Střídání letního a zimního času v Česku bude pokračovat až do roku 2026, schválila Babišova vláda. Občané Evropské unie (EU) si přitom v referendu odhlasovali zrušení a změny času měly původně skončit v roce 2019.
Po jednání vlády o tom informovala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).
„Přebíráme aplikaci jednotlivého postupu na evropské úrovni. Nic se nemění. Letní čas v Evropě funguje od roku 1979 s výjimkou Ruska, Grónska, Běloruska, Islandu a Norských ostrovů,“ uvedla Maláčová.
Evropská komise chtěla posouvání hodin zrušit, ale koronavirová krize tuto snahu zastavila.
Střídání času mělo podle plánů Bruselu, který k této záležitosti dokonce uspořádal referendum, skončit buď již loni, nebo nejpozději letos. A to nejen v Česku, ale v celé Evropě.
Poslanci Evropského parlamentu v březnu 2019 podpořili plán na zrušení povinného střídání standardního a letního času v roce 2021. Podmínkou však bylo, aby členské státy EU svůj postup koordinovaly a předešlo se tím případnému narušení fungování jednotného trhu.
Přechod na umělý letní čas uplatňují všechny evropské státy s výjimkou Ruska, Běloruska, Islandu, Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Svalbard.
Letní čas byl v českých zemích poprvé zaveden v letech 1915 a 1916. Vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval do roku 1949.
Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v roce 1979 za energetické krize. Do poloviny 90. let trval v Česku letní čas půl roku.
Od roku 1996 se ČR připojila k praxi Evropské unie: časový posun (letní čas) trvá sedm měsíců.
Podle dosavadní evropské směrnice začíná letní čas v členských zemích poslední březnovou neděli a končí poslední neděli v říjnu.
Kritici přechodu na umělý letní čas upozorňují na to, že taková změna rozbíjí vnitřní biorytmus, což může u citlivějších jedinců vyvolat únavu, ospalost a dezorientaci.
Podle některých vědců tato změna dokonce zvyšuje riziko rakoviny, obezity nebo deprese. (pel)