Exprezident Václav Klaus žádá obnovení “modré knížky” pro lidi, kteří odmítají očkování proti covidu-19. (Ilustrační foto: Redakční koláž)

Exprezident Václav Klaus žádá obnovení “modré knížky” pro lidi, kteří se odmítají nechat očkovat proti covidu-19. Současný boj s koronavirem pomocí nedostatečně testovaných vakcín považuje za experiment. Je přesvědčen, že namísto výhod plynoucích z očkování by se mělo více mluvit o rizicích, která z toho plynou. 

Klaus to napsal v komentáři pro Novinky.cz.

Na začátku se bývalý prezident zamýšlí nad tím, jak je v současnosti rozdělená společnost na lidi, kteří se bez jakéhokoli odporu nechávají očkovat, a na zaryté odpůrce vakcíny.

Zmínil dále, že navzdory tomu, že na začátku bylo lidem slibováno, že budou očkováním chráněni, nyní se ukazuje, že nestačí jedno očkování, protože délka působení je kratší, než bylo původně deklarováno. Vakcína navíc před covidem nechrání naprosto, ale pouze proti horšímu průběhu nemoci a navíc i očkovaný člověk může přenášet virus.

Klaus dále poznamenal, že na jedné straně jsou zaslepení obhájci vakcinace, aby mohli „konzumovat výhody očkovaných“.

Na druhé straně jsou však lidé, kteří proti očkování bojují, protože mu nevěří nebo protože se bojí jeho vedlejších účinků. Další vynucované očkování odmítají, protože vidí politické a byznysové lobby nebo z důvodu omezování individuálních práv a svobod.

Klausovi však vadí, že autoritativní obhájci očkování z řad politiků, byznysu nebo medicíny vyzdvihují jen výhody očkování, ale o nevýhodách se už nemluví. Je přesvědčen, že namísto výhod plynoucích z očkování by se mělo více mluvit o rizicích, která z toho plynou.

Navrhuje proto nepřesvědčovat o výhodách, ale jasně definovat, pro koho a za jakých podmínek je očkování nevhodné.

Určitým řešením by podle něj bylo zavedení tzv. „modré covidové knížky“. (pel)

CELÉ ZNĚNÍ KLAUSOVA KOMENTÁŘE, 6. prosince 2021 

Vím, že slovem experiment řadu lidí rozzlobím, ale dnešní boj s virem SARS-CoV-2 pomocí nedostatečně testovaných vakcín experimentem je. To je, a to i tzv. experty, nepopíraným faktem. Tyto vakcíny byly jako překotná reakce na vývoj epidemie covidu schváleny k použití předběžně a „experimentálně“. To byl v loňském roce oficiální výrok.

Jde o vážné věci a debata o nich by měla být racionální a férová. Naše země (stejně jako další země Západu) je v této věci rozpolcena.

Někteří lidé se bez jakéhokoli odporu nechávají očkovat, protože se asi skutečně bojí a protože uvěřili obrovské, s ničím v minulosti nesrovnatelné propagandě tohoto konkrétního očkování. Nenechají se vyvézt z míry ani tím, že je najednou všechno jinak, než jim bylo slibováno. Teď se ukazuje:

– že nestačí jedno očkování (a začíná být zřejmé, že se bude jednat o opakované očkování jako proti normální chřipce);

– že délka působení očkování je kratší, než bylo původně deklarováno;

– že očkování nechrání proti onemocnění covidem, ale snad proti jeho horšímu průběhu;

– že i očkovaný může přenášet virus, atd., atd.

Někteří další lidé sice žádné velké iluze o očkování neměli, ale očkovat se dali, aby měli „papír“, aby mohli konzumovat výhody očkovaných.

Proporce těch, kteří skutečně uvěřili, vůči těm, kteří očkování pouze bez nadšení akceptují, není a nemůže být přesně známá, ale určitě to není 10:1. Spíše to bude 5:5. To zaslepení obhájci očkování nechtějí slyšet.

Na druhé straně jsou stejně rozumně uvažující lidé. Ti proti očkování bojují, protože mu nevěří, protože se bojí jeho vedlejších účinků, protože vidí faleš v očích halasných propagátorů očkování, kteří jsou v politice, v byznysu i v medicíně. Někteří z nich ale odmítají vynucované očkování z principu, z důvodu omezování individuálních práv a svobod.

Ani tuto proporci přesně neznáme. Já patřím do této poslední skupiny. Méně démonizuji vakcíny (i když v ně nevěřím), více protestuji proti tomu, že mne někdo do očkování nutí, a hlavně mám jiný stupeň averze k riziku (což je dobře definovaný ekonomický pojem). Jsem ochoten více riskovat.

Řešení to nemá. Tyto dvě skupiny lidí jsou v mnoha ohledech jasně vymezeny a odděleny. Větší (a méně hloupá) propaganda očkování to nezmění.

Nechat se či se nenechat očkovat je dilematický problém, pro který je typické, že jsou argumenty pro i proti (i když to asi pan Kubek nechápe). Může být pravda, že očkování pomáhá v součtu (ekonom ve mně říká v makropohledu), ale neméně spornou pravdou je to, že očkování nepomáhá každému. Pro někoho je dokonce nevhodné a nebezpečné.

To autoritativní obhájci očkování nepřijímají. Do omrzení nám vykládají jeho výhody a v poslední době přecházejí až k úvahám o povinnosti očkování, ale to je příliš paušální argumentace, tam chybí „mikro“ uvažování.

Zkusme to opačně. Navrhuji obrátit gard – nepřesvědčovat o výhodách, ale jasně definovat, pro koho a za jakých podmínek je očkování nevhodné. Je to nenulová množina lidí.

Pomohu si analogií – ze zákona bývala povinná základní vojenská služba, ale vedle toho existovala modrá knížka.

Pánové Vojtěchové, Kubekové, Smejkalové, přestaňte mluvit o povinnosti očkování, zahajte místo toho vážnou diskusi o „modré covidové knížce“. Tam ať se uplatní všechna varování, všechny alternativní koncepce a hypotézy, všechny nejistoty, všechna rizika a obavy. Těch rizik, a to velmi vážných, je totiž nemalé množství. Mluvit o výhodách je snadné, specifikovat rizika je daleko těžší. Tam se nevystačí s tím, že „v součtu“, v makro pohledu, vakcína pomáhá (i když navíc jen částečně).

Před jakýmkoli pokusem o politické schválení povinného očkování definujme podmínky této zvláštní „modré knížky“. Neměl by toto občan od politiků a jejich medicínských expertů rezolutně žádat? Chtěl-li bych organizovat demonstrace, pak s tímto programem.

Zemi ničí nová ideologie „kovidismu“, příbuzná komunismu. Varoval exprezident Klaus