Pokud to chápu správně, argumentovalo se tím, že ruská dezinformace ovlivnila rumunské volby.

Ale rád bych své evropské přátele požádal, aby si zachovali nadhled. Můžete věřit, že je špatné, když se Rusko snaží ovlivnit vaše volby nákupem reklam na sociálních sítích. My s tím rozhodně souhlasíme. Můžete to odsoudit i na světové scéně. Ale pokud vaše demokracie může být zničena několika stovkami tisíc dolarů utracenými za digitální reklamu ze zahraničí, pak vlastně nikdy nebyla příliš silná.

Dobrou zprávou je, že si myslím, že vaše demokracie nejsou zdaleka tak křehké, jak se mnozí lidé zřejmě obávají.
A opravdu věřím, že umožnit našim občanům svobodně vyjadřovat své názory je ještě více posílí. Což nás samozřejmě přivádí zpět do Mnichova, kde organizátoři této konference zakázali účast zákonodárcům zastupujícím populistické strany jak na levici, tak na pravici. Opět platí, že nemusíme souhlasit se vším, co kdo říká – nebo dokonce s ničím, co říkají. Ale pokud političtí vůdci zastupují významnou část společnosti, je naší povinností alespoň s nimi vést dialog.

Z pohledu mnohých z nás na druhé straně Atlantiku to stále více vypadá jako staré pevně usazené postoje, které se pohodlně schovávají za ošklivými výrazy z éry Sovětského svazu, jako je „dezinformace“ a „misinformace“, a kterým se jednoduše nelíbí představa, že by někdo s odlišným pohledem na věc mohl vyjádřit jiný názor – nebo nedej bože hlasovat jinak, nebo ještě hůř, vyhrát volby.

Toto je bezpečnostní konference, a jsem si jistý, že jste sem přijeli připraveni diskutovat o tom, jak přesně hodláte v příštích letech zvýšit své obranné výdaje v souladu s nějakým novým cílem. A to je skvělé, protože, jak prezident Trump dal jasně najevo, naši evropští přátelé musí hrát větší roli v budoucnosti tohoto kontinentu. Nemyslíme si, že tento termín „sdílení břemene“ neslyšíte často, ale myslíme si, že je důležitou součástí společného spojenectví, aby se Evropa postavila na vlastní nohy, zatímco Amerika se zaměří na oblasti světa, které jsou ve velkém nebezpečí.

Ale dovolte mi položit vám otázku: Jak vůbec začnete přemýšlet o rozpočtových otázkách, pokud si nejsme jisti, co vlastně bráníme? Během mnoha rozhovorů, které jsem zde vedl, jsem slyšel spoustu argumentů o tom, proti čemu se musíte bránit – a to je samozřejmě důležité. Ale to, co mi přišlo méně jasné, a co podle mého názoru není jasné ani mnoha občanům Evropy, je, co přesně bráníte. Jaká je ta pozitivní vize, která je hnací silou tohoto sdíleného bezpečnostního paktu, o němž všichni víme, že je tak důležitý?

Hluboce věřím, že neexistuje žádná skutečná bezpečnost, pokud se bojíte hlasů, názorů a svědomí vlastních občanů. Evropa čelí mnoha výzvám. Ale krize, které tento kontinent právě teď čelí – krize, o které věřím, že se týká nás všech – je krize, kterou jsme si způsobili sami. Pokud utíkáte před svými vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat. A stejně tak ani vy nemůžete nic udělat pro americký lid, který zvolil mě a zvolil prezidenta Trumpa. K tomu, abyste v nadcházejících letech dosáhli jakéhokoliv smysluplného pokroku, potřebujete demokratické mandáty.

Neučili jsme se už v minulosti, že slabé mandáty vedou k nestabilním výsledkům? Ale s pevným demokratickým mandátem, který podle mě může přijít jen tehdy, když budete lépe naslouchat hlasům svých občanů, lze dosáhnout mnoha hodnotných věcí. Pokud chcete mít konkurenceschopné ekonomiky, dostupnou energii a bezpečné dodavatelské řetězce, pak potřebujete mandát k vládnutí – protože k dosažení těchto cílů budete muset činit obtížná rozhodnutí.

A samozřejmě, toto velmi dobře víme. V Americe nelze získat demokratický mandát tím, že budete cenzurovat své oponenty nebo je posílat do vězení. Ať už jde o lídra opozice, pokorného křesťana modlícího se ve svém vlastním domě, nebo novináře, který se snaží informovat veřejnost. Stejně tak jej nezískáte tím, že budete ignorovat svůj vlastní elektorát v otázkách, kdo má být součástí naší společné společnosti.

A z všech naléhavých výzev, kterým čelí národy zastoupené zde, věřím, že není nic urgentnějšího než masová migrace. Dnes téměř každý pátý člověk žijící v této zemi přišel sem ze zahraničí. To je samozřejmě historický rekord. A podobné číslo je, mimochodem, i ve Spojených státech, což je také historický rekord. Počet imigrantů, kteří vstoupili do EU z nečlenských zemí, se mezi lety 2021 a 2022 zdvojnásobil. A samozřejmě, od té doby se toto číslo výrazně zvýšilo.

A my víme, jaká je situace. Nevznikla ve vzduchoprázdnu. Je to výsledek řady vědomých rozhodnutí učiněných politiky po celém kontinentu a dalšími po celém světě v průběhu desetiletí. Hrůzy způsobené těmito rozhodnutími jsme viděli včera právě v tomto městě. A samozřejmě, nemohu to znovu zmínit, aniž bych myslel na strašlivé oběti, jinak krásného zimního dne zde v Mnichově. Naše myšlenky a modlitby jsou s nimi a budou s nimi i nadále. 

Ale proč se to stalo?

Je to hrozný příběh, ale je to příběh, který jsme v Evropě slyšeli už příliš krát, a bohužel příliš krát i ve Spojených státech. Žadatel o azyl, často mladý muž ve svých středních letech, již známý policií, vrazí autem do davu a způsobí celé společnosti trauma. Kolikrát ještě musíme trpět těmito ohromujícími neúspěchy, než změníme kurz a nasměrujeme naši společnou civilizaci novým směrem? Žádný volič na tomto kontinentu nešel k urně s úmyslem otevřít brány milionům neprověřených imigrantů. A víte, co lidé skutečně volili? V Anglii volili Brexit. A ať s tím souhlasíte, nebo ne, volili ho. A stále více po celé Evropě volí politické vůdce, kteří slibují, že ukončí nekontrolovanou migraci. Já souhlasím s mnohými z těchto obav, ale vy nemusíte souhlasit se mnou.

Myslím si jen, že lidé se starají o své domovy. Starají se o své sny. Starají se o svou bezpečnost a schopnost postarat se o sebe a své děti.

A jsou chytří. Myslím, že toto je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se naučil za krátkou dobu v politice. Na rozdíl od toho, co možná uslyšíte, o pár kopců dál v Davosu, občané všech našich národů se obecně nevidí jako vzdělaná zvířátka nebo zaměnitelné součástky globální ekonomiky. A není překvapením, že nechtějí být přesouváni sem a tam nebo neustále ignorováni svými vůdci. 

A je úkolem demokracie rozhodnout o těchto velkých otázkách ve volbách.
Věřím, že ignorování lidí, jejich obav, nebo ještě hůře, potlačování médií, zrušení voleb nebo vylučování lidí z politického procesu nechrání nic. Naopak, je to nejjistější způsob, jak zničit demokracii. Vyslovit se a vyjadřovat názory není zásah do volebního procesu. I když lidé vyjadřují názory mimo vaši vlastní zemi, a i když jsou tito lidé velmi vlivní – a věřte mi, říkám to s nadsázkou – pokud americká demokracie přežila deset let kárání od Grety Thunbergové, vy dokážete přežít pár měsíců s Elonom Muskem.

Ale co žádná demokracie, americká, německá nebo evropská, nepřežije, je říkat milionům voličů, že jejich myšlenky a obavy, jejich aspirace, jejich prosby, jsou neplatné nebo nehodné toho, aby byly vůbec zváženy.
Demokracie spočívá na posvátném principu, že hlas lidu má význam. Neexistuje prostor pro ostrakizaci. Buď tento princip podporujete, nebo ne. Evropané, lidé mají hlas. Evropští vůdci mají volbu. A moje silné přesvědčení je, že se nemusíme bát budoucnosti.

Přijměte, co vám vaši lidé říkají, i když vás to překvapí, i když s tím nesouhlasíte. A pokud tak učiníte, budete moci čelit budoucnosti s jistotou a sebevědomím, vědomi si toho, že národ stojí za každým z vás. A to je pro mě velká síla demokracie. Není to v těchto kamenných budovách nebo krásných hotelech. Není to ani v těch skvělých institucích, které jsme společně vybudovali ve sdíleném společenství.

Věřit v demokracii znamená chápat, že každý z našich občanů má moudrost a má hlas. A pokud tento hlas odmítneme slyšet, ani naše nejúspěšnější bitvy nebudou mít žádný velký výsledek. Jak řekl papež Jan Pavel II., podle mého názoru jeden z nejvýznamnějších obhájců demokracie na tomto kontinentu nebo jakémkoli jiném, ‘nebojte se’. Neměli bychom se bát našich lidí, ani když vyjadřují názory, které se neshodují s jejich vládou. Děkuji vám všem. Hodně štěstí vám všem. Bůh vám žehnej.