Daily Sceptic: V Antarktidě se neotepluje. Teplota klesla a mořského ledu neubývá

Masivní nárůst ledové plochy v Antarktidě zůstává klimatickými hysteriky ignorován. (Ilustrační foto: redakční koláž)

Podle nového článku deníku The Daily Sceptic se – za ignorance „nepříznivého“ vývoje ze strany klimatických hysteriků – v Antarktidě neotepluje a mořského ledu na tomto kontinentu neubývá. Článek magazínu The Daily Sceptic, za souhlasu redakce, přetiskujeme v překladu v plném znění.

Pamatujete si všechny ty pár let staré katastrofické zprávy o tom, že zimní rozsah mořského ledu v Antarktidě dosáhl rekordně nízkých hodnot? BBC tehdy zveřejnila článek s názvem „Mořský led v Antarktidě na ‚ohromujícím‘ minimu děsí odborníky“, a Clive Cookson z deníku Financial Times varoval, že oblast Antarktidy „čelí katastrofálnímu dominovému efektu extrémních environmentálních událostí…, který ovlivní klima po celém světě“.

Dnes se děsivé příběhy už přesunuly k novým tématům, což patrně souvisí se skutečností, že na konci roku 2024 byl rozsah mořského ledu v Antarktidě zhruba stejný jako průměr z let 1981 až 2010. Podle amerického Národního střediska pro data o sněhu a ledu (NSIDC) „tento vývoj dokumentuje vysokou variabilitu rozsahu mořského ledu v Antarktidě“.

A také nám to poskytuje klasickou případovou studii o tom, jak je krátkodobá přirozená variabilita, dobře známá mnoha vědcům, zneužívána aktivisty ve vědě, politice a žurnalistice k vyvolávání masové klimatické psychózy za účelem prosazování politického šílenství spojeného s politikou nulových emisí CO2.

NSIDC ještě v červenci loňského roku publikovalo článek s otázkou: „Dosáhl mořský led v Antarktidě bodu zlomu?“

Jenže jak už dříve informoval Daily Sceptic, Antarktida je pro alarmisty zklamáním, protože za posledních nejméně 70 let vykazuje jen minimální nebo žádné oteplování.

„Nyní jsou vědci zvědaví, zda změna klimatu konečně dohnala mořský led v Antarktidě,“ radoval se článek NSIDC nad výhledem katastrofálního oteplení Antarktidy.

Jak je obvyklé pro kazatele klimatické apokalypsy, BBC ráda varuje ve stylu „odborníci říkají“. A tak jsme byli varováni, že: „Bez svého ledu, který ochlazuje planetu, by se Antarktida mohla proměnit z ledničky Země v radiátor.“

Spoluautorkou článku BBC byla „datová“ specialistka Becky Dale, která se zúčastnila šestiměsíčního sabatiklu pořádaného Oxfordskou sítí pro klimatickou žurnalistiku. Tento kurz je zaměřen na intenzivní školení v psaní alarmistických reportáží o klimatu.

Předchozím účastníkům bylo například doporučeno jak psát o tom, že ovoce je kvůli změně klimatu méně chutné než dříve. A přednášející na kursu dokonce vyzýval k „pokutám a uvěznění“ pro ty, kteří vyjadřují skepsi vůči „dobře podložené“ klimatické vědě.

A tak dobře vyškolení novináři z BBC v článku citovali Dr. Waltera Meiera z NSDIC, aby svým katastrofickým vývodům dodali větší váhu: „ Dr. Meier si nemyslí, že se ledový příkrov v Antarktidě obnoví“.

Dr. Meier totiž v době vrcholící paniky tvrdil, že tání zimního ledu v roce 2023 bylo „daleko za hranicí čehokoli, co jsme kdy viděli“. Jak již dříve uvedl magazín Daily Sceptic, Dr. Meier se zdá poněkud zapomnětlivý, pokud jde o jeho vlastní dřívější práci, která se zabývala cyklickou povahou mořského ledu v Antarktidě.

Před deseti lety byl Meier součástí vědeckého týmu, který analyzoval rané snímky pořízené satelitem Nimbus. Ty odhalily významnou variabilitu mořského ledu v Antarktidě v 60. letech, včetně maxima v roce 1964, které nebylo překonáno až do roku 2014, a minima v roce 1966, podobného nedávnému poklesu.

Tehdy Meier uváděl, že extrémní maxima a minima „nejsou tak neobvyklá“.

Během listopadu a prosince 2024, tedy na jaře jižní polokoule, činil denní úbytek mořského ledu v Antarktidě 140 000 km² oproti průměru 165 000 km² z let 1981–2010. Na konci prosince 2024 tak byl rozsah mořského ledu přibližně na průměrné úrovni zaznamenané během 30letého období do roku 2010.

Zdá se, že NSIDC se nyní opět vrací k důrazu na dlouhodobé trendy, přičemž poznamenává, že časové období 2016–2024 „je příliš krátké na to, aby bylo možné definitivně určit, že došlo ke změně režimu“.

Současných závěrů NSDIC by si mohli všimnout v British Anatarctic Survey (BAS), kde ještě v květnu minulého roku vydali zprávu, že minima rozsahu ledového příkrovu z roku 2023 by byla bez vlivu změny klimatu událostí, která se stane jen jednou za 2 000 let.

Není třeba dodávat, že tento alarmistický nesmysl byl produktem počítačového modelu. Model týmu BAS „sdělil“, že takové „důkazy“ přispívají k existujícím pozorovacím datům, která naznačují, že nízké hodnoty mořského ledu z posledních let by mohly signalizovat trvalou změnu režimu v Jižním oceánu.

Jenže ouha, trvalá změna nevydržela ani jeden rok.

Není překvapivé, že nedávné cyklické zotavení rozsahu mořského ledu v Antarktidě bylo mainstreamovými médii ignorováno. Pro alarmisty to bylo další nepříjemná zpráva potom, co rekordní růst korálů na Velkém bariérovém útesu ukončil další lukrativní zdroj neustálých poplašných zpráv.

Naštěstí BBC nachází stále obskurnější způsoby, jak udržet fantazii nutnosti nulových emisí CO2 při životě.

Možná to není tak atraktivní jako titulky o ledu a korálech, ale přesto BBC přinesla zprávu, že nedávno byl v zimě ve Skotsku spatřen čmelák. Prý si už čmeláci „staví hnízda“, což má být důsledkem změny klimatu. Jak se ale může přesvědčit každý, kdo používá encyklopedii Britannica, není takové chování hmyzu během některých zim neobvyklé.

Veškeré zmatené alarmistické zpravodajství zaměřené tak, aby neustále propagovalo politiku nulových emisí, pramení z toho, že komentátoři pohánění svým náboženským přesvědčením o klimatické katastrofě automaticky přisuzují většinu změn počasí a klimatu lidské činnosti, konkrétně přidávání stopového množství plynu do atmosféry.

To ponechává jen velmi malý prostor pro vysvětlení role přirozených variací v měnícím se klimatu.

Antarktida se za posledních nejméně 70 let neoteplila, a nedávná studie zjistila, že letní teploty zde dramaticky klesly o 1 °C v období 1977–1999, po čemž následovala stagnace od začátku nového tisíciletí. Další studie ukázala, že rozsah mořského ledu v Antarktidě pomalu narůstal od začátku kontinuálních satelitních měření v roce 1979.

Tento další případ vyvolávání poplachu kolem mizení mořského ledu v Antarktidě ilustruje, jak je vědecký proces překrucován a jak jsou na základě těch nejchatrnějších krátkodobých důkazů a pozorování činěna absurdní tvrzení, často vytvořená počítačovými modely.

Krátkodobé variace klimatu se akceptují, až když se cyklus uzavře a rozsah sledované veličiny se vrátí na úroveň, na které byl před pár lety.