Minimální důstojná mzda loni výrazně vzrostla na téměř 42 tisíc . (Ilustrační foto)

Minimální důstojná mzda pro rok 2022 představovala 40 912 korun hrubého. V hlavním městě činila vzhledem k vyšším životním nákladům její výše 42 776 Kč hrubého. Pod její hranicí se tak vloni ocitlo o 800 tisíc pracovních úvazků více než v roce předchozím.

Vyplývá to ze zveřejněných propočtů expertní Platformy pro minimální důstojnou mzdu. Tento trend by přitom podle odborníků pomohla zvrátit vyšší odborová organizovanost. V odborech je dnes pouhých 11 % zaměstnanců. Výrazné posílení kolektivního vyjednávání od Česka žádá i nová evropská legislativa.

Platforma pro minimální důstojnou mzdu dnes na svém webu zveřejnila každoroční aktualizaci ukazatele pracující chudoby. Minimální důstojná mzda vloni vzrostla na 40 921 korun hrubého a téměř dorovnala průměrnou mzdu, jež v roce 2022 dosahovala 40 353 Kč.

Výše Minimální důstojné mzdy podle odborníků a odbornic odráží fakt, že se zdražování koncentruje do životně důležitých oblastí, jako jsou energie nebo potraviny. Vysoký nárůst nákladů se ale týká i drtivé většiny ostatních výdajových kategorií, se kterými propočet operuje. Mzdy však podobně dynamicky jako výdaje nerostou.

„Podíl úvazků pod hranicí Minimální důstojné mzdy oproti roku 2021 poskočil nahoru skoro o více než polovinu tak, že nyní tvoří 63 procent jejich celkového počtu. V absolutních číslech tento skok představuje odhadem 800 tisících úvazků,“ uvádí ekonom Jan Bittner z Vysoké školy ekonomické.

Důvodem je nedostatečný růst mezd vůči vysoké inflaci. Největší pokles reálných mezd byl loni v sektorech, kde je dominantním zaměstnavatelem stát – o 16 % ve vzdělávání a o 11,5 % zdravotnictví a sociální péči.

Znamená to, že rozsáhlé vrstvy pracujících v Česku nevydělávají tolik, aby byly sobě a svým domácnostem schopny pokrýt náklady na běžný život.

Zaměstnanec z potravinářského průmyslu tuto situaci komentuje následovně: „Když si to porovnáváte se západní Evropou, je to tristní, ten poměr služeb, které můžete vůči své mzdě mít pro svou potřebu zde a za hranicemi. Často přitom lidé nechtějí ani kdovíco – dát dárky pod stromeček, zajít občas do kina, … nepracovat jen na inkaso a poplatky za komunální odpad…”

Právě porovnání s životním standardem v západní Evropě vede často k frustraci, která se může projevit například i v negativním postoji k EU.

Pracovnice v sociálních službách dodává: “Je potřeba si neustále připomínat, jak moc podhodnocené jsou mzdy a platy v sociálních službách. Zasloužíme si za svoji psychicky i fyzicky náročnou práci i něco ušetřit nebo jezdit na dovolenou.”

Zmiňované dvě položky jsou často těmi, na kterých lidé z donucení šetří jako první, ačkoli je experty doporučováno jak odkládat si peníze stranou, tak si jednou za rok na dovolené mimo domov odpočinout.

V kontrastu s reálným chudnutím pracujících je navýšení ziskovosti v celé řadě sektorů. Náklady růstu cen tak nesou především pracující

„Jedním z důvodů, proč je u nás tlak na navýšení mezd nižší než jinde v EU, je naše relativně nízká odborová organizovanost. Slabou pozici pracujících umocňuje také fakt, že se u nás vyjednává převážně na podnikové a nikoli sektorové úrovni, jak to je běžné například v Německu,“ vysvětluje politoložka Kateřina Smejkalová z think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung. (at)